Wovenhand - Refractory Obdurate

Wovenhand – Refractory Obdurate

Wovenhand - Refractory Obdurate
Země: USA
Žánr: alternative country / folk rock
Datum vydání: 29.4.2014
Label: Glitterhouse Records / Deathwish Inc.

Tracklist:
01. Corsicana Clip
02. Masonic Youth
03. The Refractory
04. Good Shepherd
05. Salome
06. King David
07. Field of Hedon
08. Obdurate Obscura
09. Hiss
10. El-bow

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Když jsem se prvně seznámil s Wovenhand díky minulé desce “The Laughing Stalk”, byla to takříkajíc láska na první poslech. Country, rock’n’roll, post-rockové prvky, world music, psychedelie a podmanivá atmosféra v pestrobarevné kombinaci nálad, připomínající podzimní listí. Sice to nebylo to alternativní country, pod kterým mi byli Wovenhand představeni skrze přátele, nicméně pro něj stačí zabrousit do starší tvorby. Vzhledem k tomu, že s železnou pravidelností vydávají alba co dva roky a Edwards se s jeho spoluhráči vždy posune někam jinam – ne nutně přímo dál – docela napjatě jsem očekával, jaká letošní deska bude.

Nakonec došlo na scénář, který jsem tak trochu očekával. “Refractory Obdurate” volně navazuje na “The Laughing Stalk”, míchá s poměry jednotlivých vlivů a přitvrzuje. Tam, kde dřív Wovenhand stavěli spíše na pohlcující, místy až šamanské atmosféře, “Refractory Obdurate” kontruje hutností, tvrdšími kytarami a psychedelií. Kapela se mnohem více přiblížila k rock’n’rollu a punku, písně jsou mnohem energičtější. Zároveň ale k tvrdším složkám přistupují Wovenhand dost svojsky a díky stále silným vlivům country nebo post-rocku je stále na první poslech poznat, o koho jde. A to nejen pro Edwardsův specificky zabarvený vokál. Nejlepší na tom je, že všechny změny působí velmi přirozeně, coby samovolná evoluce výraziva, které se v proudu času přetváří a mění.

Zkrátka, pořád tu je ten nezaměnitelný ksicht, který mě u hudby Wovenhand drží. Stejně jako u předchozích desek platí (alespoň u mě), že to je poslech na první dobrou. Stačí jeden poslech, abych věděl, že tohle prostě je dobré a další poslechy výsledný dojem jen vylepšují rozkrýváním detailů směrem do hloubky. Nové skladby možná nejdou tak do kořenů rodné hroudy jako starší desky, stále ale nabízí nefalšovanou upřímnost a tentokrát koňskou dávku energie. Songy jako “Hiss”, “Good Shepherd” nebo “Field of Hedon” mají koule a dostatek síly na to, aby s přehledem deklasovaly slušnou část (ne-li většinu) tvrdých rockových kapel a to ani nemluvím o tom, jak suverénně je dokáží Wovenhand odprezentovat živě.

Asi by to ale nebyl Edwards, kdyby původní materiál nechal za zády docela, takže klidnější, atmosféričtější kusy jsou zastoupeny rovněž a s tvrdším materiálem tvoří organický celek. Stejně jako “The Laughing Stalk”, tak i novinka nakonec nabízí širokou paletu výraziva a nálad, byť oproti minulé tvorbě přece jen dost rozdílnou. Z klidnějších věcí jsem si zamiloval hlavně šestou píseň “King David” a skorotitulku “The Refractory”, která je jednoduše geniální. Ale ani ostatním písním zkrátka nelze nic vytknout a třeba taková “Obdurate Obscura” je rovněž vynikající, starší tvorbě asi nejpodobnější, nejvíc nasáklá onou mystickou atmosférou.

Je pravda, že minulá deska mě přece jen bavila a baví o něco víc. Indiánská melancholie v ní skrytá je mi pořád o něco bližší než aktuální tvář kapely. Wovenhand jsou ale jednou z toho mála smeček, které prostě neumí nahrát špatnou desku, a “Refractory Obdurate” je toho jen důkazem. I přes rozmanitost a náladovost drží deska pohromadě a baví mě od samotného začátku do konce. Její přednosti jsou v nespoutané síle, nekompromisních, ostrých riffech, hutnosti a psychedelii. Instrumentálně je navíc zatraceně vysoko, Wovenhand za svoje nástroje prostě vzít umí a riffy, melodie či sóla je radost poslouchat. Vzhledem k přiměřené délce jde zkrátka o počin, který se hned tak neoposlouchá. Po všech stránkách vyvedená deska – z těch letošních rozhodně jedna z nejpovedenějších.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.