WWW - Atomova vcela

WWW

WWW - Atomová včela
Datum: 5.4.2014
Místo: Praha, MeetFactory
Účinkující: WWW

Když jsem se dozvěděl, že tuzemští hip-hop/industriální alternativci WWW poprvé od křtu své loňské desky “Atomová včela” vystoupí v Praze v rámci akce Veřejný dům: Doba úpadku, věděl jsem, že tam musím být. Jejich význam při formování mého estetického vnímání jim zapřít nemohu a vlastně mě vždycky zajímalo, jak specifické zhudebnění básní Lubomíra Typlta (zároveň skvělého “radioaktivního” výtvarníka) v podání Ondřeje “Sifona” Anděry, Milesy Anděra Zrnic a momentálně i hostujícího bubeníka Pavla Fajta naživo zní, proto vyhlídka akce s volným vstupem, kde koncert zároveň fungoval jako vyvrcholení kulturního programu tvořeného výstavami, promítáním filmů i alternativním divadlem, byla jako hodně předčasný dárek k narozeninám. Marně jsem přemítal nad tím, jak čtenářům neznalým tvorby WWW toto uskupení z hudebního hlediska přiblížit, a ač na svém Bandzone mají psáno, že jsou českými fanoušky občas přirovnáváni k Massive Attack, Nine Inch Nails či Beastie Boys, mám pocit, že jakékoliv připodobňování by bylo spíše zavádějící. WWW jsou zkrátka svoji a jejich projev, jenž stylově krásně sedí právě do prostoru alternativní galerie a ukazuje prostřednictvím minimalističtějších industriálních podmazů a vyhrávek s elektronickými krabičkami specifickou brilantní poetiku, nelze zkrátka zaměnit s ničím.

Vzhledem k tomu, že jsem nezaznamenal konkrétní program a nechal se zmást obecně uváděným začátkem akce, jenž byl psán na 19:00, dorazil jsem se svým doprovodem tři hodiny před začátkem v 22:00, tudíž jsme měli spoustu času projít si jak dolní expozici “Kruhové zříceniny”, tak divadelní sál, kde probíhalo představení “Pookraj naplněné nádoby v jednom kuse bez přestání mluví” (jež bylo založeno na promítání specifických záběrů a scénickém čtení snad nekonečné hromady různých nádherně podivných vět a výkřiků), horní expozici (kde mě v prostředí, jež trochu evokovalo squat, zaujala například instalace glóbusu s kořeny, která se vždy po chvíli podivně zatřásla/zavibrovala), i se občerstvit a pokecat. Nějakou chvíli po dvaadvacáté hodině pak konečně nastpoupila formace, kvůli níž jsem přišel.

Po intru, z něhož je již patrné, že bicí jsou možná až moc silné, se rozezní skladba “Sněhurka” z posledního řadového alba “Atomová včela”, jež netrpělivé fanoušky oblaží první porcí specifičnosti WWW. Již odtud je sice patrné, že vůči komornějšímu vyznění studiových desek je živý projev více rytmický a ne tak citlivý na atmosféru, přičemž texty občas nejsou tak srozumitelné, jak by si zasloužily, přesto ukazují podstatu jejich vizionářství. Následuje “Pikola” a člověk pozná, jak škrtí svatozář. Z novinky se dočkáme i “Ne”, melodicky začínající “Atomové včely” či zhudebněného intermezza z nejznámějšího díla Karla Hynka Máchy, “Máje”. Zatímco z “Tance sekyr” zazní například výborný “Karamel”, což je cukr, co se už neuzdraví, z debutového “Neurobeat” se objevily jako předposlední kousek žádaný “Tikající muž” a pro bicí a rap/recitaci upravné závěrečné “Ve stínu lamp”. Mezi skladbami se dočkáme vždy poděkování, Sifon oznamuje práci na novém materiálu a propaguje digibook k poslední desce, který obsahuje i zatím nezhudebněné básně apod. Jeho projev na pódiu je energický a člověk musí obdivovat, jak precizně je schopen bezchybně metat verše v některých jazykolamných pasážích i jak obsluhuje ty všemožné elektronické mašinky. Milsa pak charismaticky poskytuje svůj melodičtější i dekadentnější aspekt a působí sympaticky. Stejně tak pak i bubeník Pavel Fajtl, který nejen svým vzezřením do WWW výborně zapadl.

WWW byli naživo rytmičtější, ovšem přesto řádně poetičtí a originální i dekadentní. Zvuk mohl být trochu vyrovnanější, ovšem vzhledem k tomu, že se jednalo o akci s volným vstupem, jsem schopen se přes to přenést a označit to za hodně fajn zážitek. Těším se na novou desku, elektroničtí poeti…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.