Země: USA Žánr: industrial death metal Datum vydání: 31.10.2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. The Enslaved Walk Free 02. To Bind and Purge (Cosmic Dith·er) 03. Vril Machine 04. Electron Souls with Bleeding Eyes 05. Hail Hail Babalon 06. Flame of Torture 07. Val-Kree 08. The Opening of the Portal 09. We Invoke, We Invoke 10. Serpent Power Hrací doba: 42:12 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Dnes, milé děti, si na začátek povíme jeden z postulátů, jak poznat zajímavou muziku. Dobře si to zapamatujte, nebudu to víckrát opakovat: normální kapely jsou nudné.

Nesmějte se, vy holomci, já jsem to jako vtip nemyslel. Normální kapely jsou prostě obyčejné, běžné, člověka ničím nepřekvapí… však jistě sami znáte ty kecy, že všechno už tu bylo, všechno už jsme slyšeli, nic nového vymyslet nejde. Jasně, kdo se pohybuje na vykolíkovaném hřišti normálních a obyčejných interpretů, tomu to tak jistě bude připadat. Jenže za vymezenou hranicí normálnosti se nachází další množina skupin, které jsou divné, zvláštní a nějakým způsobem vybočují z nastavených norem – a právě až zde, mimo běžná klišé a standardní přístup, to teprve začíná být skutečně zajímavé.

Netvrdím, že každá divná kapela musí být také automaticky originální, tak to samozřejmě nefunguje – ostatně, i formace, o níž dnes zapředeme řeč, je toho důkazem, jelikož zrovna originální bych ji zase nenazýval. Ale i přesto je divnost a nějaké vybočení z průměru prostě svěží – a právě to je případ zámořského projektu s prapodivným názvem Zā Lä Thü. Nemůžu si pomoct, ale přesně tímhle způsobem na mě tihle Američané působí. Divně. Ale myslím to v tom pozitivním slova smyslu, protože jakkoliv se to na první pohled tváří trochu podezřele, tak eponymní deska téhle formace je ve finále mnohonásobně lepší a zajímavější, než jsem čekal a než jsem dokonce vůbec doufal, když jsem to album poprvé vkládal do přehrávače…

Nejprve však v krátkosti trochu té omáčky, abychom měli představu, s kým vůbec máme tu čest. „Zā Lä Thü“ je sice pro kapelu formálním debutem, nicméně v reálu má za sebou hlavní postava projektu dlouholeté zkušenosti. Tenhle týpek si říká The Awakened One a v 90. letech měl projekt téhož jména, s nímž vydal nějaké to demo. Na přelomu tisíciletí změnil jméno na Æthyria, které mu vydrželo poměrně dlouho, ale opětovně se věnoval jen produkci demosnímků. Až před nějakými pěti lety došlo (z mně neznámého důvodu) na přejmenování na Zā Lä Thü, po němž jen o něco málo později přišla další velká změna. Až do této chvíle byl The Awakened One ukázkovým hudebním solitérem a vše vyráběl sám, ale pak k sobě přibral zpěvačku Kateru, což byl rozhodně skvělý tah, jelikož právě ona je jednou z hlavních předností „Zā Lä Thü“.

Asi nejjednodušeji by šlo muziku Zā Lä Thü popsat jako industriální death metal, ačkoliv ten výsledek vlastně nezní nějak pravověrně deathmetalově, a jestli vás v souvislosti s oním death metalm byť i jen náznakem napadlo cosi o pověstných zámořských řeznících v čele s floridskou klikou, tak na to hned zapomeňte. Ostatně, když už nic jiného, na celém albu třeba nenajdete žádné extrémnější vokály (dobře, v poslední „Serpent Power“ se trochu zařve, ale to je snad vše), natožpak rovnou nějaký hrubý growling. Jak tak o tom přemýšlím, tak si vlastně radši ani nepředstavujte něco regulérně industriálního, protože ani nějaká elektronika se na „Zā Lä Thü“ takřka nevyskytuje. I přesto je však z nasekávaných (místy skoro až „djentových“) riffů kapely cítit takový ten chladný strojový pocit. Nevím, čistě v tomhle ohledu si můžete představit třeba něco na způsob Fear Factory (s nimiž, co si budeme povídat, mají Zā Lä Thü společné i to, že se tomu říká industriální, přestože to s industrialem vlastně nemá nic společného), ale je to myšleno čistě jen co do těch mechanických riffů, neboť jinak ta hudba našich okultistů působí docela jiným dojem. A nutno dodat, že ten dojem mluví o něčem mnohem nápaditějším.

Počkat, řekl jsem „okultisté“? Vlastně ano, to nebyl překlep. Jakkoliv to může vypadat jako zvláštní kombinace, tak Zā Lä Thü tohle celé zasypávají okultnem, avšak nepůsobí to nijak nepatřičně. Opak je pravdou, ta muzika je tak parádně šibnutá, že to k sobě pasuje. Ale nebojte, ona divnost skupiny neplyne jen z doposud nastíněného, ukrývá se tam toho mnohem víc. Zā Lä Thü do toho totiž naroubovali celou další plejádu různých zvuků, mnohdy až orientálních nálad, tuhle zase překvapivě melodických kytarových sól, aby zase jinde skončili do rituálnější atmosféry. A korunu tomu všemu nasazuje již jmenovaná Katera, jež odvádí vážně skvělou práci. Její vokál je příjemně expresivní, ale naštěstí ne nijak přehnaně, díky čemuž to v žádném případě nepůsobí afektovaně. Naopak, je to vážně super.

Úplně nejsilnější a nejnápaditější je „Zā Lä Thü“ ve své polovině, protože právě tam The Awakened One a Katera začnou tahat ty nejzajímavější skladby. Oproti relativně standardním (byť stále solidním) prvním třem kusům, na něž pojmenování industrial death metal opravdu sedí a které ozvláštňuje zejména vokál, nastoupí „Electron Souls with Bleeding Eyes“. Tu provází jakoby zastřenější sound a jako v jedné z mála písní se zde objevují i náznaky elektroniky. Nachází se zde několik hodně povedených melodických linek, obecně je ten song chytře vybudovaný a nakonec vygraduje do skvělého nemetalového finále.

Nejvyšší vrchol nahrávky ovšem nastupuje s rituální „Hail Hail Babalon“, již provází sugestivní a majestátní atmosféra – fakt beze srandy, tahle skladba je prostě bomba jako svině a vlastně už jen díky ní se vyplatí si „Zā Lä Thü“ pustit. Nicméně i následující kusy dokazují, že kapela ještě nevystřílela všechny svoje nápady – už „Flame of Torture“ má trochu orientální nádech, který ale naplno vybuchne až v sedmé „Val-Kree“. Vedle toho se ve „Val-Kree“ v jedné výtečné pasáži připojí i mužský zpěv, jenž má díky sporadickému využívání velký účinek. A třeba „The Opening of the Portal“ zase nabídne porci povedených kláves a výtečné kytarové sólo. Jednoduše řečeno, drtivá většina písniček dokáže přijít s něčím, co si člověk zapamatuje.

„Zā Lä Thü“ je rozhodně zajímavá a nebojím se říct, že i kvalitní deska. Je pravda, že zde je několik skladeb, které jasně ční nad ostatní, nicméně i ty nejméně dobré kousky jsou pořád pohodové, zatímco ty nejsilnější jsou vážně až nečekaně parádní. Jak už jsem prozradil někde výše, zpočátku jsem k Zā Lä Thü přílišnou důvěru neměl a vlastně jsem se do poslechu pustil jen díky tomu podivnému názvu kapely. Nicméně o to víc mě ten výsledek překvapil. Povedená záležitost.