Zeal and Ardor - Devil Is Fine

Zeal and Ardor – Devil Is Fine

Zeal and Ardor - Devil Is Fine

Země: USA
Žánr: experimental black metal
Datum vydání: 15.4.2016
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Devil Is Fine
02. In Ashes
03. Sacrilegium I
04. Come on Down
05. Children’s Summon
06. Sacrilegium II
07. Blood in the River
08. What Is a Killer Like You Gonna Do Here?
09. Sacrilegium III

Hrací doba: 24:54

Odkazy:
facebook / bandcamp

„little one better heed my warning
devil is fine
he come in early morning
devil is fine
he go by many names
devil is fine
we gonna go home to the flames
devil is fine“
(Devil Is Fine)

Mnozí si myslí, že black metal je zatuchlý žánr – ortodoxní, zabedněný, neinvenční. Pro jistou část této scény to dozajista platí. Ale obecně vzato je tomu právě naopak, a jestli v nějakých žánrech kvete posouvání hranic, black metal mezi ně rozhodně patří, není-li rovnou v tomto ohledu expertem. Jistě, leckdy to jde až tak daleko, že je na místě se ptát, zdali se stále jedná o black metal, ale i to k tomu patří. Zvlášť u těch, kdo znějí skutečně výlučně. Zeal and Ardor se k takovým jistě řadí.

Někdy je posouvání hranic jen letmé, jen o kousek. To jsou ty skupiny, o jejichž žánrové příslušnosti není moc sporu, ale k onomu základu přidávají cosi navíc, a lze tak mluvit o jasně rozpoznatelném soundu. Takhle je to také v pořádku a ceňme si takových! Ještě vzácnější jsou ovšem věci jako právě Zeal and Ardor, jelikož v tomto případě bych se nebál říct, že to zní opravdu unikátně, neotřele a originálně. „Devil Is Fine“, což je druhá deska kapely (ta první je eponymní a dva roky stará… taktéž zní docela zajímavě, ale ani zdaleka tak zajímavě jako novinka), je prostě jinde a žije si ve svém světě.

Ono popravdě řečeno, nezanedbatelná část skladeb na „Devil Is Fine“ black metal není a není to ani jakýkoliv jiný metal. Nicméně obecně vzato bychom mohli říct, že pod u Zeal and Ardor si lze pod pojmem experimentální black metal představit něco, co zcela organicky spájí black metal s černošským soulem a spirituály. Především soulem a spirituály, ale jsou zde i mnohé další vlivy. Na první poslech je to kombinace velice zvláštní, ale o to víc opojná, když se člověk probere z prvotního šoku a zjistí, že je to ve skutečnosti setsakra skvělé. Úvodní titulní skladba „Devil Is Fine“ by ještě mohla vypadat jen jako intro. Zvláště když se první vteřiny hned následující „In Ashes“ nesou v typicky zlé blackmetalové kytaře. Jenže hned záhy opět nastoupí recitál a ukáže se, že tohle bude hodně zvláštní po celou dobu svého trvání.

„and as the house will burn and rust
we will discern the lives we lost

(Come on Down)

Zeal and Ardor

Skvělé je na tom ale to, že „Devil Is Fine“ není tak zajímavé jen díky ojedinělému soundu. Většina skladeb je navíc výtečná i po skladatelské stránce. To se týká obou již jmenovaných, nicméně ty úplně nejvyšší vrcholy celé kolekce přicházejí v podobě dvojice „Come on Down“ a „Blood in the River“, což jsou úplně zkurveně mocné majstrštyky. Už jen kvůli druhé zmiňované se vyplatí si tenhle počin pustit, protože se jedná o něco, co hned tak někde neuslyšíte. Možná, že to vlastní provedení je ve svém jádru jednoduché, ale kombinace stylů a elementů je natolik zvláštní, že čelist prostě musí letět pod stůl. A to jsme ještě zdaleka neskončili, protože taková „Children’s Summon“ je rovněž ultimátní mindfuck. A kdybyste furt neměli dost, tak „Sacrilegium I“ je čistokrevná elektronika, s nadsázkou řečeno atmosférický hip-hop. Že jsem spadnul z višně? Haha, já ne, ale autor téhle muziky zjevně ano. Ale jen ať padá, má-li být výsledkem něco jako „Devil Is Fine“!

Se zvyšujícím počtem poslechů mě trochu začalo rozčilovat jedině intermezzo „Sacrilegium II“, jež zní jako nařvaná klávesová ukolébavka. Podobně je na tom i „Sacrilegium III“, ačkoliv ta není ani zdaleka tak otravná jako dvojka. Stejně tak po většinu času minimalistická „What Is a Killer Like You Gonna Do Here?“, kterou pak rozsekne trochu přijebané sólo, citelně nestačí na vrcholy alba. Je to docela škoda, že i při stopáži pouhopouhých 25 minut došlo na slabší kusy… ale hej, vzhledem k tomu, jak zní ten zbytek, to člověk milerád odpustí, protože skladby jako „Blood in the River“, „Come on Down“ nebo „Devil Is Fine“ za to prostě stojí.

„a good god is a dead one
a good god is the one
a good lord is a dark one
a good lord is the one that brings the fire“
(Blood in the River)

Celou desku navíc obepíná pro black metal velmi atypická atmosféra otrokářství, což v určité míře jistě plyne i z toho, s čím se zde metal kombinuje. V souvislosti s tím by zde asi měla zaznít ještě jedna věc, a sice že za Zeal and Ardor stojí poloviční černoch (matka černoška, otec běloch), což je na „Devil Is Fine“ hodně cítit, protože ta deska skutečně zní… inu, černě. Jakkoliv se to všem ortodoxním zastáncům multikulturalismu a názorů, že jsme všichni stejní, nemusí líbit, tak prostě nejsme stejní a zejména v muzice to je sakra cítit. Ten „vibe“ černošské hudby je jednoduše jiný než u hudby, jakou dělají běloši, což Zeal and Ardor potvrzuje. Ale pozor, to není myšleno nijak pejorativně, naopak je to v kombinaci s black metalem skvělá věc (což už ostatně zaznělo několikrát). A to i bez jízlivých poznámek, že se tak paradoxně děje v metalovém subžánru, v němž se soustřeďuje početná extrémistická klika.

Zeal and Ardor

Nicméně to už začínáme odbočovat, takže rychle zpátky k „Devil Is Fine“. Ačkoliv se jedná jen o 25 minut, z nichž navíc ne všechny jsou zrovna dokonalé, pořád jde o hodně výlučnou věc, o jakou se nezakopává každý den. Myslím, že nebudu vůbec přehánět, když prohlásím, že Zeal and Ardor je první projekt tohohle druhu, jaký jsem kdy slyšel, čehož si hodně cením. Tak moc, že i navzdory jistým nedokonalostem může „Devil Is Fine“ promluvit i do závěrečného zúčtování letošního roku. Rozhodně stojí za pozornost!

Mimochodem, Manuel Gagneux, člověk stojící za Zeal and Ardor, má ještě další projekt Birdmask. Zde už se nejedná o žádný metal, ale taktéž je to velmi zajímavá muzika a stojí za omrknutí!

„the riverbed will run red with the blood of the saints
and the blood of the holy
(Blood in the River)


2 komentáře u „Zeal and Ardor – Devil Is Fine“

  1. Oh yeah, tuhle pecku si jedu posledních pár týdnů a souhlas absolutně se vším v recenzi. Včetně těch negativ bohužel. What Is a Killer… moc nepobírám a je škoda, že Sacrilegium II a III ani zdaleka nedosahují kvalit jedničky, která pro mě patří mezi vrcholy alba. A nechápu, proč je Sacrilegium dvojka proti zbytku alba tak hrozně napálená. Každopádně zbytek alba je hodně super, takže se těch pár přešlapů dá zkousnout. Jinak, co se podobný muziky týče, hned při prvním poslechu mě napadli Algiers. Není to teda tak mimo jako blackec a soul, ale post-punk řízlej soulem člověk taky neslyší každej den.

    1. Ha, to jsem rád, že to někdo zná a že se shodneme. Těch slabších kusů je opravdu škoda, ale i s nima to rozhodně stojí za pozornost… jestli v tom chlapec bude pokračovat a vychytá těch pár negativ, tak to ještě bude hodně mocné.

      O těch Algiers jsem v životě neslyšel, ale zkusím to, díky za tip.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.