H.: 1. In Fabric 2. Rambo: Last Blood 3. It: Chapter Two 4. Ad astra Dantez: 1. The Painted Bird

H.:

Ze zářijové nabídky se mi asi nejvíc zamlouvá další dílko z produkce společnosti A24, která pomalu začíná platit za vycházející tahouny nezávislého a divného filmu, který dokáže bodovat i v kinech. „In Fabric“ slibuje bizarní hororovou podívanou o vraždících šatech, což mi teda zní kurevsky lákavě, a doufám, že přesně takové to také ve finále bude. Pokud se nakonec bude jednat jen o rádoby artovou onanii, tak nejspíš budu zklamán. Ale určitě půjdu do kina zjistit, jak na tom „In Fabric“ skutečně je.

Nemůžu zapomenout ani na Ramba. Sylvester Stallone už sice sedmdesátku překonal před několika lety, ale na trochu toho akčního (a zřejmě už skutečně posledního) běsnění se evidentně ještě cítí. Ostatně, moc z nás mu nevěřilo ani se čtyřkou a nakonec to byla slušná nostalgie s exkluzivním závěrečným masakrem. Navíc se zdá, že „Rambo: Last Blood“ konečně přinese nějakou změnu, protože co si budeme povídat, dvojka, trojka i čtyřka byly dějově to samé. Vlastně se docela těším.

„It“ z roku 2017 se stalo nejvýdělečnějším hororovým snímkem všech dob a je to znát, protože dvojka éterem rezonuje dost mohutně. Před pár dny jsem byl v kině na „Ready or Not“ a slyšel jsem rozhovor ledva patnáctiletých holek, jak že se na „It: Chapter Two“ strašně těší. Což myslím mluví za všechno. Osobně neočekávám, že by tenhle film dokázal uspokojit chlípné potřeby zažraného žánrového fandy, ale jednička byla v rámci mainstreamového hororu určtitě to lepší, tak snad dvojka bude taky.

Kino plánuju i v případě sci-fi „Ad astra“. Nemůžu tvrdit, že bych se nemohl dočkat, ale na sci-fi chodím do kina moc rád a dějový nástřel nezní úplně nezajímavě. Byť si dokážu představit, že by se to mohlo stočit i k docela solidní píčovině. Snad se tak nestane.

Dantez:

Českou většinovou kinematografií opovrhuji stejně jako každý rozumný jedinec. O to více si vážím případů, ve kterých se někdo absolutně vysere na čecháčkovsko-troškovské konvence a vytvoří z perspektivy běžného diváka naprosto anti-divácký, ale o to charakteričtější snímek.

Přesně tak na mě působí Marhoulova adaptace kontroverzního Kosinského románu „Nabarvené ptáče“. Nepříjemný, černobílý příběh o chlapci v neznámé zemi zbídačené světovou válkou v mezislovanštině a s obsazením, které čítá například Uda Kiera nebo Harveyho Keitela, je na poli českého filmu naprostým zjevením a já upřímně doufám, že mě (i Benátky) svou znepokojivostí nadchne.