Země: USA Rok vydání: 2002 Žánr: drama / horror Originální název: May Český název: May Režie: Lucky McKee Hrají: Angela Bettis, Jeremy Sisto, Anna Faris Hrací doba: 93 min

(Budou velké spoilery.)

„May“ mi přijde jako trochu přehlížený a nedoceněný snímek. Myslím si, že je to velká škoda. V jistém slova smyslu bych snad řekl, že je možná i trochu nepochopený, když čtu určité reakce na různých portálech s databázemi filmů. Nehodlám sice tvrdit, že se jedná o nějaké skutečné veledílo, z něhož byste se měli blahem pokálet, ale stojím si za tím, že jde o zajímavé a v určitém ohledu i nevšední dílko.

„May“ ale bohužel patří k filmům, o nichž se nedá moc hovořit, aniž by člověk vyzradil něco zásadního. Zároveň je ale lepší, když toho před sledováním budete vědět co nejméně, ideálně prakticky nic. Proto doporučuji nekoukat na trailer, který toho vykecává víc, než by měl, už vůbec nečíst oficiální text českého distributora, který pro jistotu vykecává úplně všechno, a z tohohle článku přečíst už jen následující dva odstavce, kde to ještě zkusím v obecnosti bez zbytečného prozrazování.

Asi nejvíc mi na „May“ sedí slovo – divné. Snímek vypráví o divné hlavní postavě. Většina vedlejších postav se za divné považuje, ale jen do doby, než se setkají s tou hlavní a poznají, jak vypadá skutečná divnost. A vzhledem k tomu, že titulní hrdinka (?) prakticky nesleze z plátna, tahle podivnost se na obsahu filmu výrazně podepisuje.

To samé lze nicméně říct i o formě. Vlastně se tam toho moc neděje, místy „May“ zabrousí až do bezdějových mělčin anebo dokonce jakéhosi bizarno-trapna způsobeného asociálností hlavní postavy. Celé je to takové pomalé a komorní, trochu výstřední, trochu morbidní, ale ne extravagantní nebo snad avantgardní. Na tyhle věci se musíte před sledováním připravit. Možná právě z toho pramení zklamání mnohých, protože „May“ se na první pohled tváří (a na spoustě místech se tak prezentuje) jako krvavý horor. Ve skutečnosti je „May“ spíš morbidním dramatem. Které se ale na druhé straně neobtěžuje s prokreslováním charakterů nebo hlubší psychologizací, což mu zase bude ubírat u příznivců seriózních dramatických snímků. Ve finále si „May“ jen těžko hledá diváka.

V tom lze ale vidět zajímavou paralelu s tím, jak těžko si samotná May ve filmu hledá kamaráda. O tohle vlastně v celém příběhu jde. May je podivná a uzavřená holka, která žije sama, baví ji vyšívání, pro zábavu si čte o amputacích, pracuje na veterinární klinice a touží po porozumění a přijetí. Jedinou její kamarádkou je křehká panenka uzavřená ve skleněné krabici a zájem o ni jeví jedině lesbická kolegyně.

Kromě toho všeho má May ještě jeden problém. Hledání perfektního kamaráda jí dost ztěžuje skutečnost, že nikdo jí nepřijde perfektní. Lidé mají nějakou dokonalou část, ale nikdo není dokonalý jako celek. Nyní už asi tušíte, kam to bude směřovat. U takových filmů se jistě dá očekávat nějaké vyhrocenější a krvavější rozuzlení, u „May“ vzhledem k jejímu hororovému řazení dvojnásob.

May se nakonec rozhodne posbírat od konkrétních lidí jejich dokonalé části a svého ideálního kamaráda si sama vyrobit. Šití přece patří k jejím koníčkům. Třeba automechanik, s nímž jí nevyšel pokus o romantický vztah, měl fakt krásné ruce. Lesbická kolegyně měla zase dokonalý krk a její milenka nohy. Náhodný pankáč zase dodá paže. Nakonec i sama May sešité kreatuře dodá svůj kousek – své líné oko. Jak jinak by ji její nový kamarád mohl vidět?

Sbírání tělesných částí a jejich spájení do obludného přítele se ovšem děje až v závěru. Většinu filmu sledujeme May, jak se snaží navázat vztah. Každý jí tvrdí, že má rád divnost, ale když se May otevře, vždy skončí nepochopena a odmítnuta, protože dotyčný zjistí, že až na takovou divnost nemá koule. Divák s ní může soucítit, může cítit znechucení či nepochopení, na určité scény lze reagovat i smíchem, ale na každý pád si v sobě film nese určitou nekomfortnost, což se cení.

Celý snímek na svých bedrech nese především Angela Bettis jako titulní May, která se pro role podobných neobvyklých existencí snad narodila. Všimnul jsem si jí už ve více filmech (mohli jste ji vidět třeba v remacích „The Toolbox Murders“ a „Carrie“), ale tady jede v životní formě. Z vedlejších postav nejvíc zaujme Anna Faris, již si pravděpodobně budete pamatovat z parodické série „Scary Movie“ nebo nějakých podobných pičovin, takže překvapí, že má na kontě i takový snímek, v němž navíc hraje strašně tupou lesbičku.

„May“ asi nepatří k věcem, na něž by bylo nutné se dívat víckrát. Za jedno podívání ale určitě stojí, obzvlášť jestli máte rádi morbidnější „artovky“, a to zejména díky specifické náladě i specifickému přístupu. Nikdo ale neručí za to, že se výsledek bude líbit.

Na závěr ještě můžu dodat, že „May“ má i cosi jako „dvojku“. Jestli jsem to správně pochopil, „Roman“ není klasickým pokračováním, nýbrž stylově a myšlenkově spřízněným počinem, v němž si hlavní herečka a režisér prohodili úlohy, tedy Angela Bettis režíruje a Lucky McKee hraje. Osobně se mi ale „Romana“ nikde nepodařilo sehnat, takže na něj recenzi nečekejte.