Země: Kanada Rok vydání: 2020 Žánr: horror comedy Originální název: Psycho Goreman Režie: Steven Kostanski Hrají: Nita-Josee Hanna, Owen Myre, Matthew Ninaber Hrací doba: 95 min

(Budou spoilery.)

„Psycho Goreman“ má relativně slušný ústřední nápad. Představte si monstrum, jehož nejoblíbenější kratochvílí je ničení světů a masakrování čehokoliv po tisících. Máte? Tak teď si představte, že tohle monstrum dostane na hraní malý oprsklý fakan, jehož nejoblíbenější zábavou je srát všechny okolo.

Z takhle absurdní premisy vám musí být okamžitě jasné, že „Psycho Goreman“ se nehodlá brát úplně vážně. Naštěstí. Kdyby někdo natočil film o malé holce ovládající obludu pomocí kouzelného šutru a chtěl po vás, abyste jej brali seriózně, asi by to neklaplo. Alespoň u mě tedy ne. Na druhé straně, námět o malé holce komandující mimozemské hovado může i navzdory nevážnému pojetí lehce sklouznout do trapasu. „Psycho Goreman“ s tímhle problémem nepřekvapivě zápolí.

Film má, řekl bych, dvě hlavní roviny. V té lepší je jasně vidět, že „Psycho Goreman“ má sloužit jako pocta přepálenému braku z osmdesátek a částečně i devadesátek. Na těch pár prostřizích z jiných planet je jasně vidět, že tady si někdo s maskami a nápady vyhrál. Nějaké gore se také objeví (aby ne, když se biják jmenuje Goreman!) a vypadá dost solidně, zábavná mi přišla i krásně humpolácká fackovaná mezi mimozemšťany.

V neposlední řadě musím pochválit i využití praktických efektů. Samozřejmě, jejich přesvědčivost není úplně stoprocentně a divák rozhodně vidí, že je to celé umělé a že tohle není nic jiného než nějaký kořen napěchovaný v latexovém obleku, ale ty vole, tohle prostě má svoje nesporné kouzlo a vypadá to kurevsky dobře. Taková ruční piplačka pěkně postaru mi vždycky bude ohromně sympatická a budu si jí cenit. Sice má svoje nedostatky, ale jak ukazují mnohé příklady i z poměrně hluboké minulosti, tenhle druh triků stárne s mnohem větší grácií než počítačový rendering. V tomto ohledu si tedy „Psycho Goreman“ zaslouží poplácat po rameni. Ne snad, že by měl film ramena, ale obrazně, víš jak…

Se zbytkem už se to má hůře. Děcka v hororech (dobře, tady se bavíme víc o komedii, ale…) bývají vždycky problematická a „Psycho Goreman“ to potvrzuje. Nebudu pičovat na věci, jako že dvě děti vykopají na zahradě monstrum. To beru, jedná se o béčko jak řemen a podobné hovadiny k tomu patří. Trochu na hraně už ale je, že se děti napoprvé neposerou z obludy a rozsekaných těl a rovnou začnou Psycho Goremana (tak si jej pojmenují) komandovat. Hlavní holčička je navíc strašná pizda a člověk by ji nejradši sejmul sám. Sice chápu, že právě díky jejímu chování se to celé mohlo stát, ale stejně byla otravná jak yperit.

Ještě víc ale bolela nutnost narvat do snímku taky nějaké poselství, rodinné hodnoty a podobné sračky. Tohle všechno se navíc nakupí ve finále, které je svým řešením – o osudu všeho se rozhoduje pomocí retardované míčové hry, kterou si vymyslela naše malá pizdička – blbé už samo o sobě. Za promarněnou příležitost pak považuji to, že Psycho Goreman na konci všechny nezmasakruje, přestože získá zpátky šutr, což je podle mě a) trapas, b) úplně mimo jeho nastavený charakter. Točit poctu béčkovému filmu tvůrci chtěli, ale opravdu chlupaté koule neměli.

„Psycho Goreman“ má tedy kladné i stinné stránky. Místy je to docela prdel, najde se i nějaká hláška, titulní monstrum v pořádku a ve chvílích, kdy biják čerpá ze stylu svých vzorů, se mi to zdálo fajn. Jindy však film klouže do nechtěné trapnosti a občas z něj čiší až přílišná a násilná snaha o to, aby všechno vypadalo strašně cool. Dohromady to dá tak nějak meh průměr a člověku zůstane pocit, že „Psycho Goreman“ měl na to, aby dopadl o něco lépe.