Death Angel - Relentless Retribution

Death Angel – Relentless Retribution

Death Angel - Relentless Retribution
Země: USA
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 3.9.2010
Label: Nuclear Blast Records

Hodnocení:
Earthworm – 9/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

I po takové době poslouchání rockové a metalové hudby jsem se pořád nestřetl s Death Angel, thrash metalovou kapelou z Bay Area, odkud pochází většina známých thrashových jmen. Ač jsem věděl o jejich existenci, nemohl jsem si najít čas na to, abych si je poslechl. Správná doba nadešla teprve s vydáním jejich nové desky “Relentless Retribution”. “Relentless Retribution” je šesté album této kapely a třetí po jejich reunionu v roce 2001, při kterém se ovšem nevrátili všichni ze staré sestavy.

Čekal jsem pořádnou thrashovou palbu s lehkými progresivními úlety a přesně to jsem dostal. Jenže jsem nečekal takovou kvalitu – ta je opravdu masivní, asi tak jako je masivní dobře mířený kopanec do varlat. Hned první skladba “Relentless Revolution” je parádní thrashová hymna s úžasnými riffy, pro thrash typickými “gang” vokály (aneb něco pronese celá kapela) a skvělým refrénem (až by se k nim chtěl člověk opravdu přidat, jak k tomu kapela vybízí – “Join us”). A to jsem ještě nevěděl, co číhá v dalších zákoutích alba.

Při songu “Truce”, který nabízí krutopřísnou riffáž, se vám určitě bude chtít házet hlavou, sedět s otevřenou pusou zase budete při pomalejší “Absence of Light” se skvělým sólem, při kterém mi z nějakého důvodu do hlavy naskakuje kapela Death. Geniální je určitě i progresivnější “Opponents at Sides” s netradičními vokály. Co by to bylo za album bez šmakózní, melancholické balady? Jedenáctá skladba “Volcanic” je opravdu podařený kousek, který vás určitě nenechá chladnými.

Vynikajících songů je vlastně dost (je jich 12), ale opravdovou perlou je hned druhá skladba “Claws in So Deep”, která nabídne úplně všechno, co od kapely tohoto typu můžete požadovat. Rychlé a tvrdé riffy, pár nečekaných změn, rychlé i pomalé pasáže, změny vokálního stylu, jistou epičnost, chytlavý refrén, rychlé a zároveň melodické sólo… a hlavně překvapení na konec. Akustické outro od známé mexické dvojice kytaristů Rodrigo y Gabriela. Lahůdka pro fajnšmekry!

“Relentless Retribution” je fantastické album, které pro mě bylo i tak trochu překvapením. Není úplně bez chybičky, i na tomto skvostu se dá nalézt pár pasáží, které prostě nejsou tak super jako ostatní. Mluvit o famózním výkonu a zručnosti kapely je zbytečné, tak snad nakonec ještě pochválím vynikající produkci. Metaloví fanoušci, spojte se a nepřehlédněte tuhle pecku!


Další názory:

Death Angel jsem vždy považoval za jednu z hudebně nejlepších thrash metalových kapel, protože to jsou právě oni, ačkoliv nejsou třeba tak na očích jako ostatní uskupení z Bay Area, kdo mi dává přesně to, co já od podobné muziky očekávám, což v podstatě znamená sice metalový nářez bez slitování, ale zároveň inteligentně pojatý. Death Angel se totiž daří hrát ryzí thrash, ale zároveň si v něm dokáží najít cestičky pro různá progresivní či mimožánrová ozvláštnění, jež jim prostě dodávají neskutečnou šťávu. Možná nejvíce to platí o po-comebackových deskách, včetně té nejnovější s názvem “Relentless Retribution”, která opět nabízí vše typické pro tuhle kapelu, avšak bez bezzubého omílání již vyřčeného. Ve skutečnosti mi sice přijde o kousek agresivnější než její předchůdci “Killing Season” a “The Art of Dying”, ale i tak se zde několik vskutku lahůdkových nadžánrových výletů jako například závěrečná flamenco pasáž v “Claws in So Deep”. S větším odstupem se sice novinka na své dva přímé předchůdce těžce nechytá, přesto se však jedná o pěkný kus dobré muziky.
H.


3 komentáře u „Death Angel – Relentless Retribution“

  1. No mě toto album zklamalo. Původně jsem si chtěl toto album koupit. Čekal jsem, že po vynikajícím Killing Season přijde další perla, ale bohužel.
    Vadí mi jak se tu snaží spojit klasický Thrash Metal s dnes populárním Metalcore.
    Chápu tento krok, ale mě to k nim prostě nesedí.
    Songy jako Claws In So Deep nebo Death of the Meek jdou úplně mimo mě. Ty refrénové měkké pasáže kazí celou skladbu, ale třeba taková Volcanic mě naopak mile překvapila.
    Je to půl napůl, polovina parádní Thrash zbytek snaha zavděčit se širokému spektru publika.
    A to to začalo tak slibně, ty tzv. gang vokály v titulním songu mě dostali. Truce nebo 4. song jsou také povedené… no prostě škoda. :-(

Napsat komentář: Maddog Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.