Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 5.5.2020 Label: Nihilistische KlangKunst Hrací doba: 65:30 Odkazy: – K recenzi poskytl: Grand Sounds PR

„Revenant“ patří k albům, u nichž ani nevím, proč se jejich poslechem zabývám. S Němci The Last Seed jsem se potkal už na jejich debutovém počinu „Hellboy“ z roku 2018. Ten mi přišel horko těžko a přinejlepším průměrný. Dneska už ani pořádně nevím, jak zněl; jen si matně vzpomínám na to, že to byla nijaká nuda. První ukázky z „Revenant“ mi rovněž nepřipadaly nijak slibné, tudíž neexistoval žádný objektivní důvod, proč bych se měl druhému albu The Last Seed věnovat. Přesto všechno jsem dal kapele druhou šanci, aby si napravila svou reputaci… a tato šance opět zůstala nevyužita.

Když jsem si nyní přečetl svou dobovou kritiku na „Hellboy“, zjistil jsem, že bych tu recenzi mohl s klidem zkopírovat a jen na pár místech vyměnit nějaké názvy – bez problémů by to všechno pasovalo i na „Revenant“. Protože jsem líná buzna a protože si tohle album nijakou zásadní péči nezaslouží, pár zásadních vět z recenze na „Hellboy“ si vypůjčím, protože kdybych to neudělal, stejně bych musel říkat prakticky to samé jen trochu jinými slovy:

„Skoro mám pocit, že těch několik posluchačsky lákavějších momentů vzniklo jakoby ‚náhodou‘, protože z ‚Revenant‘ jakožto celku jinak není cítit jakákoliv hlubší hudební vize, vlastní ksicht, charisma nebo výraznější skladatelský talent. Výsledkem je tedy obyčejný lehce zapomenutelný průměr, s nímž nemá smysl se příliš zabývat. Přesně ten druh desky, u níž už hodinu po dohrání zapomenete, jak vlastně zněla.“

Abych tuhle recenzi neojebal přespříliš, tak ještě zmíním, že podobně jako na „Hellboy“ se i na „Revenant“ pár ucházejících pasáží najde, zejména ve druhé polovině alba. I díky nim se nejedná o skutečný klystýr nebo neposlouchatelnou kopu hnoje, nýbrž jen o slabý a nevýrazný podprůměr. Jak jsem ale psal už v minulém článku: „vesměs se jedná jen o detaily, nepodstatné střípky, které se v nepříliš zajímavém celku rozpustí“.

Speciální zmínku si zaslouží snad jedině třetí skladba „Ghost“, která špinavě vykrádá riffy z „Mother North“ od Satyricon. Samozřejmě v o dost horším podání.

Jednu věc každopádně „Revenant“ dost rezolutně potvrdil – že příště už bych neměl být kokot a neztrácet s The Last Seed čas. Němci dostali šanci dvakrát a dvakrát mi z toho jednoznačně vyšlo, že tahle kapela za pozornost nestojí. Jediné, co vám tedy stran The Last Seed mohu doporučit, je – ignorace.