Země: Velká Británie Žánr: melodic black metal Datum vydání: 5.5.1998 Label: Music for Nations Tracklist: 01. Once upon Atrocity 02. Thirteen Autumns and a Widow 03. Cruelty Brought Thee Orchids 04. Beneath the Howling Stars 05. Venus in Fear 06. Desire in Violent Overture 07. The Twisted Nails of Faith 08. Bathory Aria (I: Benighted Like Usher / II: A Murder of Ravens in Fugue / III: Eyes That Witnessed Madness) 09. Portrait of the Dead Countess 10. Lustmord and Wargasm (The Lick of Carnivorous Winds) Hrací doba: 58:47 Odkazy: web / facebook / twitter / instagram

„Dusk and Her Embrace“ z roku 1996 pro Cradle of Filth nepochybně byla zlomová deska, jejímž prostřednictvím se kapela nasměrovala na správnou kolej. Zároveň album dodnes platí za jeden z nejlepších titulů v diskografii, takže jeho význam pro Cradle of Filth se asi nedá moc rozporovat. Přesto to nutně neznamená, že se jedná o nejlepší řadovku.

Asi nemusím nijak sáhodlouze diskutovat, že jde o subjektivní záležitost, takže nechci znít, že hlásám jedinou správnou pravdu. Když by někdo vrchol spatřoval právě v „Dusk and Her Embrace“, tak v tom nevidím problém, protože i pro tuhle desku existují silné argumenty. Možná někdo upřednostní i jiný titul. Za sebe bych ale bez většího zaváhání zvolil třetí dlouhohrající počin „Cruelty and the Beast“ z roku 1998.

Důvodů pro to mám hned několik. „Cruelty and the Beast“ si zachovává unikátní atmosféru melodického gotického black metalu, s níž přišlo již „Dusk and Her Embrace“. Romantický náhled na black metal, klávesy a záliba v gotické, leckdy až kýčovité estetice k žánru v devadesátých letech jistě patřila a s podobnými elementy pracovalo vícero kapel. Cradle of Filth také, dělali to ovšem způsobem, díky němuž se od ostatních odlišovali, protože v téhle době dokázali, přinejmenším z hudebního hlediska, využívat gotický nádech bez neúnosné míry patosu a naivity (když zapojíte trochu tolerance).

Oproti „Dusk and Her Embrace“ pak „Cruelty and the Beast“ vyčišťuje i poslední nedostatky ve skladatelské stránce a představuje Cradle of Filth v životní formě. Třetí deska sice nemá tak jasné hity, ale kvalita je po celou dobu konzistentní a vysoká. A právě díky tomu u mě „Cruelty and the Beast“ vede. Album možná není pro vývoj Cradle of Filth tak přelomové a zásadní jako „Dusk and Her Embrace“, ale vybrušuje již načrtnuté prakticky k dokonalosti.

Na „Cruelty and the Beast“ se navíc poprvé výrazněji projevují vypravěčské ambice Cradle of Filth. Jedná se o první koncepční nahrávku skupiny vyprávějící o Alžbětě Bathory. Do role vypravěčky si kapely pozvala původem polskou herečku Ingrid Pitt, která si v sedmdesátých letech zahrála v několika hororech a mimo jiné ztvárnila také hraběnku Bathory ve filmu „Countess Dracula“ (1970). O rostoucích ambicích a sebevědomí Cradle of Filth poté svědčí i jedenáctiminutová skladba „Bathory Aria“ patřící do jejich zlatého fondu.

O konkrétních písničkách v tracklistu nemá moc smysl hovořit dopodrobna, protože prakticky ve všech případech se jedná o sázku na jistotu. Za mě je slabší jedině instrumentální intermezzo „Venus in Fear“ (další dvě instrumentálky „Once Upon Atrocity“ a „Portrait of the Dead Countess“ se dají v pohodě) a začátek „The Twisted Nails of Faith“ (jakmile se ale song překlopí do metalové části, už je to v cajku).

Vše ostatní pak představuje to nejlepší z Cradle of Filth. Hned úvodní nášup prvních tří písní „Thirteen Autumns and a Widow“, „Cruelty Brought Thee Orchids“ a „Beneath the Howling Stars“ je rozjezd jak víno a v podobně pozitivně lze hovořit také o „Desire in Violent Overture“ a finální „Lustmord and Wargasm (The Lick of Carnivorous Winds)“. Co track, to trefa do černého a každý z nich se může pochlubit hned několika výtečnými motivy. Třeba jedna pasáž v „Cruelty Brought Tree Orchids“ vraždí a jen ona sama strčí do kapsy moderní alba Cradle of Filth docela s přehledem. Rozebírat pak už zmiňovanou „Bathory Aria“ rozdělenou na tři části asi netřeba, ale tvrdit, že jde o jednoznačný vrchol, by zbytečně ponižovalo neméně dobrý zbytek.

V době své aktuálnosti s „Cruelty and the Beast“ v kapele nepanovala bezvýhradná spokojenost a výsledný zvuk se nelíbil ani zpěvačce Sarah Jezebel Deva, ani bubeníkovi Nicholasu Barkerovi, pro nějž se nakonec jednalo o poslední řadovku s Cradle of Filth. Snad i z toho důvodu se víc jak dvacet let po původní vydání, v roce 2019, objevila nová verze „Cruelty and the Beast: Re-Mistressed“ s předělaným mixem a masterem. No, já osobně jsem si tuhle úpravu vlastně ani nikdy neposlechnul. Původní verze z roku 1998 je podle mě super a test časem přežila bez zaváhání. Jak už několikrát padlo, za mě jde o nejlepší desku Cradle of Filth a zároveň definitivní definici toho, proč byla tahle skupina kdysi dobrá.