Země: USA Žánr: black / doom metal Datum vydání: listopad 2008 Label: Bubonic Doom / Universal Tongue Tracklist: 01. Writhing, Collapsed Flesh 02. Veins of Death and Hunger 03. Decay 04. Enveloped in a Diseased Abyss Hrací doba: 44:01 Odkazy: –

V recenzi reedice dema Vpaahsalbrox jsem zmínil existenci Nivathe a nyní když mám v rámci nové sekce možnost vytáhnout nějakou tu přehlíženou obskuritu, tak rovnou začnu s hnusem největším: „Enveloped in a Diseased Abyss“.

Mozek a jediný člen kapely, Plague, se v letech své aktivní tvorby asi necítil úplně v pohodě, a tak ventiloval vnitřní temno všelijak. Zkazky, jak se členové doomových Senthil, mezi které patřil i výše jmenovaný, škrtili při nahrávání svého dema řetězy, jsou legendární a domnívám se, že „Septisemesis“ a „Crypticorifislit“ neupadly mezi vyznavači žánru v úplné zapomnění. Další z Plagueových kapel jako Khimaat, Triphane, Thra’el nebo již představení Vpaahsalbrox se prezentovaly psychotickým blackmetalovým nářezem a nejaktuálnější z projektů Abduct, s dosavad jedinou kazetou „God Complex“ z roku 2012, spadá do žánru power electronics / death industrial. Během let se mi podařilo k demáčům zmíněných kapel dostat alespoň digitálně, jelikož nejsem heavy metal hunter se slabostí pro striktně limitované pásky, ale umožňuje mi to alespoň říci, že právě recenzovaný titul došel v šílenství a zmaru nejdál. O něčem snad vypovídá i fakt, že ze všech muzikantových kapel má pouze Nivathe vcelku normálně sehnatelný full-length.

Bude to pár let, kdy jsem na Nivathe narazil pátraje po hnusných neobvyklých deskách, jež by alespoň trochu ukojily hlad vytvořený nepřekonatelným „MoRT“. Pamatuji si, že jsem onen osudný večer poprvé hrál kultovní 1st-person horor „Penumbra“, takže jsem měl na večer plný napětí zaděláno opravdu kvalitně. Ale „Enveloped in a Diseased Abyss“ veškerou předchozí tenzi přebilo a totálně mě zničilo hned během prvního setkání.

Jediná deska Nivathe z roku 2008 nabízí tři dlouhé skladby o délce deseti až osmnácti minut, plus jednu pětiminutovou mezihru „Decay“. Obecně by Nivathe vystihla škatule black / doom, ale jedná se o tvorbu natolik pokřivenou a unikátní, že musím zajít v popisu dál, i když si před tímhle úkonem připadám jako protagonista z Lovecraftovic povídky. Logicky má kapela díky své vazbě na Senthil blízko k tzv. „torture doomu“, jímž se profilovali třeba Wormphlegm, Black Bile, Funeralium a Stabat Mater. Mně v průběhu let Nivathe nejčastěji připomínali Arkhon Infaustus ve svých nejpomalejších, nejnemocnějších chvílích, avšak za předpokladu, že by hráli s porouchaným vybavením a rozladěnými nástroji.

O něco trefnější snad bude přirovnání ku Khanate. Jednak Plagueovy ztýrané invokace dosti připomínají Alana Dubina, kterého dle mého názoru dokonce překonává, a jisté paralely by se našly i hudebně. Dále předpokládám, že se Plague mohl inspirovat třeba Today Is the Day v období „Sadness Will Prevail“ nebo nejopresivnější tváří Neurosis. Jisté pasáže v druhé půli „Veins of Death and Hunger“ a hlavně zmíněnou „Decay“ bych mohl popsat jako post-metal a jedná se také o jediná místa na desce, které lze označit za „krásné“. Ale i krása umí být skličující, když melodické linky překrývají nepříjemné hlukové samply. Každopádně z každé sekundy „Enveloped in a Diseased Abyss“ je patrná fanatická odevzdanost nejhorším manifestacím Ďábla, a proto album vnímám jako blackmetalové.

„I see visions of cities burning
The smoke choking the skies in thick plumes
I see disease breathe out a grand miasma
The people cripple and wither under its black stench
Their bodies boil fevered and spasm with great pains
I see Lucifer crowned king“
(Enveloped in a Diseased Abyss)

Úvodní „Writhing, Collapsed Flesh“ zpočátku posluchače mučí monotónním disharmonickým nářkem kytar. Jako by jejím cílem bylo veškeré potenciální posluchačstvo odradit, což se může stát, nebudete-li věnovat pozornost výborně zpracovaným hlukovým texturám. Odbudete-li album jako nudné díky první skladbě, je to jen dobře, protože procítěný poslech vám na příčetnosti opravdu nepřidá.

Nivathe pořádně přikládá pod kotel v druhé a čtvrté skladbě, kdy se rozjíždí dvoukopáková hradba a do hnusných kytarových vrstev Plague ječí, jako by měl právě nastat konec světa. V těchto momentech se nabízí srovnání s moderními spolky jako Skáphe nebo Ævangelist, ale Nivathe je jednoznačně překonává svou intenzitou, tíživostí, myšlenkou a její implementací. Vrchol pak přichází s titulní skladbou, která vygraduje způsobem, jejž mi už slova nedovolují popsat. Pokud byste snad zatoužili apokalyptický zmar dobarvit i vizuálně a netrpíte epilepsií, tak doporučuji navštívit YouTube, jelikož někdo hudební stopu sloučil s krátkým abstraktním filmem „Outer Space“ Petera Tscherkassyho. Vizuál sice není nijak spřízněný s textem skladby, ale zvukový chaos podkresluje vhodně.

„Cast this world and my existence therein
Into the waiting tendrils of the abyss
That no light or life might escape,
That no refuge may be found,
That all shall be made to suffer“
(Enveloped in a Diseased Abyss)

Článek na piču, ale lépe Nivathe představit nesvedu. Za posledních víc jak desek let aktivního pátrání jsem napříč hudebním spektrem natrefil na kdejaké zvrácenosti, samozvané či skutečné extrémy, ale je to stále „Enveloped in a Diseased Abyss“, které patří k nejtěžším kalibrům, co znám. Unikátní, chorá zkáza.

„Under His word and my hand
Shall death be loosed“
(Enveloped in a Diseased Abyss)