 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist:
Side B: Hrací doba: 41:42 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Dnešní recenzi začnu úplně retardovaně – o Wolfmachine vím naprosté hovno. Trochu mě snad ale omlouvá to, že víc než moje ignorance má tenhle stav na svědomí skutečnost, že moc informací o Wolfmachine nejde dohledat. Alespoň ne pohodlně. Možná, že prolezením nějakých obskurních fór by se cosi dalo vyštrachat, ale to není úplně moje hobby, takže se budeme muset spokojit se suchým prohlášením, že Wolfmachine pochází / pocházejí z Nizozemska.
Osobně mi ale tahle nulová informovanost nijak nevadí. Naopak je mi svým způsobem docela sympatická, zvlášť v dnešní době, kdy se většina snaží honit lajky na sociálních sítích, všude se cpe a pokouší se být za každou cenu vidět. Tohle na mě nejenže nefunguje, spíš mě to ještě odpuzuje. Přístupu podzemních smeček jako Wolfmachine si cením násobně víc – skryté perly prakticky bez propagace. Kdo prahne po kvalitě a je schopen a ochoten ji hledat, ať si ji najde; ti ostatní stejně nejsou hodni. Naším cílem je tu představovat právě to divnější, leč kvalitnější spektrum metalové hudby, nikoliv standard, jenž má sice potenciál nalákat víc čtenářů, ale nudí nás, plus si o něm v případě zájmu můžete přečíst všude jinde. A nejen z tohoto důvodu sem povídání o Wolfmachine patří, protože bezejmenná debutová deska je excelentní.
Nejprve několik slov k samotnému vydání. V případě „Wolfmachine“ se totiž bavíme o nahrávce už trochu staršího data. Počin původně vyšel 31. ledna 2018 na audiokazetě jakožto 161. vydání německého labelu Worship Tapes. Limitace činila 100 kopií. O další rok a půl později, 15. listopadu 2019, se do světa dostala edice na gramofonové desce v limitaci 200 kopií, o niž se společnými silami postaraly firmy Arcane Angels z Řecka a Dawnbreed Records z Nizozemska. Tehdy se Wolfmachine dostal(i) také do mého hledáčku, ale jak už mám ve (zlo)zvyku, nějakou dobu mi trvalo, než jsem se dokopal k samotnému poslechu. Vám ale doporučuji s okoštováním neotálet tak dlouho.
Celá nahrávka je ve skutečnosti jedna dlouhá skladba, která byla pro potřeby vinylové desky rozdělena do dvou stop trvajících 25 respektive 20 minut. Každá z nich začíná i končí drone/noisovým hučením. A mezi tím? Mezi tím na vás čeká intenzivní blackmetalová hypnóza těch nejvyšších kvalit. Monotónní sypání bicích, uhrančivé riffy i melodie, nepropustná a tíživá atmosféra. Ukázka toho, jak z minima vytřískat maximum; důkaz, že minimalismus a strohost přednesu mohou jít a jdou ruku v ruce s hloubkou. „Wolfmachine“ je dost monolitické a nepropustné na to, aby vás vtáhlo dovnitř a nechalo zapomenout na okolní svět, a přitom si hraje s jemnými detaily a postupným vývojem natolik sebejistě, aby udrželo pozornost po celou dobu. Trans? Zde je takové pojmenování na místě. „Wolfmachine“ takovou silou vládne a má potenciál na to, abyste se v něm mohli utopit.
Dokonce si dovolím ještě přitvrdit a zvolit odvážnější slova: „Wolfmachine“ je majstrštyk, jenž představuje majestát black metalu z určitého úhlu pohledu a dělá to prakticky bezchybně. Je to nahrávka, kterou nutně potřebuješ slyšet – tedy za předpokladu, že nepatříš k válečníkům z Purnamy, ale v takovém případě bys měl lidstvu prokázat laskavost a jít se radši zabít. Anebo se alespoň kurva dál nemnožit. Vy ostatní byste s poslechem Wolfmachine váhat neměli.
Podobné články
30.11.2014 Darkspace – Dark Space III I Recenze
21.6.2013 Paysage d’hiver – Das Tor Minirecenze
19.10.2016 Urfaust – Empty Space Meditation Recenze
23.4.2019 Óreiða – Óreiða Recenze
19.3.2010 Burzum – Belus Recenze
14.3.2020 Nawaharjan – Lokabrenna Recenze
“Počin původně vyšel 31. ledna 2018 na audiokazetě jakožto 161. vydání německého labelu Worship Tapes. Limitace činila 100 kopií. O další rok a půl později, 15. listopadu 2019, se do světa dostala edice na gramofonové desce v limitaci 200 kopií,”
Tohle je za mě taky způsob “propagace”, stejně jako to minimum informací na netu. Je to strategie, která na cílovku evidentně funguje, dává totiž pocit něčeho exkluzivního.
Tím nechci říct, že by tu strategii vypečeně vymyslela zrovna tahle kapela. Většina, aniž by o tom uvažovala, prostě obšlehne nějaký typ prověřené strategie, nebo jim ho vnutí label,
Tvrzení, že žádná propagace je taky způsob propagace, je skoro demagogie. A navíc – hlavně že jim tahle „propagace“ skvěle funguje, když v době, kdy se vinyly UG kapel kolikrát vyprodávají za hodinu (viz třeba poslední Black Cilice nebo Urfaust), je tohle elpíčko normálně k dostání u obou labelů v hojném počtu i skoro půlroku po vydání…
Ale může být. Nic to nezmění na skutečnosti, že jde o násobně sympatičtější přístup než hajpování každýho pšouku na milionu sociálních sítí.
Počítá se se šuškandou a s tím, že tyhle věci určité typy lidí prostě přitahují Třeba ty podle všeho budeš ten typ. Urfaust to už snad není ani UG, to už zná pomalu každej. Jsou zajímaví i pro mě, protože ten zpěvák má fakt úžasnej hlas, a měli asi dobrou strategii… možná ze začátku dost podobnou téhle.
Pro mě je to raky sympatičtější, protože když se bavím o kapele, kterou zatím skoro nikdo kolem nezná, tak si připadám intelektuálně.:D …a když se náhodou hodně proslaví, tak můžu machrovat, že jsem je znala už předtím.
Pamatuju si (zažil jsem), jaká aura byla kolem KVIST v Norsku. Fungovalo to 100% a po asi 15 letech jsem se dopracoval k originálnímu CD “For Kunsten…”.
Na metal-archives dlouhé roky nebylo o KVIST nic kromě jejich demáče a pár řádků…
Takže snad tohle bude taky tak dobré
Pokud už jsou Urfaust považováni za komerci, budiž, lze najít spoustu jinejch příkladů. Třeba po vinylu Sulphuric Night z Bosny se loni slušně zaprášilo, letos se dělal druhej press. A zkus mi říct, že to zná každej! :)
Mně každopádně přijde trochu divoký si myslet, že když chce být nějaká kapela vidět, tak to řeší ortodoxní anti-prezentací a tiše doufá, že si jí někdo všimne a rozhlásí to. Teoreticky možné, ale reálně? Nepopírám, že se takové případy objevují a někdy to skupině pomůže fest (např. z Drudkh se i s tímhle přístupem staly docela „hvězdy“, že jo), ale je otázka, nakolik jde o záměr interpreta a nakolik jen o souhru událostí.
Postavit marketing na tajemnu samozřejmě lze, o tom žádná. Osobně si myslím, že pokud se jedná o záměr, vypadá to spíš stylem (abych dal echt nápadný příklady) Ghost anebo raných Slipknot… Ale podezřívat z toho obskurní kapelu s jednou nahrávkou vylisovanou na sto kazet a dvě stě asfaltovejch placek, který se zjevně ani nijak zázračně neprodávají…? :)
Super vec, moc dik za tip, tohle mě pořádně kope!
Celá tahle dost pitomá debata má jedno pozitivum- že jsem si poslechnul Sulphuric Night, což bych jinak určitě neudělal. Vražednej bordel.
Za mě cajk. Pokud kvůli tomuhle někomu zachutnal Sulphuric Night, tak pak ty pindy smysl měly. Na tohle bosenský zlo jsem si vzpomněl hlavně kvůli tomu, že zrovna nedávno jsem kupoval ten repress. Shodou náhod jsem měl ve stejný objednávce právě i LP Wolfmachine…
Nemůžu si pomoct, celá ta domněnka pí. Třítečkový mi připadá postavená na hlavu. Potom je teda propagace a reklama úplně všechno, včetně mlčení a nezájmu právě o takovej postup. Velikej úsměv jsem si namaloval na tlamici, když jsem se dočetl, že Urfaust jsou v podstatě mainsteam :) No, milý Helenko, tys to celý shrnul na hromadu poslední větou o těch obskurnostech, vycházejících v nákladu 300 kousků :)
Abych se zas Tří teček trochu zastal, tak myslím, že s těma Urfaust to byla trochu nadsázka. Spíš to byl ode mě trochu nešťastnej příklad, kterým jsem si naběh, protože je evidentní, že zrovna Urfaust v rámci žánru mají docela popularitu…
Jo, v rámci žánru tak minoritního a uzavřenýho, chvílema až sektářskýho… a to je hrozně fajn. I když zrovna já jsem osoba, trpící neodolatelnou touhou dělat si z něčeho takovýho prdelky :)
Tohle je super nahrávka. Dost mě to oslovuje. I tím formátem jednoho songu!!!
Je to skvělý. V některejch polohách mi to dost připomíná Darkspace.