Země: Velká Británie Žánr: metalcore Datum vydání: 6.8.2013 Label: Sumerian Records Tracklist: 01. Don’t Pray for Me 02. Killing You 03. The Death of Me 04. Run Free 05. Break Down the Walls 06. Poison 07. Believe 08. Creature 09. White Line Fever 10. Moving On 11. The Road 12. Until the End 13. The Death of Me (Rock mix) Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Kdo na metalcorové scéně by neznal Asking Alexandria, mladičký fenomén původem z Anglie, který s každou vydanou deskou slaví větší a větší úspěchy? Dva roky po vydařeném a vysokooktanovém “Reckless & Relentless” přichází nástupce v podobě “From Death to Destiny” a musím se přiznat, že jsem byl při hodnocení poněkud na vážkách. Především se novinka od minulých počinů dost podstatně liší, ale to si ostatně povíme na následujících řádcích.

První věcí, která posluchače znalého předchozí tvorby zákonitě zarazí, je diametrálně odlišný sound. Ano, pořád se můžeme těšit z rychlých corových riffů, úderných bicích a průrazného vokálu, ale po zhruba jedné desítce poslechů musím konstatovat, že se Asking Alexandria s novým materiálem více a více přibližují podbízivé mediální tvorbě, která je samozřejmě velmi často haněna už jen pro to, že se povětšinou jedná o skladby, které prostě můžete zaslechnout kdekoliv z rádia. Váš zážitek z nové desky bude tudíž odvislý přímo od toho, co si o podobném přístupu myslíte a jak moc vám tento sedne. Osobně jsem měl zpočátku pocit lehčího zklamání, protože “Reckless & Relentless” jsem si opravdu užíval a ještě dnes si jej s oblibou sem tam pouštím. Všechny nové písně mi ale zpočátku přišly celkem o ničem a zároveň jsem postrádal celkovou atmosféru tak typickou právě pro “Reckless & Relentless”.

“Není možná”, řekl jsem si a jal se nové album opravdu důkladně naposlouchávat. A světe div se – ono to vážně není špatné! Ne, že bych byl jakkoliv velkým příznivcem nebo snad fanouškem prvoplánových rádiovek, ale musím uznat, že jako celek je “From Death to Destiny” vyvážená metalcorová fošna s pořádnou náloží výborných a hlavně chytlavých songů. Jenom je prostě jiná. Jiná než cokoliv, co může běžná corová kapela nabídnou a hodně jiná než vše, co v minulosti Asking Alexandria pod svou hlavičkou vydala. Není rychlejší, není tvrdší, je ale konzistentnější, výraznější a chytlavější. Těžko říci, zda tento přístup kapela zvolila po konzultaci s managerem nebo muzikanty prostě baví hrát jinak a odlišně. Každopádně za mě palec nahoru, protože mám rád kapely, které nezastydnou v úspěchu debutových nahrávek a jsou schopné se posouvat někam jinam a hlavně z nich čiší nadšení pro věc.

Chytlavější? Většina songů totiž nepostrádá kvalitní mix a správně načasovanou gradaci. Muzikanti jedou na plné obrátky a nebojí se do klíčových místeček zasadit tu hutnou a podbízivou melodii, tam zase nějaký svižný, ale ne přepálený riff. To vše podpořeno jemně aplikovanou elektronickou vložkou dodávající novým písním svěží nádech. Na druhou stranu je elektroniky zase o něco méně než posledně, ale v tom problém nevidím. Co na tom, že je novinka o něco méně tvrdá než její předchůdci? Nemusí být všechno drsné jako smirglpapír, kterým ti otrlejší z nás provádějí večerní hygienu.

Výraznější? Tady jsem spokojen hlavně s vokálem, který byl dříve sice kvalitní, ale trochu postrádal takové to vlastní výrazivo, kterým oplývá každý schopnější a hlavně zkušenější frontman. To se nyní dramaticky mění a pan Danny Worsnop se v novém materiálu jasně a přesvědčivě našel. Hlavně v čistých polohách momentálně vyloženě exceluje a ani poctivé growlování “od fochu” se neztratí. Ve skutečnosti z něj místy až mrazí v zádech, což se nestává tak často, jak by si někteří možná mysleli.

Konzistentnější? Ano, zcela určitě. Novinka obsahuje celkem třináct skladeb na více než padesátiminutové stopáži a na rozdíl od jiných podobných počinů jí přesně takový čas perfektně sedí. O žádné písni se nedá říci, že by byla zbytečná nebo snad vycpávková. Každá má své nezaměnitelné kouzlo a vlastní styl. Navíc pořadí songů je důmyslně zvoleno tak, aby se mezi sebou netřískaly a deska tak nabývá mnohem celistvějšího dojmu.

Ze všech těch parádních skladeb se pokusím vypíchnout pouze ty nejzásadnější. “The Death of Me” startuje brutální growl proložený screamováním, který maximálně plynule přechází v čistočistý refrén. Ten ke konci ještě zpomalí a za doprovodu velmi technických bicí spěje ke konci. “From Death to Destiny” obsahuje ještě rockový mix výše zmíněné skladby, ve kterém je tato okleštěna o tvrdý vokál a elektronické vychytávky. Solidní nášleh přináší “Break Down the Walls”, kterážto exceluje zejména ve výborných refrénech podpořených postranními vokály. “Poison” – střednětempá řezanice okořeněná výraznými kytarovými riffy a opět vynikajícím refrénem, která vprostřed stopáže zcela zpomalí a opětovně plynule naváže na rozjeté tempo. “Creature” s parádním rozjezdem, “Moving on” coby pomalejší baladu a “The Road” se super kytarovými pasážemi považuji za další výtečné kousky hodné zmínění.

Třetí dítko Asking Alexandria se prostě vydařilo. Do vod nadprůměru jej zvedá především rozmanitost jednotlivých skladeb a vůbec nevadí, že jsou určeny převážně pro méně náročné publikum lačné nějaké té corové kapely. Za mě osm.