Země: Velká Británie Žánr: metalcore Datum vydání: 4.10.2010 Label: Visible Noise / Epitaph Records Tracklist: 01. Crucify Me 02. Anthem 03. It Never Ends 04. Fuck 05. Don’t Go 06. Home Sweet Hole 07. Alligator Blood 08. Visions 09. Blacklist 10. Memorial 11. Blessed with a Curse 12. Fox and the Wolf Hodnocení: Seda – 8/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Že se někdo během své šestileté historie dokáže měnit každým albem, je možné. Typickým příkladem jsou Bring Me the Horizon. Na počátku deathcorová kapela s lehkými prvky metalcoru. „Count Your Blessings“ je vyšvihlo nahoru a přišla trochu změna. Se „Suicide Season“ se fandové rozdělili na dvě půlky. Samozřejmě spoustu nových přibylo, několik ale na kapelu zanevřelo. Nikdy jsem taky neviděl tolik různých názorů na frontmana. Co jsem vyčetl, tak Ollie Sykes je prý neskutečně hezký a holčičky ho poslouchají jen kvůli tomu.

Před vydáním vyšel ven singl „It Never Ends“, který byl opět úplně jiný než předešlá tvorba. Ze začátku se mi to nelíbilo a bál jsem se, že to odnese zbytek desky. Nakonec jsem tomu ale přišel na chuť a na „There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.“ se začal těšit.

Ještě než se pustím do samotné hudby, musím zkritizovat název. Proboha, proč je tak dlouhý? Jestli to má být marketingový tah, tak jim sice možná vyjde, ale mě naštval hned, jak jsem ho viděl. Sice jsem si ho poměrně rychle zapamatoval (stále se mi ale míchá „Hell“ s „Heaven“), přesto je to jeden z nejhorších názvů, co jsem za poslední roky viděl.

Ještěže hudba to naprosto napraví. Otvíračka nese název „Crucify Me“ a je docela podobná věcem z posledního alba, jen se přidalo trochu na melodice. Poprvé se tu také vyskytuje v pozadí ženský vokál, který vyzpívává název alba. Tento jev se pak projevuje i v další části desky. V další „Anthem“ se trochu přitvrdí a na konci je tam lehčí symfonická část. Tady je zejména skvělý refrén. Po ní je tu hodně diskutovaná „It Never Ends“, po více posleších je to ale nakonec opravdu dobrá píseň. Nejvíce se mi líbí Ollieho scream. Ne, že by byl nějak úžasný, ale je v takové podobě, aby se nemohlo říct, že se přešlo ze screamu na čistý zpěv. Zase ale není v takové verzi, aby to odpudilo úplně netradiční posluchače. Například můj známý, který ujíždí na věcech jako Lady Gaga, i tento singl velice ocenil a poslouchá ho docela často. Ostatní věci od Bring Me the Horizon se mu ale už třeba vůbec nelíbily. Je to prostě hitovka, na které si skupina vydělá, a řekl bych, že bude na iTunes apod. nejvíce prodávaným zbožím od skupiny. Poprvé kapela také (pokud se nepletu) využívá čistého zpěvu. Ve „Fuck“ ukazuje Ollie své měkké já, pokud by to bylo u každé písně, tak by se mi to nelíbilo. Pro jednou a navíc poprvé je to ovšem zajímavé zpestření. Je tu i výrazně více pomalých kousků. „Don’t Go“, „Blessed with a Curse“ a zajímavá „Memorial“, ve které se vyskytují snad jen klávesy a jiné počítačové zvuky. Pokud to ale vezmeme popořadě, tak v „Don’t Go“ se opět vyskytuje ženský hlas a celkově je na velice vysoké úrovni. Málokdo by takhle „vyspělou“ píseň čekal u „dětských coristů“. Jeden z nejlepších výtvorů kapely vůbec.

Nejdříve mě před vydáním zachvátil strach, ale hned po poslechu „Crucify Me“ mi bylo jasné, že to jsou Bring Me the Horizon, jak je mám rád. Už jen „Suicide Season“ je dostalo k mým hodně oblíbeným kapelám a aktuální „There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.“ to jen potvrdilo. Kvalitní deska, kapela ale opět experimentuje. Svou hudbu posouvá trošku jinam, jsou tu nové prvky (ženský vokál, čistý zpěv, pomalé písně), které to výborně koření. Poslech není stereotypní, což problém u skupin s tímto zaměřením bývá. Kvalit „Suicide Season“ nedosahuje, pořád je to ale hodně dobrá práce.

Další názory:

99 % různého core-metalu jde absolutně mimo mě a nejspíš by to stejně tak dopadlo i s novinkou Bring Me the Horizon, nebýt jistého Sedy, který na kolenou prosil, hory doly sliboval (prý bude na oplátku hodnotit nové Deathspell Omega… to jsem na něj teda zvědavý!), jen abych mu prý ty Bring Me the Horizon ohodnotil. Tak jsem se nad ním jako správný redakční kolega slitoval a milostivě si album s poněkud krkolomným názvem „There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.“ sehnal. A ono to kupodivu není zas tak špatné. Právě naopak, jedná se o docela překvapivě dobrý materiál, který nepostrádá nápady, zábavnost a mnohdy i chuť se nějak odlišit od zbytku scény, což zvláště v případě moderních žánrů beru za klad. V podstatě každá skladba má desce své pevně dané místo a nahrávka tudíž nenudí až do konce, což říkám jako někdo, komu většinou něco-core-alba přijdou přehnaně dlouhá a nezábavná (a to i když mají třeba i jen půlhodiny). „There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.“ budiž tou světlou výjimkou potvrzující pravidlo. Speciálně bych jako vrcholy vypíchl druhou „Anthem“ s výbušným refrénem, překvapivou „Don’t Go“ (něco takového bych nečekal) a nakonec dvojici „Alligator Blood“ a „Blacklist“, které se sice obě blíží klasičtějšímu pojetí stylu, ale v rámci celé desky vyznívají velmi dobře.
H.