Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 4.4.2017 Label: World Terror Committee Tracklist: 01. The Innermost Disillusion 02. Abysmal Cacophony 03. Upheaval of Silence 04. Ω > 1 (Oscillation in Timelessness) 05. Gate-eye of Fractal Spiral 06. Orison for the Baneful Serpent Hrací doba: 44:47 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: World Terror Committee

V případě Inferna se přímo nabízí vytáhnout fousatou hlášku o vínu, které zraje. Já vím, že je to klišé jako prase, ale někdy i takhle základní recenzentské obraty mají své opodstatnění a sednou jak vy-víte-která-část-těla na vy-víte-které-vybavení-kuchyně. Nechci tím říct, že je stará tvorba Inferna špatná, však na něčem si smečka okolo Adramelecha svůj status jedné z nejdůležitějších domácích blackmetalových formací vybudovat musela, přesto si myslím, že v současné době je Inferno mnohem zajímavější skupinou, než jakou bývalo kdysi.

Rozepisovat se o tom, jakou cestou se směřování kapely začalo v posledních letech ubírat, by bylo nošením black metalu do Norska. Pro potřebu plynulosti textu snad můžeme připomenout jen to, že příklon k chytřejšímu a atmosféričtějšímu pojetí černého kovu nesměle započatý na „Black Devotion“ byl plně rozvinut předchozí deskou „Omniabsence Filled by His Greatness“. Ta se nakonec dočkala vřelého pojetí a velkého ohlasu i za hranicemi naší zemičky. Ze všech těchto důvodů nijak zvlášť nepřekvapí, že letošní počin „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ v nastoleném trendu pokračuje.

Bylo by však vůči novince značně podlé tvrdit, že je tato pouze druhým dílem „Omniabsence Filled by His Greatness“ a že se Inferno snaží zopakovat recept, s nímž uspěli před čtyřmi lety. Naopak, rozdíl mezi oběma nahrávkami je značný. Mnohem příhodnější by bylo říct, že „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ jde ve vytyčovaném směřování ještě dál a Inferno jakožto kapelu v jejím vývoji posunuje o další krok kupředu. Novinka v porovnání se svým předchůdcem klade ještě větší důraz na atmosféru a náladotvornost, je rozmanitější, variabilnější a v jistém slova smyslu snad i progresivnější.

Jakkoliv to z jistého úhlu pohledu může znít paradoxně, zároveň s tím mi „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ přijde i čitelnější a stravitelnější – navzdory tomu, že jsou jednotlivé skladby opětovně dlouhé a tentokrát i členité. Jenže zatímco „Omniabsence Filled by His Greatness“ si hrálo spíše s detaily zapuštěnými v monolitickém celku, novinka dává jednotlivé – a nutno říct, že mnohdy skutečně výtečné – nápady více na odiv. Snad i proto byl pro mne náslech a vstřebání desky mnohem snazší než svého času u minulého alba.

Nicméně pozor. Sice padly obraty jako stravitelnost, čitelnost či snazší náslech, což by leckomu mohlo evokovat snahu jít naproti posluchači, jenže ve skutečnosti takhle nahrávka vůbec nepůsobí. „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ bezesporu nepostrádá uvěřitelnost, hloubku a navzdory zmiňovaným atributům je trvanlivá. A vlastně takový přístup Infernu v jeho současné podobě sluší, protože tím spíš pak vyniknou vymazlené skladatelské chuťovky jako třeba jeden naprosto majestátní riff v „Abysmal Cacophony“.

Naštěstí ale každá píseň obsahuje skvělé momenty, díky nimž se vyplatí věnovat „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ plnou pozornost a neupadat do letargie. Neříkám, že je každá vteřina desky geniální, ale i tehdy, kdy nastoupí kvalitativně standardnější pasáže pouze udržující hladinku atmosféry, dokážou Inferno vzápětí nabídnout něco, co kompozici oživí a díky čemu její zařazení na desku dává smysl. Příkladem budiž třeba „Upheaval of Silence“, byť ve finále tato stále působí jako nejméně dobrý dílek celkové mozaiky. Ne snad, že by byla vyloženě špatná, kupříkladu její závěr je povedený, ale třeba fantastické finále „Ω > 1 (Oscillation in Timelessness)“ nebo druhá půle „The Innermost Disillusion“ jsou prostě víc. Vrchol počinu ale vidím v hypnotické jedenáctiminutovce „Gate-eye of Fractal Spiral“, kteroužto bych se nebál označit za jednu z nejpůsobivějších (ne-li rovnou tu úplně nejpůsobivější) věcí, jaké Inferno doposud složili.

Z dosavadního ladění textu je asi zřejmé, že se mi „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ líbí – hodně. Recenzi jsem mohl napsat mnohem dříve, ale záměrně jsem si dal načas a nechal desku patřičně uzrát, abych zde náhodou nevynášel zbrklé soudy podložené pouze dočasným zaujetím, které bych měl po nějaké době chuť korigovat. Jenže za aktuálního stavu, kdy mám za sebou množství poslechů na relativně delším časovém horizontu, si dovolím tvrdit, že „Omniabsence Filled by His Greatness“ bylo pokořeno. Když to dáme dohromady s úvodním odstavcem, v němž jsem prohlásil, že současné Inferno je mnohem zajímavější skupinou než Inferno ve své dřívější podobě, vychází mi z toho, že „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ je novým vrcholem v diskografii formace.