Země: USA Žánr: progressive / power metal Datum vydání: 13.2.2014 Label: Stonefellowship Recordings Tracklist: 01. Ephemeral Cathexis 02. A Shepherd’s Work 03. Intrinsic Contentment 04. Overture of Exasperation 05. Creatures of Habit 06. Solitude Begets Ignorance 07. A Testament for Non-Believers 08. If the Devil Doesn’t Exist… 09. Magical Pills Provided 10. Thumbing Your Nose at Those Who Oppose 11. Empty Vessel of Faith 12. Words Borrowed Wings 13. Bettering Darklighter 14. Misanthrope Exhumed 15. Beholden to Nothing, Braver Since Then Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Metal Promotions

Vážně nevím, co mě to popadlo za fantas, že jsem si tohle album vzal na recenzi. Ale když o tom tak přemýšlím, asi to bylo tím, že jsem si pod škatulkou progressive/power metal a vznešeným titulem “Beholden to Nothing, Braver Since Then” představil něco, co by mohlo uspokojit moji skomírající naději, že ještě někdy narazím na melodický metal, který není úplně tupý. Nicméně Leviathan (neplést prosím s rovněž zámořským black metalovým tělesem a dalšími asi patnácti kapelami stejného jména) si pro mě připravili hned několik překvapení, díky kterým jsem na nějaká očekávání rychle zapomněl a spíš se jal přemítat, co že za dílo mi to přistálo na disku.

První překvapení mě konfrontovalo ještě předtím, než jsem si desku vůbec poprvé pustil. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký omyl, ale kdeže – “Beholden to Nothing, Braver Since Then” má dohromady víc než 76 minut a to na desce prosím nejsou žádné bonusy, covery nebo podobný materiál jdoucí nad rámec samotné autorské tvorby. No, a když jsem si to nakonec pln obav, jak tu hodinu a čtvrt přežiju, pustil, dostavilo se překvapení číslo dvě. Leviathan totiž pro své páté řadové album složili materiál, který jsem zprvu považoval za nějaký druh špatného humoru a ani po mnohých listening sessions jsem se s ním nedokázal plně ztotožnit. Co mi na tom přišlo (a jak mi na nikoli nevýznamné části desky pořád přijde) špatně? Jak to jen… určitě si dovedete představit technicky nahoněný progresivní metal, který ale ve výsledku zní naprosto samoúčelně, že? Ano? Tak k tomu přidejte rádoby neotřelé, ale v praxi dost pitomé melodie a vokál, který když se pokouší ony melodie produkovat, tak zní vážně docela nemožně. No, a když to dáte dohromady s tou šílenou stopáží a textovou stránkou, která se podle toho, co se mi podařilo odeslechnout, točí okolo náboženských témat, máte zaděláno na opravdu poctivé blitíčko.

Je fakt, že při takovéhle kombinaci se poslech “Beholden to Nothing, Braver Since Then” tváří jako záležitost pro skutečně odvážné jedince, ale i když bych už jenom kvůli těm několika hodinám utrpení, kterým jsem si prošel, fakt moc chtěl desku odstřelit, ono to nakonec není zdaleka tak jednoduché. I když jsem se ke každému poslechu musel vyloženě nutit, nakonec si to ve mně přece jen trochu sedlo a na povrch začaly vyplouvat jisté kvality, které navzdory všem okolnostem albu prostě upřít nelze. Tak předně – instrumentální stránka věci je dobrá, a to jak technicky, tak po kompoziční stránce. Sice to větší část desky není nic extra strhujícího a pochybuji, že by z toho někomu padla čelist, ale je jasně znát, že pánové svoje nástroje umí ovládat a když chtějí, tak jsou schopni přijít s velmi poslouchatelným materiálem a místy i se zatraceně skvělými momenty. Pořád ale platí, že i na tomto poli zůstává příliš oné samoúčelnosti, tyhle na-kokot-působící pasáže pak posluchače dost iritují a v celkovém dojmu bohužel efektivně přebíjejí to dobré, co album nabízí.

Další problém je zpěvák. Rozhodně netvrdím, že by Jeff Ward neuměl zpívat, protože co chvíli dokazuje opak, jenže jak už jsem naznačil výše, některé jeho vokální linky jsou prostě pitomé až hrůza, a když se zrovna trefí do nějakého toho jalového hudebního podkladu, je to opravdu děs. Za příklad nechť poslouží skladby “Shepherd’s Work”, “Creatures of Habit” nebo třeba závěrečná a skoro titulní “Beholden to Nothing”, které i když mají svá světlejší místa, tak nějak sumarizují prakticky všechno, co mě na “Beholden to Nothing, Braver Since Then” tak štve, a mimo ně v tomto negativním ohledu zbývá zmínit už jen onu nehorázně přemrštěnou délku a pak celou řadu replik mně neznámého původu, které asi mají provázet konceptem desky, ale v praxi celé album jen zbytečně natahují.

V úvodu jsem mluvil o překvapeních, které si pro mě Leviathan na “Beholden to Nothing, Braver Since Then” přichystali, a zatím byla řeč o dvou, z nichž ani jedno nebylo pozitivní. Zbývá ale ještě jedno překvapení, ovšem to je spíš takové zmatené než nějak jasně vyhraněné. Stala se totiž taková podivná věc. Přese všechno, co jsem tu desce vytýkal, se mi během posledních poslechů začala trochu líbit, já nemám šajnu proč a s tím zákonitě vyvstává ošemetný problém stran hodnocení. Na jednu stranu si říkám, že jsem jí věnoval fakt hodně času, takže to vypadá, že jsem otupěl, zvyknul si a už mi to nepřipadá tak špatné, jako většinu z těch nějakých deseti hodin, které jsem poslechu obětoval. Na druhou stranu tu ale pořád visí možnost, že je problém ve mně a já albu neúmyslně křivdím, což se při pohledu na pár opravdu dobrých skladeb (“Intrinsic Contentment” a “Misanthrope Exhumed”) a řadu vážně povedených pasáží, jejichž počet postupně narůstá, nezdá být úplně nepravděpodobným. No, a teď babo raď…

Shrňme si tedy fakta – je to vážně příšerně dlouhé, místy je to vážně zlé, tahle pachuť se s deskou táhne prakticky celou dobu a než aby to lákalo k dalším poslechům samo, tak se k nim člověk musí spíše přemlouvat. Na druhou stranu se na těch 76 minut dostalo tolik solidních pasáží, že to někoho, kdo není kovaný progař, snadno zmate. A jelikož jsem teď zmatený fakt pořádně, sáhnu po srabáckém alibismu a odpustím si číselné hodnocení. V samotné recenzi svoje dojmy z alba popisuji snad celkem zevrubně a nechci si vzít na triko, že bych střelil až moc mimo, což by se v současném stavu věcí mohlo stát až nepříjemně snadno – jakkoli to pro recenzenta není moc dobrá vizitka. Co se dá dělat, každý máme svoje slabší chvilky a v tu moji teď tak trochu odskákali Leviathan potažmo vy, čtenáři. Zkuste tedy dát “Beholden to Nothing, Braver Since Then” pár poslechů a třeba z toho budete moudřejší.