Země: international Žánr: black metal Datum vydání: 1.10.2019 Label: From Below Productions Tracklist: 01. Third Flame of Disorder 02. Unveiling Saar 03. The Fiery Sword 04. Perdition’s Clay Hrací doba: 43:06 Odkazy: facebook / bandcamp

O Lvme nejde zjistit takřka nic a jejich debutová deska „The Blazing Iniquity“ je navíc prvním regulérním vydáním From Below Productions, firmy, za kterou stojí bubeník z Teitanblood a Lice. Nebýt téhle pikošky, tak debut asi přehlédnu, protože ani kapela, ani label to s propagací nepřehání. Je mi sice sympatické, když se lidi od hudby necpou do každé řitě, ale jistá proaktivita v prezentaci také neškodí, třeba aby se nestalo, že ten náklad vinylů a CD bude v distrech jen zbytečně sbírat prach. V dnešní záplavě vydání totiž opravdu nevím, zda se vyplatí kupovat naslepo, a ne každému se chce kontrolovat každou slibnou nahrávku hozenou bez fanfár na Bandcamp nebo YouTube. Jinak její osud záleží na velice pomalém „ústním“ šíření, třeba i za pomoci pisálků, co nemají nic lepšího na práci a tu zajímavou desku odněkud vyhrabou, i když jim teda nepřistála přímo pod nos v podobě proma, haha.

Lvme se dle svých slov hlásí k tradičnímu black metalu, ale je nutné dodat, že se jedná o tradici ve formě, jak ji z historických kořenů žánru vytáhla banda zfanatizovaných Švédů a Francouzů po přelomu milénia. „The Blazing Iniquity“ je také prosté progresivních nebo avantgardních tendencí, a co je nejdůležitější, nemám při poslechu pocit, že poslouchám odvar té či oné kapely. Je to prostě Black Metal, tečka.

Když Lvme postavím vedle jiných, současných „religious/occult“ záležitostí, které jsem v posledních měsících slyšel, jako Ars magna umbrae, Voodus, Qayin Regis, Akrotheism, Mystagos, Mephorash a já nevím co ještě, tak mi přijde, že Lvme jsou autentičtější, soustředěnější anebo jinými slovy: víc při zemi. Nechci tu srovnávat hudební stránku věci, protože výše jmenování mají své kvality, i když se nachází trochu jinde, ale tu pocitovou, která u nich kolísá. Jejich díla mi také přijdou mnohdy pompézní a příliš soustředěná na „pěkný“ výsledek. Jako když má někdo doma vedle knihovničky s vykoupeným Ixaxaarem vymazlený oltář s kostmi, kutnou a dýkami z ebaye; jen si vyfotit, jak to je pod svitem černých svící esteticky příjemné a ponuré. Ne, že by takový osobní svatostánek neměl mít svůj význam a funkci, ale Lvme reprezentují, když si někdo vystačí s pár vlastnoručně zrobenými nezbytnostmi a pak někde v chladu noci, pár hodin cesty od civilizace, sedí zcela prostoupený něčím mocným a s vytřeštěným zrakem zírá do větví, zatímco je mu/jí něco bezeslovně komunikováno. Cítíte ten rozdíl?

„The Blazing Iniquity“ někdo asi odsoudí jako monotónní až nudnou desku, ale na mě působí vyrovnaným, kompaktním dojmem. Pravda, Lvme trochu chybí pořádný tah na bránu, kterým oplývají třeba Dysangelium nebo Shrine of Insannabilis (když už teda srovnávám se současnými kapelami), ale o to taky nejde. Velkým subjektivním důkazem kvality budiž, že jsem „The Blazing Iniquity“ mohl v posledních týdnech bez problémů poslouchat od začátku do konce a někdy i víckrát po sobě. To se mi třeba s výše uvedenými jmény zatím nestalo a některé desky jsem měl dokonce problém zvládnout na jeden zátah.

A jak je mým zvykem, když nahrávka zanechá hlubší dojem, „The Blazing Iniquity“ jsem zkoušel i se sluchátky za plné pozornosti a ve tmě. Poslech odhalil pár slabších pasáží, ale také mě napadlo, že materiál nejspíš delší dobu dozrával a byl poctivě pilován i ve zkušebně, protože kytarové linky a hudební aranžmá celkově jsou přirozeně komplexní, i když se tu na nějakou instrumentální akrobatiku rozhodně nespoléhá. Takže, i když se může z povrchního poslechu zdát, že Lvme tři čtvrtě hodiny jedou to samé, ta hudba promyšlená je. Nejvíc ale dělá esenciální žánrová síla – zde vrchovatě obsažená, bez nepatřičných kejklů a póz.

Pokud se vám nechce desku z nějakého důvodu zkusit hned celou, tak myslím, že temný majestát „The Blazing Iniquity“ nejlépe představí „Unveiling Saar“, ale pak si ten čas stejně najděte, vytočte hlasitost a nechte Lvme působit. Ne, že by se jednalo o výjimečnou perlu, ale byla by škoda, kdyby úplně zapadli.