 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 46:53 Odkazy:
|
Oukej, řeknu vám to hned na rovinu úplně na začátku, ať všichni máme představu, na čem jsme. „M“ a „Mareridt“, předešlé dvě řadovky samozvaně éterické rádoby divy Myrkur, byly pičoviny až za roh. Pokud tedy věříte, že holka dělá fakt hluboké umění, svým pohlavím způsobuje blackmetalovou revoluci a že její fotky s mimískem na Instragramu jsou fakt boží, tak dál nemusíte ztrácet čas čtením a čekat na argumenty, které vás stejně nebudou zajímat. Rovnou si můžete myslet, že jsem čůrák, a napsat do diskuze nějakou udivenou otázku, jako třeba proč se takovou muzikou zabývám a ztrácím s ní čas, když se mi to nelíbí.
Jenže ono není nutné recenzovat jen to, z čeho má člověk prudce nahoníno. Má-li recenzent co říct a má-li na něco utvořený názor, přijde mi to jako dostatečný důvod tento názor prezentovat. Zvlášť když názor na Myrkur si skoro snad ani nešlo neutvořit, když okolo vydání „Mareridt“ byl ten její ksichtík skoro všude.
Přišlo mi, že do pozice revolucionářky ženství v black metalu Myrkur dotlačila spíš média, takže to bych jí o hlavu úplně nemlátil. Nicméně evidentní snaha působit dojmem, že veškeré počínání okolo kapely je hluboké a umělecké jak díra do prdele, otravná byla a sama Myrkur na téhle image usilovně pracuje. V kombinaci s plytkou blackmetalovou složkou a obecně spíš průměrnými kvalitami, notabene pro mě nepochopitelně na spoustě míst vychvalovanými a přechvalovanými, nebyl problém si k Amálce a jejímu strojenému pódiovému divadélku vytvořit odpor. Takovou averzi nemohu nikomu vyčítat, protože ji vlastně sám cítím. I přes všechny blbosti okolo si ale myslím, že ten největší problém tkví v tom, co by u hudebních skupin mělo být na prvním místě – v hudbě.
Oproti humbuku okolo „Mareridt“ mi přijde, že letošní deska „Folkesange“ přišla na svět s menší pompou, což trochu koresponduje s jejím introvertnějším zaměřením. Doposud jsem mluvil hlavně o black metalu, ale samozřejmě by byla hloupost se tvářit, že hudbou Myrkur neprostupuje také záliba ve folku. A právě ona vrcholí v novém počinu „Folkesange“, což je také důvod, proč jsem se rozhodl album zkusit. Právě ta folková složka mi u Myrkur vždy přišla snesitelnější než chabé pokusy o black metal s afektovaným vřískáním (ta ženská řvát fakt neumí a zní to hrozně).
Po všem, co jsem doposud napsal, budu chápat, když mi tohle nebudete věřit, ale „Folkesange“ jsem si nepouštěl s tím, že půjde o sranec a já si budu moct v recenzi zanadávat. Ve skutečnosti jsem si nahrávku pouštěl spíš s neutrálním postojem. A na první poslech to vlastně i docela šlo a neměl jsem s „Folkesange“ nějaký větší problém. Nesednul jsem si na ánus, ale představa dalších pokusů mě nijak nestrašila, což lze vlastně považovat za pozitivní posun, když si vzpomenu, jak jsem se svého času musel nutit do „Mareridt“, jen abych ze sebe mohl vyzvracet recenzi.
To všechno říkám, abyste si nemysleli, že za můj názor na „Folkesange“ mohou předsudky. Vlastně si myslím, že s ohledem na dřívější zkušenosti s muzikou Myrkur, jsem k novince přistupoval možná až nezaslouženě smířlivě. Nicméně i navzdory tomu všemu nakonec nemohu o „Folkesange“ hovořit v pozitivním smyslu.
Folkový sound obecně mám hodně rád a klidně se přiznám, že se mi líbí zvuk folklórních nástrojů sám o sobě, v čemž mají podobná alba výhodu. Snad i proto zpočátku „Folkesange“ znělo ok a první dojmy byly příjemné. Podrobnější poslech ovšem odhalil, že Myrkur se ani tady nedokázala zbavit určité povrchnosti a mělkosti. Pod líbivou slupkou mi to jednoduše přijde prázdné a nezajímavé, po ne úplně dlouhé době až vyloženě nudné a ohrané.
S tím se trochu pojí dvě myšlenky, které mě v souvislosti s „Folkesange“ napadají. Pomalu se mi zdá, že čisté folkové album je ze strany Myrkur splněná povinnost. Ty elementy se tam vždycky nacházely a příchod celé desky v takovém duchu na mě působí strašně očekávaně a nepřekvapivě. Stejně jako je nepřekvapivá i vlastní náplň. Za druhé podle mě „Folkesange“ odhaluje, že nakonec ani ta folková poloha Myrkur není nijak zvlášť dobrá, jen ten black metal je v jejím podání natolik zoufalý, že ony folkové elementy vedle něj působily mnohem lépe, než ve skutečnosti jsou.
Dle standardních zvyklostí folkových alb podobných interpretů (chápejte v hodně širokém slova smyslu) pak stopáž ani není vyplněna výhradně vlastním materiálem. Klasicky se krade z tradiční a folklórní tvorby, což prostě a jednoduše bylo zpracováno už tolikrát (a mnohdy i lépe než zde), že to snad nemůže překvapit, natožpak oslnit nikoho. „Folkesange“ je tedy plné povědomých motivů a melodií, což jen prohlubuje dojem obyčejnosti a nezáživnosti.
„Folkesange“ není deskou, která by mě vyloženě otravovala. Jen se z toho strašně rychle stane hrozná nuda. Ve výsledku se tím tedy nemá smysl zabývat, na základě čehož se dá říct, že Myrkur si i zde udržela svůj kvalitativní standard. Což nemyslím jako pochvalu.
Podobné články
25.9.2017 Myrkur – Mareridt Recenze
23.4.2020 Osi and the Jupiter – Nordlige rúnaskog Recenze
22.3.2013 Wardruna – Runaljod – Yggdrasil Recenze
22.11.2019 Lord Wind – The Forest Is My Kingdom Recenze
18.12.2019 Lindy-Fay Hella – Seafarer Recenze
8.3.2016 Forndom – Dauðra dura Recenze
Splnil včerejší slib! Můžeš si vybarvit okýnkio v modrém životě.
Súhlas s recenziou… dosku som si púšťal a zo začiatku ma vcelku bavila, lenže príliš rýchlo sa opočúvala…. priemer, ktorý neurazí.
Hlavně je to album hrozně inspirované (diplomaticky řečeno) jinými a staršími folkovými projekty (samozřejmě kvalitnějšími). Zní tam ustavičně hlavně Enya a Blackmoore’s night, ostatní by určitě našli i další podobnosti. A nejde jenom o inspiraci, ale mám dojem, že tam rovnou pár melodických a akordových postupů je vzato odjinud a jednoduše pomocí crtl+v zaneseno do tohodle alba (ustavičně u toho má člověk pocit deja vu).
Jinak kdokoli se bude rozplývat nad tím, jak je album folklorní a jak předává duši skandinávské kultury, tak ho kopněte rovnou do řiti, protože tohle se severským folklorem nemá lautr nic společného, je to taková fantasy hudbička jakoby z Mlh Avalonu a podobných smyšlenin.
Je to pekný album. Amalie má nádherný hlas.
Pěknej článek o dámě, odkud, kam, proč, s kým, za kolik a tak. U konkurence si dali hodně záležet a je to možná až moc dlouhý, ale zajímavý :) Pro mě to nic nemění, nadále její hudbu nemám rád.. ale počtení fakt prima. https://beswebzine.sk/myrkur-mareridt-rozbor-alba/?fbclid=IwAR1aBydhQj_oGL0Vv8oHsdxGTkQ9yeqMENuX_CgrbEA-He_NvD7N1eSfIF4
Ta délka je teda šílená. Ale lichotí mi, že z toho vycházím jako jedinej hajzl, co to zjebal :D
Hrdopýšek, možná až hrdobec ! :D
Nic jsem od nich kapely neslyšela a ani po tom netoužím (pro některé zas kvalitní názor, ale nepotřebuju slyšet všechno). Mi to připadá jako “blackmetalová” Evanescence. Tady je fuk co hrajou, důležitý je, že je tam paní, co vypadá jako paní a občas si vezme pěkný šatičky, působí, že si nechává otevírat dveře, odsouvat židličky a možná i nasadí na hlavu věneček, aby se omluvila, a přitom páchá děsně “drsnou hudbu”.
Ale nemám to paní za zlé, kdybych uměla aspoň trochu kdákat, tak už jsem se taky nejspíš dávno nasrala do nějaké kapely a možná mě tu s ní srovnáváte a vyšla bych z toho jako její laciná, ošklivější kopírka z blbých a neschopných Čech.
ale ale, slečna sa zatúlala na Sicmaggot? Ako od dámy by som na tejto klobásovej párty čakal pozitívnejší názor na Amalie. Podľa mňa je to výborná hudobníčka a robí to dobre. Daj jej šancu!
Mě tahle věc prostě netáhne a věřím i těm recenzím v tom, že to bude spíš průměr, který je zajímavý právě jen tou paní. Podporovat ji z důvodů feminismu jako důvod k poslechu taky\ nevidím… jo, kdyby v té hudbě pěla o tom, že ve středověku bylo asi víc opravdu soběstačných, svobodných a movitých žen než je dnes, i když byly nejdřív majetkem otce a pak manžela, protože stačilo být vdovou a byly vysmáté.
Dneska je sice rovnost na papíru, ale tím to hasne. Když si žena pořídí děti mladá, tak je z ní často samoživitelka, nebo oběť domácího násilí, a chytráci jí řeknou, že si měla dítě pořídit, až se zajistí. Když myslí prakticky a najde si prachatýho chlapa, kterýho oškube, tak je to zas kurva a zlatokopka. Když čeká až dostuduje a vydělá si, tak jí zas pan doktor chytře oznámí, že už dítě mít nemůže, nebo je postižené, protože byla kariéristka, co si chtěla užívat, a že měla mít děti dřív a pokud řekne, že žádné děti mít radši nechce, tak je to zas sobecká a k ničemu, protože kdo bude dělat na důchody?
Kdyby zpívala třeba o tomhle a ne o nějakých zbytečnostech, tak ji ráda podpořím, i kdyby to hudebně byly fakt těžká bída.:)
Amalie rozhodně není výborná hudebnice a jediné, co dělá dobře, je její vizuál a to, že je žena. Což je sice danost, ale v jejím případě to je 95% komerčního úspěchu Myrkur. Protože kdyby tuhle břečku tvořil chlap, tak si buď jistý, že to nebude nikoho zajímat.
“nic jsem od kapely neslyšela, ale připadá mi…”
na základě čeho? obrázku? to je teda taky super souzení hudby. :)
Tak asi čtu a vidím… nevěřím jen jedné recenzi, ale když se to všechno pospojuje… a ano i na základě obrázků, protože na těch obrázcích evidentně záleží. Třeba od Ortel i kdybych nikdy nic neslyšela, tak stejně vím, že jsou hrozní stejně jako vím, proč to někdo poslouchá. Spoustu filmů a seriálů jsem neviděla a vím, že jsou hrozné/průměrné/zajímavé. Je spousta knih, co jsem nečetla a vím o čem jsou a jestli jsou/nejsou dobré a v čem je jejich síla… tahle kapela je svým způsobem dobrý produkt se silnou cílovkou.
Ještě, abych ten svůj postoj vysvětlila, už nevím, kde jsem to četla… asi jsem tehdy byla ještě malá, ale bylo to něco na způsob myšlenky, že skutečné dobrý vládce věděl, že nemůže stihnout všechno, nemůže znát politickou situaci po celém světě, každá kout své země, nemůže přečíst všechny knihy a listiny, aby se dokázal správně a rychle rozhodnout. Šlo o to si správně vybrat znalce a on vlastně nemusel o té konkrétní věci vědět vůbec nic.
Mně připadá zbytečné, abych naposlouchávala/dívala se na každou bejkárnu nebo naopak na mě příliš nepochopitelné umění a dělala si na to svůj (pitomý a laický) názor, když vím, že jsou odborníci.
No tak on je rozdíl vědět o čem knížka je a jaká je. Tím to asi shrnu dostatečně a dál to nebudu rozpatlávat.
Nevím, jak se dělá emotikon na nevěřícný protírání vočí… ne, že bych měl něco proti mimohudebním tématům, ale začíná to tady vypadat na one woman show a řešení osobních problémů.
Jo, to je pravda. Mrzí mě, že jsem otravná, bývám taková, když na tom nejsem mentálně nejlíp. Co začal covid a všechno padlo, nemám do čeho píchnout a nic na co bych se těšila. Kromě víkendu nemám ani s kým mluvit, protože jsem přišla i o práci. Prostě smutný příběh frustrátů…
Konečně příspěvek, který padne pod recenzi na Myrkur jako ulitej. Každopádně možnost s nikým tejden nemluvit je privilegium, které si je třeba hýčkat. Tolik pro dnešní den Lomikarovo terapeutické okénko.