Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 1.6.2018 Label: Soulseller Records Tracklist: 01. Morgenstjerne 02. Song til ein orm 03. Illhug 04. The Horned Forest King 05. Inst i tanken Hrací doba: 37:19 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Jedním z největších lákadel na poslech bezejmenného debutového alba norské smečky Ováte je její dvoučlenná sestava. V té se totiž objevují dva týpci, kteří jsou doposud víc známí jako koncertní hráči proslulejších formací, přičemž právě Ováte je tím projektem, v němž se pouštějí i do vlastní tvorby, aby – v ideálním případě – ukázali, že to nejsou jen bezejmenné nájemné pušky, jejichž schopnosti končí u živého přehrávání tvorby talentovanějších skladatelů, nýbrž sami dobří muzikanti, kteří mají na to, aby blackmetalové scéně věnovali trochu další kvalitní muziky.

Nyní se samozřejmě podíváme na to, jak se jim něco takového na eponymní debutovce daří. Ale ještě předtím by se asi slušelo oba borce představit. Strunné nástroje obstarává původem irský hudebník Aindiachaí, jehož můžete vídat na živých vystoupeních Taake (zde hostoval i na pár nahrávkách) a Gorgoroth, mihnul se také u Arvas nebo Slavia. Za bicími jej doplňuje Brodd, další člen koncertní sestavy Taake. Dříve hrával i u Kraków, kteří jsou ale žánrově trochu jinde, nebo u průměrných Skygge.

Zajímavě řešené jsou nicméně vokály, protože Ováte stálého zpěváka nemají. Každého songu na desce se tedy ujal jiný hostující vokalista a prakticky ve všech případech se jedná o známá jména. Přesně v tomto pořadí se na Ováte představí: V‘gandr (Helheim, ex-Aeternus), Hoest (Taake, Deathcult, Gorgoroth, ex-Ragnarok), Eld (Kraków, Gaahls Wyrd, Gravdal, Aeternus), Ødemark (The 3rd Attempt) a Ese (Slegest, ex-Vreid). To je poměrně zvučná sestavička hostí; věřím, že i tohle by někoho mohlo nalákat k poslechu.

Po hudební stránce se Ováte nesnaží o revolučního. Docela jednoduše by se asi dalo prohlásit, že deska nabízí výrazově standardní severský black metal. Neočekávejte snahu o magii à la Nidaros nebo nějakou echt syrovou hnusárnu, Ováte představují typický a docela stravitelný black metal s norskou melodikou. Až je to skoro zábavné, jak moc se to zvukově blíží norské škole, když kytarista je Ir (předpokládám, že právě on bude hlavní skladatel, ale je to jen dohad). Určitě najdete podobnost i s některými výše jmenovanými smečkami jako třeba Taake, Ragnarok nebo Deathcult a dále například Khold, Tsjuder, Urgehal, God Seed. Prostě tenhle druh kapel, snad to jako výčet pro představu stačí.

Na jakékoliv zásadní dílo jakékoliv ze zmiňovaných skupin ale debut Ováte nemá ani zdaleka. Ne, že by se nemohl rovnat s žádnými jejich počiny, určitě je mi tahle fošna sympatičtější než třeba poslední jalové počiny Ragnarok, ale vzato kolem a kolem se opravdu nejedná o nic zvláštního. Některé kytarové pasáže jsou docela dobré a album jako celek se poslouchá vlastně docela příjemně, ale víc v tom není ani ťuk. Nic hlubšího Ováte nenabídnou, žádný větší zážitek se nekoná.

Jinými slovy řečeno, jde o vkusně udělaný standard. Na pár poslechů (a určitě se bavíme o jednotkách poslechů) je to v pohodě, ale z dlouhodobého hlediska už to slábne. Abych si na „Ováte“ mohl vzpomenout i třeba za rok, na to mi schází cokoliv skutečně výrazného, ať už by to měl být vlastní ksicht, nějaké vymazlené momenty, silná atmosféra… v žádné z těchto disciplín Ováte zrovna neexcelují. Ale ani vyloženě neselhávají. Prostě je to ve všech ohledech oukej, nic víc, nic míň.

Příznivci daného druhu black metalu by Ováte mohli vzít zavděk. Je pravda, že zas tolik desek s tímhle zaměřením už v posledních letech nevychází, protože se podobný přístup vysrali skoro všichni a vrhli šipku do okultního rybníčku. Pokud se vám stýská, neustálé disharmonie vás nudí a nejvíc vás vzrušují nová alba prověřených starých bardů, pak Ováte za slyšení asi stojí. Když nebudete chtít zázraky, dostanete slušnou žánrovku.