Země: Itálie Žánr: stoner / sludge metal Datum vydání: 21.1.2013 Label: Aural Music Tracklist: 01. Blood on My Hands 02. Wisdom of Doom 03. The Great Escape of the Giant Stone Man 04. Lost in the Void 05. Ghost of Me 06. Mirror Soul Sickness 07. Sons of Nothing Hodnocení: Kaša – 8/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Aural Music

Že vám jméno Void of Sleep nic neříká? Nic si z toho nedělejte, protože mně taky ne. Vlastně se není čemu divit, protože historie téhle party z italské Ravenny se začala psát teprve nedávno, přesněji řečeno v roce 2010. Když vezmu v potaz fakt, že “Tales Between Reality and Madness” je jejich prvním dlouhohrajícím albem, tak je to naprosto pochopitelné. Jak by se vzhledem k nedostatku zkušeností dalo očekávat, že první album bude poněkud roztěkané a spíš než s uceleným materiálem přijdou pánové s albem plným inspirací pospojovaných způsobem, který nemusí zaručeně fungovat, tak jedním dechem dodávám, že debut téhle čtveřice na mě dost zapůsobil a negativní očekávání, která jsem do prvotiny vkládal, se ukázala jako mylná.

Void of Sleep vlastně nenahráli nikterak originální album a hned při prvních tónech mi na mysl vplula jejich největší inspirace Black Sabbath, jejichž zatěžkané riffování prostupuje celou nahrávkou. Inspirace v birminghamské partě je zřetelná, a když si přičtete momenty, které evokují Kyuss, Mastodon nebo Tool, máme tady papírově velice silné album, které má dost předpokladů k tomu, aby nedopadlo špatně. A hle, stalo se. Mix doom metalu, stoner rocku, psychedelie a heavy riffů se prostě téhle partě vyvedl na jedničku. Hlavní devízou je, kromě hráčské a skladatelské vyspělosti, především zpěvák Burdo, jehož melodický vokál se vznáší po celou dobu někde v kouři psychedelické zasněnosti a dodává písním špetku přístupnosti, protože refrény v několika z nich jsou velmi chytlavé. Občas se přiřítí i agresivnější vokál, ale zas ne tak často, abych měl potřebu se o tom nějak podrobněji šířit, prostě špetka koření pro finální dochucení.

Zatímco úvodní kousek “Blood on My Hands” je ještě docela obyčejná kombinace dravých riffů a středního tempa rytmiky v duchu stoner/doom metalu ve stylu Grand Magus, tak vězte, že s druhou písní v pořadí, “Wisdom of Doom”, přichází první vrchol nahrávky. Může za to více zasněných vokálů a především pak brilantní atmosférická střední pasáž, u které jsem hleděl s hubou otevřenou a užíval si každý tón. Střídáním hutných a akustických momentů ve zmíněné skladbě připomíná postup Opeth z období alba “Deliverance”, přičemž musím dodat, že jsem neměl dojem násilného poslepování protichůdných atmosfér do jednoho celku, ale vše na sebe navazuje bez násilných přechodů a hlavně to působí organicky. Tu a tam se objeví momenty, které bych si bez předchozího upozornění nedokázal v takovéto hudbě úplně živě představit, jmenuji například sborový hardcorový sborový vokál v refrénu svižné vypalovačky “The Great Escape Of The Giant Stone Man”, ale po mnoha, opravdu mnoha posleších už mi takové maličkosti ani nepřišly podstatné, takže se spíš jedná o mé hnidopišství.

S každým dalším poslechem se mi pod kůži zařezávaly jak celé písně, tak jednotlivé, ve většině případů velice chytlavé vokální linky, kde bych mezi nejpovedenější zařadil tu z “Lost in the Void”, jež s melodickým riffováním funguje hned na první poslech. Přestože se jedná o nejdelší skladbu na albu a s délkou něco přes osm minut by člověk očekával košatou a vrstvenou prog/stoner rockovou kompozici, tak se vlastně jedná o docela přímočarou kompozici, která po většinu své hrací doby sází na údernou vokální linku. Dokázal bych si představit, že závěrečná třetina, kde se trochu přitvrdí, bude o něco zajímavější, protože takhle mi na mě poslední tři minuty působí trošku jako sešlápnutá brzda po skvěle zajetém kole závodního okruhu, ale pozitivní přesto dojmy převládají. Ani zbylé skladby si nevedou vůbec špatně. Potěšil mě silný nádech progresivních mistrů Tool v “Ghost of Me” nebo skvěle šlapající závěrečná “Sons of the Nothing” s psychedelickou sólovou kytarou.

Celkově vzato jsem od neznámých Void of Sleep dostal velmi povedenou nahrávku, která si získala mé srdce hned po prvním poslechu a s dalšími výlety do historie stoner/doom metalu s psychedelickou třešničkou jsem se do tohoto výtvoru zasekával hlouběji a hlouběji. Při nějaké tři čtvrtě hodince stopáže odsýpá sedmička skladeb bez výrazných škobrtnutí a odmyslím-li fakt, že jsem vše už někdy slyšel, tak nemám žádnou výraznější výtku. Na úvod nového roku si pro mne italská parta přichystala příjemné překvapení. Shrnu “Tales Between Reality and Madness” jako velice silnou, do posledního detailu promyšlenou desku, která si zaslouží bližší pozornost.

Další názory:

Osobně se mi “Tales Between Reality and Madness” nezažralo pod kůži tak jako v případě kolegy, ale nedokážu úplně říct, zdali je to spíše mým osobním vkusem, nebo samotnou kvalitou nahrávky. Podle žánrového popisu a velice zajímavé obálky jsem však očekával o malinko víc, než jsem nakonec dostal. I přesto ovšem musím uznat, že na poměry debutu dokázali Void of Sleep nahrát rozhodně nadprůměrnou a zajímavou desku, která jistě má co říct, zejména těm lidem, kteří si libují v různých stoner/doom/prog odnožích víc než já. Mám-li ale mluvit čistě sám za sebe, určitě se mi “Tales Between Reality and Madness” líbí, akorát jednoduše tak nějak cítím, že nejspíš již v budoucnu nebudu mít nějak velkou potřebu si to pouštět. Jinak z konkrétních skladeb bych určitě vypíchnul dva výborné kusy “Wisdom of Doom” a “Lost in the Void”.
H.