Made of Metal 2015 poster

Made of Metal 2015 (neděle)

Made of Metal 2015
Datum: 16.8.2015
Místo: Hodonín
Účinkující (obsažení v reportu): Draconian, Epica, Signum Regis, SonusVena, Turisas, Wardrum

Akreditaci poskytl:
Made of Metal

Pomalu a jistě se blížíme k závěru letošního ročníku Made of Metal, protože svůj nedělní program jsem zahájil podvečerním hoblováním slovenských power metalistů Signum Regis. Co k jejich vystoupení říct? Prostě další hevík, který o den dřív předvedli v mnohem lepším světle našinci Salamandra. Sorry, pánové, ale byla to fakt nuda, již korunoval neoriginální materiál, na nějž jsem zapomněl snad ještě dřív, než do strun hrábli švédští Draconian při úvodní „The Drowning Age“ ze svého setu. Jejich gotikou načichlý doom metal bych teď zpětně posadil na samotný vrchol závěrečného dne. Od začátku do konce byli dokonale hypnotičtí a zejména Heike Langhans odvedla parádní výkon. Kdybych měl jmenovat nejlepší zpěvačku, kterou jsem onen víkend slyšel, tak řeknu její jméno, což je při přítomnosti Simone SimmonsEpicy překvapivé, ale éterická Heike byla se svým minimalistickým projevem strašně sympatická a hlavně jí to skvěle zpívalo. Draconian v čele s Andersem Jacobssonem zahráli jak „hitovou“ „Heaven Laid in Tears (Angels’ Lament)“, tak rozmáchlou tryznu „The Cry of Silence“, nicméně těžko se vybírá vyložený vrchol. Někdy v závěru přišla ještě ukázka z chystané desky a zhruba po hodině se Draconian ztratili v zákulisí a bylo jasné, že tohle se bude překonávat jen těžko.

Nic na tom nezměnili ani Poláci SonusVena se svou verzí melodického metalu s další ženou u mikrofonu. Hudebně to bylo fakt špatné a hodně nudné a nejzajímavější na jejich vystoupení byl fakt, že zpěvačka vystoupila v pokročilém stádiu těhotenství, a pak ještě pokusy klávesáka o lámanou češtinu. Jinak jsme jejich set využili spíš jako kulisu při posezení pod stanem. Nic víc si dle mého SonusVena nezasloužili.

Nicméně, pojďme zpět k pozitivnějším věcem, čímž mám na mysli symfonické power folkaře Turisas z Finska. Studiově je mi tato červenočerná šestice naprosto volná, ovšem naživo to bylo překvapivě dobré. Dokonce hodně dobré. Mathias Nygård má charisma na rozdávání a bylo vidět, že si vystoupení užívá. Překvapilo mě poměrně početné publikum, které jejich setu přihlíželo, a jestli můžu svým neznalým okem hádat, tak bylo víc lidí než třeba na Amorphis předešlý den. Část setu Turisas jsem obětoval občerstvení, ale určitě zazněla „Stand Up and Fight“, jež koncert uzavírala, „We Ride Together“ a hlavně ukázková stadiónová hymna „Take the Day!“, která mi utkvěla v hlavě natolik, že i tři dny po skončení fesťáku ji odsud nemůžu dostat. Pánové jsou dobří šoumeni a bavila mě pódiová prezentace houslisty Olliho, který sem tam přidal nějaký ten vokál. Nakonec se pro mě Turisas stali dalším velkým překvapením, protože jsem nečekal zhola nic a dostal jsem hodně dobrou show. Palec nahoru.

Předposlední skupinou na letošním Made of Metal byli melodičtí Wardrum z Řecka. Přihlížel jsem chvíli jejich zvukovce v průběhu setu Turisas, zatímco jsem okusil něco málo z grilu, a přišlo mi to v pohodě, jenže jakmile při hlavním vystoupení krátce po desáté hodině večerní otevřel ústa „zpěvák“ Yannis Papadupoulos, tak jsem věděl, že dlouho nevydržím. Nejenže jejich nástroje byly strašně přehulené, ale jestli by Wardrum něco potřebovali, tak nového pěvce, který by s až thrashově řízným heavy metalem dokázal držet krok, protože Yannis byl fakt tragický. Zněl, jako kdyby měl po celou dobu koule sevřené ve svěráku, a hodně rychle mě odehnal co nejdál od pódia.

Chuť mi zpravila hvězda největší, která byla od počátku oznámení své účasti na Made of Metal prezentována jako headliner. Jasně, myslím tím holandskou Epicu se sličnou Simone Simmons v čele. Ta letos podporuje svou loňskou řadovku „The Quantum Enigma“, z níž zazněly asi čtyři skladby, přičemž to nejlepší se objevilo hned v samém úvodu prostřednictvím dvojice „The Second Stone“ a „The Essence of Silence“. Jen škoda, že během prvních několika písní nebyl zvuk ještě úplně ustálený, v rychlejších momentech se docela sléval a Simone se za kytarově orchestrální hradbou ztrácela, takže jsem se někdy v průběhu „The Essence of Silence“ vydal směrem dál od pódia ke zvukaři, kde byla situace mnohem lepší. Epica odehrála až chladně perfekcionalistický koncert, který podbarvovaly nasamplované orchestrální pasáže a sbory; songy z poslední desky mezi ty starší pasovaly na jedničku a vystoupení odsýpalo, ačkoli se mi rozdíly mezi jednotlivými písněmi trochu ztrácely a krom výše uvedených si už opravdu žádnou nevybavím. Nicméně ve výsledku Epica nezanechala vůbec špatný dojem a roli festivalové hlavní hvězdy splnila. Lidi šíleli nadšením, Holanďané si to užívali, takže spokojení byli asi všichni.


Zhodnocení:

Tak, a je to za námi. Nyní mi dovolte se trošku pozastavit nad nezbytnou organizační stránkou. Nerad bych Made of Metal srovnával s akcí typu Masters of Rock, protože rozdíly jsou patrné jednak ve velikosti obou festivalů, ale taky v jejich stáří, takže je to rovnat vedle sebe jablka a hrušky.

Na Made of Metal bylo znát, že se jedná teprve o druhý ročník, a některé věci se tak asi stále řeší za pochodu a pořadatelé se učí. Začnu tím negativním, protože je vždycky lepší končit pozitivně. Trochu mě zarazil laxní přístup ochranky po celém areálu, u vstupu nevyjímaje, a měl jsem dojem, že ruce a pásky ani nekontrolují a ukazováním rukou jako by je člověk rušil od družného hovoru. Neříkám, že mě rajcuje šacování u vchodu, ale alespoň náznak zájmu a snahy se cení.

Je škoda, že festival, jenž postavil pivní nabídku asi na šesti druzích piva, si do stanů nechal naverbovat mladé žabky, které u pípy stály snad poprvé, a jestli někdo mohl za vznikající fronty (hlavně pátek), tak to bylo spíše na vrub pomalých výčepních než na přehršel lidí. Pivo za 30,- je celkem oukej a k samotné nabídce nemám nic moc co říct, protože jsem po nějakém tom Ježkovi skončil vždy u ovocného Refreshe či nealka a proti ani jednomu z těchto nápojů jsem nemohl nic namítat. Pro příští rok by se mohlo zapřemýšlet o systému vratných pevných kelímků a jednotném dodavateli piva s profi obsluhou, protože i když se koše vynášely, tak ne každý má chuť si to k němu s prázdným plastem špacírovat :-) Co se občerstvení týče, tak bych uvítal širší nabídku. Když si přestavím, že bych měl v kempu strávit tři až čtyři noci, tak bych už druhý den neměl z čeho vybírat, ale to je otázka chuti každého jednotlivého návštěvníka.

Ke kempu se opět vyjadřovat nebudu, protože jako místní jsem neměl potřebu jej využívat. Tak nějak jsem nepochopil neosvětlení cesty od hlavního vchodu k parkovišti první večer, nicméně organizátoři asi zaznamenali kritiku a druhý den to operativně vyřešili halogenem, který nestačil na celou trasu, ale lepší než nic.

Naopak se mi líbila taková až rodinná atmosféra a fakt, že se organizátoři snaží návštěvníkům vycházet vstříc. Třeba už jen tím autobusovým kyvadlem z Hodonína do Rohatce. Areál vojenského cvičiště není příliš velký, všude je to kousek, žádné dlouhé přecházení, což se mi taky zamlouvalo. Vcelku malá návštěva (v porovnání s podobnými akcemi s delší historií) měla jedno obrovské plus, a sice když se člověk chtěl těsně před začátkem koncertu dostat do těsné blízkosti pódia, tak neměl žádný problém, a třeba i v průběhu Epicy, Amorphis nebo Fleshgod Apocalypse se dalo bez větších potíží dostat se do vzdálenosti několika metrů od stage. V programu nedocházelo k žádným průtahům (alespoň v těch pozdní částech jednotlivých dnů, u nichž jsem byl přítomen), a přestože bych si dokázal představit trošku rozmanitější výběr kapel směrem dál od melodického metalu, tak nemůžu říct, že bych byl zklamaný.

V průběhu festivalu jsem si říkal, že příště už nejdu, což nejde na vrub pořadatelům, ale spíše hudebnímu zaměření, ovšem pokud se podaří svolat opět takto slušnou soupisku, která mě ve výsledku nijak neurazila, tak by byla škoda nechat si takovou akci ujít.

P. S. A slyšet známé tváře řvát „Come on, Hodonín“ má pro místního taky něco do sebe :-)


2 komentáře u „Made of Metal 2015 (neděle)“

  1. Pohodovej festival, kterej sice neohromí bombastickým line-upem, ale v rámci možností vybrali skvělý kapely, hlavně Fleshgod Apocalypse, Epica, Belphegor, Draconian, Tristania, Finntroll, Týr… Zvukově mi to přišlo celkem ok a jediná věc, která mě trochu vytáčela, bylo čekání na pivo půl hodiny, když přede mnou ve frontě bylo jen pár lidí. V poslední době nemám rád masovky typu MoR (nehledě na to, že na MoRu převažuje vidláckej metal). Tady jsem přišel 10 minut před začátkem Fleshgod Apocalypse a zabral si pěkný místo v první řadě (i když na straně), navíc na velkym festu by tyhle kapely těžko dostaly tolik prostoru a večerní čas. Celkově pecka a doufám, že příští rok se jim povede podobnej line-up.

    1. Jo, to máš pravdu. S tím pivem jsem to ve večerních hodinách v so+ne už moc neregistroval, protože jsem se vždycky postavil do lajny na nealko a Refresh, kde těch lidí moc nebylo, ale je fakt, že to pivo trvalo déle, než by mělo. Hlavně v tom hangáru vlevo u pódia, kde bylo přes den jak v sauně.. to pak to čekání bylo zabijácké..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.