Země: USA Žánr: blues rock / folk rock Datum vydání: 10.6.2014 Label: Third Man Records Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Po skvělém “Blunderbuss” Jack White v relativně krátké době přichází se svým druhým sólovým albem, na kterém jen podtrhuje to, jak nesvázaný umělec to je. Sám jsem netušil, co přesně od jeho novinky čekat, ale doufal jsem, že trochu popustí uzdu svému širokému hudebnímu záběru a natočí album rozmanité. A stalo se. Pokud někdo čekal, že po rockovějším “Blunderbuss” bude “Lazaretto” pokračovat v načrtnuté rovině, tak se zmýlil. Samozřejmě, ten jeho garážově rockový rukopis je i zde cítit poměrně silně, ale oproti minulejšku hraje větší roli americký písničkový folk rock, špetka country a blues rock.

Sice mi trochu chybí ta přímočará rocková formulka, která byla tolik typická pro The White Stripes a alespoň jeden song ve stylu “Sixteen Saltines” z “Blunderbuss” bych uvítal, ale když nad tím tak přemýšlím, tak tady by takový pokus působil poměrně rušivě. “Lazaretto” je album hravé a kombinuje jak klasičtější rockové písničkářství (“Three Women” či “High Ball Stepper”) s až folkovými “Temporary Ground”, “Entitlement” a “Alone in My Home”. A nepůsobí to vůbec rušivě. Přestože je album rozmanité a ke slyšení je velké množství neznámých hostů prostřednictvím nejrůznějších nástrojů a vokálů (zejména ten ženský, o jehož původu si nejsem moc jistý, je nádherný – viz “Temporary Ground”), tak je “Lazaretto” velmi sjednocené album dostávající jména, jehož hlavičkou se pyšní.

Samozřejmě se úplně přímo nabízí srovnání s “Blunderbuss”, do kterého bych se pouštěl jen nerad, protože alba jsou to dosti rozdílná, ale pocitově je mi předloňský debut přeci jen o něco blíž. Neříkám, že je lepší, ale mám jej (prozatím) radši. Kdo ví, možná za pár měsíců budu mluvit jinak, ale aktuálně je “Lazaretto” velmi dobré, nikoli však tak skvělým albem Jacka Whitea, jako byl jeho předchůdce.