Země: Itálie Žánr: industrial rock Datum vydání: 12.2.2021 Label: Dead Seed Productions Tracklist: 01. Disruption 02. Proper Use of Myself 03. Horizon Ignited 04. Stigmatized (Robotripping) 05. The End of a World 06. Wake Up. Rehab 07. Lava Bed Sahara 08. Radiophobia 09. Sleep 10. Nearly Incomplete 11. The Pursuit of Happiness 12. Harsh and Educational 13. Solve et coagula 14. Magical Smoke Screen Hrací doba: 66:13 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp / bandcamp 2 / bandcamp 3

Zásluhy a význam pro subžánr industriálního black metalu už Aborym nikdo neodpáře a ani si nemyslím, že by kdokoliv chtěl něco takového dělat. První čtyři desky jsou nepochybně klasiky a smečka okolo Fabbana si jimi zajistila pevné místo v blackmetalových análech (nesmějte se, vždyť víte, že to s prdelí nemá nic společného).

S následujícími nahrávkami už to Aborym měli těžší, ale osobně si nemyslím, že už tady by to začalo jít s kapelou z kopce. Naopak si myslím, že „Psychogrotesque“ je v jistých ohledech nepochopený vrchol, experimentálnější a progresivnější záležitost a zároveň pravděpodobně nejambicióznější deska. Spíš bych řekl, že její odmítnutí plynulo z velké části ze zklamání posluchačů, že se Aborym pokusili někam posunout. Za mě se ale jedná o skvělou věc, osobně mám tuhle nahrávku dost rád a myslím si, že zůstala nedoceněná.

„Dirty“ už s laťkou šlo o něco níže, ale neřekl bych, že by šlo o nějaký provar, pořád to považuji za poměrně důstojný titul s jedovatou atmosférou a jedovatou obálkou. Z kopce to začalo jít až potom. Řekl bych, že kdyby nyní Aborym vydávali desky na úrovni „Dirty“, mohli bychom být ještě spokojeni.

Na „Shifting.Negative“ z roku 2017 se Fabban rozhodl posunout výrazně odlišným směrem. Zůstala sice nějaká návaznost na industriální sound, ale vymizel black metal. Aborym se pustili do industriálního metalu až industriálního rock inspirovaného primárně Nine Inch Nails a Ministry s momenty, které nechaly vzpomenout i na mainstreamovější jména.

No, rozhodně nešlo o dobrou volbu. Což o to, samotný posun ještě z podstaty nevadí, ale většina „Shifting.Negative“ prostě moc dobrá nebyla. S přivřenýma očima se tam nacházely tak dva použitelné songy a ani ty teda nebyly nic extra. Stále jsem přesvědčen o tom, že jsem album v dobové recenzi označil za těžké zklamání naprosto oprávněně. No, to jsem ještě netušil, co Fabban chystá dál…

„Shifting.Negative“ není dobré, ale pořád je ještě zlaté oproti tomu, co se děje na nejčerstvější nahrávce „Hostile“. Novinka totiž ukazuje, že „Shifting.Negative“ nebyl jednorázový úlet. Naopak, „Hostile“ pokračuje ještě mnohem dále a u spousty skladeb už nelze ani hovořit o metalu. Aborym zde hrají spíš industrial rock, který stojí za vyližprdel. Když občas zahrozí kytara, není to o nic lepší.

Mám skoro pocit, jako kdyby Fabbanovi totálně jeblo. Ne kvůli tomu, že chtěl Aborym posunout, ale kvůli tomu, jak špatné skladby na „Hostile“ jsou. Některé kousky podle mě jasně svědčí o ztrátě soudnosti, jejich poslech kurevsky bolí, protože se jedná o patetické uchcanosti, které bych si od Aborym ještě před pár lety nedokázal představit. Diplomacie stranou: „The End of a World“ nebo „Sleep“ jsou prostě mrdky jak bič a absolutně se kurva nedají poslouchat. „Horizon Ignited“, „Wake Up. Rehab“, „Radiophobia“ – nemlich to samé, tohle se nepovedlo ani za mák.

Když se „Hostile“ uchýlí k takzvaným vypalovačkám, nebývá to zpravidla o nic lepší. Věci jako „Nearly Incomplete“, „Stigmatized (Robotripping)“ nebo „Harsh and Educational“ jsou trapas a nic jiného. Stejně bych mohl mluvit i o dalších písních, které jsem zde nezmínil, protože dobrého se na „Hostile“ nenachází prakticky nic. Když se budu hodně snažit a z úcty ke starší tvorbě budu mermomocí chtít najít aspoň nějaká pozitiva, tak snést se dá snad jedině finále „Disruption“ a hitový refrén „Proper Use of Myself“. Čímž neříkám, že tracky jako celek za něco stojí, protože nestojí.

Popravdě řečeno, „Hostile“ mi místy připadá tak příšerné, až jsem začal přemýšlet, jestli ze strany Fabbana nejde o pekelný trolling posluchačů black metalu. Smutné na tom je, že by se jednalo ještě o tu přijatelnější variantu. Jestli se totiž tohle zamýšlí jako seriózní muzika, tak… ty vole.

Pro desku jako „Hostile“ není žádná omluva a už vůbec ne v momentě, kdy pochází od kapely s tak dlouhou historií a tak dobrými alby z minulosti. Dno.