Brutal Assault 20 let kniha

Pavel Křiklan – Brutal Assault: 20 let (1996 – 2015)

Pavel Křiklan - Brutal Assault: 20 let (1996 – 2015)
Země: Česká republika
Žánr: encyklopedie

Vydavatel: Brutal Assault Agency
Rok vydání: 2015
Počet stran: 442
Jazyk: česky / anglicky

Festival Brutal Assault svým letošním 20. ročníkem dovršil… inu, 20 let svého života, což dá rozum, když to byl 20. ročník. To už je na hudební akci vcelku solidní věk, jehož určitě nedosahují všichni návštěvníci, kteří se na akci v posledních letech vypravují. Zároveň je to věk, při němž už asi je na místě trochu zabilancovat, což pořadatelé pojali trochu neskromně – v tom dobrém slova smyslu.

Úkol zmapovat celých těch 20 ročníků (i když – technicky vzato vlastně jen 19, protože v průběhu toho 20. počin vyšel) dostala kniha, jejímž autorem je Pavel Křiklan. A vzhledem k tomu, že taková retrospektiva by asi měla být reprezentativní, nejedná se o žádný ošizený sešítek, ale velkou, těžkou a tlustou bichli v pevné vazbě, vše na kvalitním papíře. Co si budeme povídat – čistě na pohled svazek vypadá opravdu krásně, což je samozřejmě super. Hezké je to pak i uvnitř, jelikož také po grafické stránce je to paráda. Na druhou stranu, daní za luxusní formu je samozřejmě ne úplně lidová cena, baťovských 799 Kč. Nicméně, z mého pohledu je tohle řešení lepší, protože něco takového festival přece jenom nevydává každý den, takže když už, ať je to pořádně a má to nějakou důstojnou podobu.

Samotná forma je tedy vlastně bez výhrad, což je u takového počinu samozřejmě důležité, avšak jak už tomu tak u knih bývá, ještě o něco důležitější je vlastní obsah. Naštěstí ani ten nepřináší zklamání a i přes několik dílčích výhrad, k nimž se ještě dostaneme podrobněji, mu nelze upřít vysokou úroveň. Jednoduše je na tom celém vidět snaha, aby byl výsledný produkt dotažený po všech stránkách, přičemž se dá říct, že se to povedlo.

Sice jsem zmiňoval, že k obsahu několik menších poznámek mám, ale je nutno říct, že se jedná vesměs jen o detaily. Obecně je tam toho skutečně hodně co číst, nachází se zde množství zajímavostí, spousta povídání… musím uznat, že jsem se při čtení dozvěděl dost věcí, o nichž jsem předtím nevěděl, což považuji za velice důležité, jelikož přesně tohle bylo to, co jsem od knihy očekával. Líbí se mi, že se pořadatelé nebáli zveřejnit třeba i přesnou návštěvnost všech ročníků nebo procentuální rozložení jednotlivých položek rozpočtu, z něhož se dá vyčíst hned několik zajímavých informací.

Ocenění zaslouží ještě jeden fakt – ačkoliv je kniha ve své podstatě encyklopedií, je zároveň velice čtivá. Nejedná se o suché výčty (když je třeba nasypat fakta, nastupuje přehledná grafika), ale o příjemné povídání, které se čte jedna báseň – já sám jsem to měl třeba kompletně přelouskané v průběhu jediného dne. Čtivosti ostatně napomáhá i rozsekávání do spousty menších celků, kapitol a podkapitol, takže se nejedná o brutální tok textu.

Brutal Assault kniha

Nemá cenu tu podrobně převypravovat, co všechno se v knize nachází, nicméně ve stručnosti svazek čtenáře provede například po symbolech festivalu a místech jeho konání, poskytne povídání o hlavních postavách, které za celou akcí stojí nebo v minulosti stály, a velkou (vlastně asi největší) část samozřejmě zabírá i retrospektivní výlet napříč všemi konanými ročníky. Obzvláště u těch staršího data, na nichž jsem nebyl a které asi velká část z nás nezažila na vlastní kůži, jsem se bavil hodně dobře. Mezi to všechno je navíc (naštěstí smysluplně) naskládána další kopa statistik, historek nebo zajímavostí, jež se kdy okolo festivalu udály, a samozřejmě nesmí chybět ani nálož fotografií. To vše v českém i anglickém jazyce.

Právě k fotkám mám jednu ze svých menších výhrad. Ne úplně zanedbatelný počet stran je totiž zabírán momentkami z josefovských ročníků, z nichž se všude po internetu válejí desítky fotoreportů. Zejména tím mám na mysli galerii Brutal Costumes. Namísto obrázků kapel z novějších edicí Brutal Assaultu bych třeba já osobně viděl více archivních fotek z těch starých ročníků (ačkoliv nevím, jestli by to bylo možné, jestli je vůbec něco víc dostupné), anebo alespoň víc záběrů ze zákulisí, kam se běžný návštěvník nedostane. Na druhou stranu se však zase musí nechat, že některé galerie jsou naopak skutečně zajímavé – zejména ta, jež ukazuje postupnou kultivaci areálu v Josefově ze zarostlé díry do současné podoby, je výborná.

Brutal Assault kniha

Dále mě malinko dráždí kapitola Brutal Superlatives, v níž se nacházejí festivalové rekordy. To je samozřejmě sám o sobě dobrý nápad, proti tomu nic, ale bylo by myslím užitečnější se soustředit jen na objektivně změřitelné informace a statistiky. Čili bez „rekordů“ typu „Největší smůla“, „Největší úlet“ nebo „Nejzábavnější prvek v show“.

Postupem času mě trochu začaly nudit i vsuvky „očima fanouška“ u každého ročníku, které sepsal Vítek Šmerda. Sice plně chápu, s jakým záměrem tam byly zařazeny a proč byl jako jejich autor vybrán právě tenhle fanoušek (byl na všech doposud konaných ročnících – tím se asi může pochlubit jen naprosté minimum lidí), ale u novějších ročníků jsou ty příspěvky čím dál tím nudnější. U starších roků je to v pohodě a relativně zajímavé, ale naopak příspěvky z éry v Josefově už mi připadaly docela o ničem.

Nicméně, všechny ty tři mušky z obsahu knihy zabírají poměrně malý prostor a ta větší část z celkového počtu stran je naopak vlastně bez výhrad. Ale jestli jsou takovéhle tři v podstatě detaily to nejhorší, co mi celém svazku vadilo, pak je to vlastně dobrá vizitka. Jasně, na jednu stranu bych si možná nechal líbit ještě drobet podrobnější povídání a ještě víc historek ze zákulisí, ale to už by bylo trochu hnidopišství, protože už takhle je to hodně dobré.

Brutal Assault kniha

Moje osobní dojmy z knihy jsou tedy určitě pozitivní. Sice je pravda, že to je spíš jen tak na jedno přečtení a zpětně to asi moc pročítat nebudu (leda tak s odstupem let), takže po prvním přelouskání už to bude jen dobře vypadat v polici, ale s tím se dalo počítat a kvalitu počinu to (i vzhledem k jeho povaze) nijak nesnižuje. U recenzí na hudební desky dost často říkám, že jedním z jejich hlavních výstupů by mělo být doporučení, zdali si to album poslechnout, nebo neposlechnout. Měl-li bych analogicky doporučit, zdali tohle stojí za přečtení, pak říkám: ano, stojí. Koupě je na polemiku – záleží i na osobních preferencích, zdali to chcete opravdu vlastnit, nebo vám stačí si to třeba půjčit od známého, jednou přečíst a vrátit – ale vlastní přečtení se tomu vyplatí věnovat.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.