Země: USA Žánr: black metal / noise Datum vydání: 30.12.2015 Label: selfrelease Hrací doba: 21:15 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Dewar PR

Na čerstvé bahno jsem v extrémní hudbě nenarazil už nějakou dobu – jednak drone, noise a jejich kombinace s jakýmkoliv dalším žánrem nestojí v poslední době v popředí hudby, kterou doma poslouchám, jednak většina nových desek obvykle pochází od zavedených celků. Američané Dendritic Arbor tak působí do jisté míry neokoukaně a tak trochu jako čerstvý vítr (jakkoliv to v tomhle žánru tak trochu zní jako oxymóron). Jejich existence započala roku 2012 v Pittsburghu, přičemž od té doby vydali dvě ípka, dva demáče, jeden singl a dlouhohrající debut – „Romantic Love“ z loňského roku. Středem mého zájmu ovšem není řadovka, nýbrž druhé EP „Sentient Village / Obsolescent Garden“, které rovněž spatřilo světlo světa loňského roku.

Dále netřeba přilévat omáčky: Dvacet minut materiálu je rozděleno do čtyř stop, přičemž hlavní náplní alba je nelidský, silně disharmonický black metal více či méně islandského střihu – chaos, bordel, těžko čitelné vyhrávky, v podání Dendritic Arbor navíc řízlé notnou dávkou hluku. Po žánrové stránce ale „Sentient Village / Obsolescent Garden“ není jednolitý masiv, v některých skladbách se černý kov mísí s brutálním death metalem, možná až grindcorem – nicméně stále vystavěným na technice a disharmoniích. Prolínání jednotlivých žánrů nejvíce vynikne ve třetí „Keratoconus“, která má dost prostoru i na změny v tempu a z celé čtveřice působí nejchaotičtěji; naproti tomu druhá dlouhá skladba „Latex“ sází víc na darkambientní plochy a atmosféru. Nutno však podotknout, že ať Dendritic Arbor hrají cokoliv, technicky jsou opravdu na výši, a to jak kompozičně, tak i zvukově. Produkce, kterou mělo na starosti Treelady Studios, je správně špinavá, ale i dynamická, jednotlivé nástroje jsou čitelné a nijak se mezi sebou nepřebíjí.

Za zmínku stojí i výkon vokálů, které se nesou v duchu instrumentální stránky – nelidské skřeky, vytí, pazvuky, před výkonem hlasivek nezbývá než smeknout. Rozhodně je to ta část, která na mě působí přirozeněji, uvěřitelněji, a pokud na mě z desky sálá nějaká atmosféra, z velké části to je díky nim. Nemůžu si totiž pomoct, ale hudbě samotné tu snahu o vymýcení lidstva a představu jatek prostě nějak nevěřím. Technicky je to parádní, o tom se těžko přít – ale na úkor atmosféry, která je pro mě u podobné hudby naprosto esenciální. Mrazení v zádech, nepříjemný pocit beznaděje, absolutní nehumánnost… to na „Sentient Village / Obsolescent Garden“ z větší části chybí, což došlo až tak daleko, že EP pro mě i přes kompoziční vyzrálost časem ztratilo kouzlo, onu živelnou podstatu, kterou by si mě dokázalo přitáhnout a udržet.

Škoda, protože v opačném případě věřím tomu, že by mi takhle dvacetiminutová prasečina nakopávala prdel nevídaným způsobem. Technicky na to má, duší bohužel nikoliv.