Země: USA Žánr: doom / death metal Datum vydání: 15.5.2011 Label: The End Records Hodnocení: Seda – 7,5/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Novembers Doom se právě díky této recenzi věnuji prvně, a tudíž je nemohu srovnávat z dob minulých a zaměřím se jen a pouze na hudbu, co se na aktuální desce vyskytuje. Nějaké porovnání z dob dřívějších tedy není možné. Tato kapela má již dlouhou historii, první počin vyšel už v roce 1995 a od té doby se jich dostalo ven dalších sedm i s aktuálním “Aphotic”. A jak už název Novembers Doom napovídá, skupina se věnuje právě death/doom metalu, což patří mezi jeden z mých velmi oblíbených žánrů. Nároky jsou tedy v tomto odvětví pro mě docela vysoké a můžu s klidem říci, že Novembers Doom je splňují.

Osmisongové album otevírá “The Dark Host”, která patří k jedněm z mých nejoblíbenějších. Pomalejší minutový rozjezd nahradí opravdu výborný riff. Zejména skvělé je, jak místo growlu přichází čistý zpěv. Už jsem několikrát říkal, že pokud se to do dané situace vůbec nehodí, celý song to může zkazit. Někdy to ale přijde opravdu vhod a to je právě tento případ. Čistý zpěv mě tady opravdu nadchnul a i další část songu, která se z rychlé jízdy přemění na pomalejší baladu. A co by to bylo za song, kdyby se to k tvrdosti nevrátilo? Samozřejmě se vrátí a naprosto to graduje. Výborný start do desky. Zajímavá je i čtvrtá “What Could Have Been”. Naprosto čistá, pomalá balada. Vyskytují se zde např. ženské vokály, akustická kytara a podobně. Maličké uklidnění před tím, co nastane. A je to tu, “Of Age and Origin – Part 1: A Violent Day”. Tento song je jednoznačně top z celé desky. Naprosto dokonalá píseň, která převyšuje všechny ostatní na “Aphotic”. Novembers Doom se mi tímto přímo trefili do vkusu a vytvořili něco, co se opravdu skvěle poslouchá. Tento song je rozdělený na dvě části, takže následující se jmenuje stejně, jen místo Part 1 je tam dvojka a následuje “A Day of Joy”. Texty jsem nestudoval, takže přesně nevím, čím na sebe navazují.

Novembers Doom na “Aphotic” vytvořili kvalitní doom metalovou desku. Nejedná se o žádný lamač žánru nebo nejlepší doomové dílo posledních x let, přesto se poslouchá skvěle. Kapela ví, jak k této hudbě přistupovat. Všechny songy si drží naprostý standard, který nikdy nemůže zklamat. Žádný doom metalový fanoušek by neměl vynechat, protože se zde nachází kvalitní materiál. Pokud se tedy během letních dnů nudíte, určitě zkuste i pokud tento žánr znáte jen z vyprávění, určitě neproděláte.

Další názory:

Novembers Doom dle mého názoru dosáhli svého vrcholu na excelentní desce “The Pale Haunt Departure” z roku 2005. Od té doby jejich nahrávky, vydávané s pravidelným dvouletým odstupem, malinko sklouzávají k jisté schématičnosti a řemeslnosti. Možná to tak na mě působí díky tomu, že Novembers Doom jsou napevno usazení a pouze si dělají “to svoje”. Nezapomínejme však, že v tomto případě se jedná o uskupení, jehož standardní nahrávka je stále velice kvalitním počinem. “Aphotic” je jako vždy ryzí doomařina, pěkně upřímná; těmto pánům člověk může beze zbytku věřit, že je pro ně doom metal vskutku srdeční záležitostí se vším všudy. Ani použití houslí ve dvou skladbách je nijak nezměnilo. I když promo kecy o “nejunikátnější albu v historii Novembers Doom“ jsou opravdu jenom kecy, pořád v “Aphotic” vidím moc pěkný žánrový počin, na němž si každý zarytý doomař s chutí smlsne. A to také není k zahození, ne?
H.