Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 25.10.2019 Label: Acid Tears Records Tracklist: 01. I 02. II 03. III 04. IV Hrací doba: 29:37 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Acid Tears Records

Němečtí Abkehr mě poměrně zaujali už na svém pilotním minialbu „In Asche“. To vyšlo v roce 2017 u Sentient Ruin Laboratories, což zmiňuji, protože to byl také ten důvod, proč jsem si kapely všimnul. Časový odstup byl nekompromisní a jasně ukázal, že „In Asche“ nepatří k nahrávkám, k nimž by bylo nutné se zpětně vracet, ale vzpomínám si, že v době vydání mě to vcelku bavilo a do paměti jsem si to uložil jako solidní záležitost, na jejíž pokračování bych se mohl rád podívat.

Když jsem se dozvěděl, že německé duo letos naváže první dlouhohrající deskou „In Feuer“, asi mě to potěšilo víc, než by mělo, když se mi Abkehr v přehrávači po sepsání recenze „In Asche“ neobjevili už ani jednou. Od „In Feuer“ jsem si každopádně sliboval, že by mohlo jít o nenápadnou, leč velmi solidní syrovější záležitost, s níž se bude dát strávit uspokojivý počet poslechů. Neočekával jsem samozřejmě zázraky, ale myslím, že zmiňovaná meta nebyla nereálná…

V rámci domácího úkolu k tomuhle článku jsem si opět připomněl „In Asche“ a zjistil jsem, že i nynější dojmy vesměs odpovídají tomu, jak jsem si počin pamatoval. Syrový, chladný a odtažitý black metal, kde se hraje většinou rychle, nikoliv však bezhlavě. Vlastně jsem si až říkal, že to zní fakt dobře a že můj pozdější přístup možná nebyl vůči prvotině Abkehr stoprocentně fér, poněvadž za výjimečné protočení to asi i stojí.

Všiml jsem si také jedné zajímavé věci. Zatímco „In Asche“ se může pochlubit jakousi aurou a vnitřním charisma, díky nimž nahrávka okamžitě zaujme a nechce se nechat vypnout, novinka „In Feuer“ podobnou schopnost nemá. Řadový debut sice sám o sobě není hloupý, ale bez většího zaváhání o něm můžu říct, že mě baví výrazně méně a cosi abstraktního mu schází, přestože formálně svoje kvality mít může.

Na první poslech se trochu změnil sound, který už není tak syrový a zastřený, kytary již neznějí tak nabroušeně a celkově „In Feuer“ hraje plněji a snad i stravitelněji, dalo by se říct. Abych ale Abkehr nekřivdil, musím dodat, že „In Feuer“ stále nezní jak nějaká sterilní mrdka a určitá špína v tom pořád je. Leckdo by naopak mohl ocenit, že na řadovce najde mnohem výraznější baskytaru, která tentokrát ve výsledném soundu dělá opravdu hodně.

Nicméně vzhledem k tomu, co Abkehr produkují za muziku (základní hudební směřování se totiž neposunulo tak výrazně), mi seděl víc přístup „In Asche“. Také „In Feuer“ dokáže nabídnout několik velice dobrých momentů. Kupříkladu pasáž ve třech čtvrtinách „II“ je jednoduše skvělá a líbí se mi opravdu hodně. Celkové dojmy jsou už ale bohužel slabší a obzvláště v těch blackmetalových a nejagresivnějších momentech už Němci nedokážou strhnout takovým způsobem jako na „In Asche“. A to je velká škoda.

Nějak cítím, že „In Feuer“ nepatří k deskám, které by si zasloužily veřejné ponížení, protože samy o sobě jsou vlastně docela dobré. Počin hodně ztrácí zejména při srovnání se svým předchůdcem, jenž za zdánlivě méně peněz nadělal mnohem víc muziky. Pochopím však, jestli tohle někomu bude připadat jako docela chabý argument, a také se nebudu divit, pokud „In Feuer“ zaujme ty z vás, kdo první minialbum neznáte. Já osobně už ale teď vím, že na tuhle desku docela rychle zapomenu. Přesto ji mohu jednu věc přičíst k dobru – díky ní jsem opět oprášil „In Asche“ a připomněl si, že starší EP za pozornost fakt stojí.