Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 26.6.2020 Label: Immortal Frost Productions Tracklist: 01. Capilla ardiente 02. Necra exequia 03. Insepulto 04. El retorno 05. Reencarnacion 06. Lapida condenada 07. Culto a la muerte 08. Crematorio 09. Eternidad Hrací doba: 37:01 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram

Když v roce 2011 skončila španělská chorobnost Cryfemal, docela mě to mrzelo. Sice nikdy nešlo o mojí srdcovku a nikdy jsem neměl potřebu Ebolovy desky točit pravidelně a intenzivně až do zblbnutí, ale některá alba kapely mám docela rád a k flákům jako „Apoteosis oculta“ nebo „Increíbles tormentos“ se tu a tam s chutí vrátím. Jedná se o příjemné zvrhlosti se zvrácenou hřbitovní atmosférou, takže konec mě trochu zamrzel, byť to tehdy trochu kompenzovala rozlučková nahrávka „Malicioso sonido putrefacto“, která taktéž dopadla poměrně dobře.

Po pár letech se Ebola rozhodl vrátit Cryfemal nazpět. „D6s6nti6rro“ nicméně nabídlo výraznou změnu zvuku i nálady. Jinými slovy – to, kvůli čemu jsem si oblíbil starší nahrávky Cryfemal, na „D6s6nti6rro“ vymizelo. Řemeslně šlo o zručně udělanou záležitost s několika rozumnými tracky, ale pro mě to nebylo ono. V dobové recenzi jsem sice desku poměrně pochválil, ale čas ukázal, že šlo z mojí strany o krátkozrakost, protože „D6s6nti6rro“ neobstálo. Někde ve výprodeji jsem si sice vinyl za pár drobných do sbírky koupil, ale jde o jednu z těch placek, které někdy z police vytáhnu snad v jediném případě – když se budu stěhovat jinam.

Abych to zkrátil, letošní nahrávku „Eterna oscuridad“ jsem si pouštěl spíš z povinnosti, než abych měl o její obsah skutečný zájem. Kdybych se na to vysral, nepřišel bych o nic zásadního, ačkoliv z jistého úhlu pohledu přístup „Eterna oscuridad“ příjemně překvapil. Přesto když se na to vyserete vy, o nic zásadního nepřijdete.

Možná to bude znít trochu jako protimluv, ale řekl bych, že „Eterna oscuridad“ v jistých ohledech představuje ohlédnutí za dřívějším zvukem Cryfemal, ale ne stoprocentně, protože dozvuky „D6s6nti6rro“ a jeho pojetí jsou na novince stále evidentní.

Určitý návrat ke starší záhrobní estetice ostatně představuje už obal, i když tohle není vnímat jako jednoznačný klad. Vizuální prezentace Cryfemal vždycky hraničila s nechtěnou parodií a trhala bránice, jak když hřbitovní hlínu na rakev hází. „Eterna oscuridad“ dokazuje, že Ebola se v tomhle ohledu pořád nepoučil. Warpaint, hřeby, cigáro v hubě a lopata – black metal, píčo! Asi jako když v šest musíš makat na zahradě a v osm máš koncert, haha.

Každopádně, i hudebně mi „Eterna oscuridad“ v některých chvílích přijde, že pokukuje po starších počinech Cryfemal. Má to však jeden zásadní háček – dřívější chorou atmosféru se nedaří reprodukovat ani zdaleka. Vizuálně to bylo vtipné vždycky, ale v hudební rovině se na deskám zmiňovaným v úvodním odstavci dařilo přenést posluchače na zatuchlý španělský krchov, kde se rozpíná puch hnijícího masa, kadidel a právě startuje bestiální znesvěcování hrobů. „Eterna oscuridad“ se občas může zdát slušné, ale když si hned poté pustím „Apoteosis oculta“, tak mě to rychle přejde. Neopominutelné závany soundu „D6s6nti6rro“ a skutečnost, že některé momenty nemají daleko k blackové odrhovačce (viz první songy na albu), tomu nijak nepřidá.

Několik vcelku ucházejících kusů se na „Eterna oscuridad“ nechá najít – respektive tedy jejich části, protože song bez výhrad jsem tu nenalezl. Docela fajn nápady každopádně můžeme najít třeba v „El retorno“ (klávesové momenty), „Reencarnación“, „Lápida condenada“ nebo „Crematorio“. Obecně pak lze pochválit i uštěkaný vokál, o nějž se samozřejmě stará Ebola osobně stejně jako o všechny nástroje s výjimkou bicích. S těmi mu stejně jako na „D6s6nti6rro“ vypomohl Bornyhake z Borgne, Enoid, Ancient Moon nebo Pure.

Všehovšudy tu ale stejně celou dobu kecáme o docela průměrném počinu. „Eterna oscuridad“ není vyložená píčovina, ale nepředvádí nic extra a v záplavě dalších počinů ničím nevynikne, nezaujme a a rychle zapadne. Kdyby se na obalu nenacházelo známé logo, neštěknul by po tom ani prašivý čokl s leprou potulující se o půlnoci po španěláckém krchově.