Země: USA Žánr: alternative metal Datum vydání: 20.7.2018 Label: Scarred for Life Tracklist: 01. Lives 02. Angry Guru 03. Dictator 04. Fuck and Kill 05. Guns Are Loaded 06. Never Forget 07. Talkin’ Shit 08. Till the End 09. We Won’t Obey 10. Sickening Wars 11. Gie Mou “My Son” [Stamatis Kokotas cover] 12. Assimilate [Skinny Puppy cover] Hrací doba: 44:05 Odkazy: web / facebook / twitter

Situaci okolo System of a Down asi není nutné nějak zevrubně rozebírat. Kapela sice hraje koncerty, ale co do tvůrčí činnosti stagnuje už mnoho let. Již poslední dvojalbum „Mezmerize“ / „Hypnotize“ evidentně nevznikalo v úplné celo-kapelní pohodě a od té doby System of a Down mlčí. I přes návrat k živému hraní k očekávanému a vytouženému oznámení další studiové nahrávky doposud nedošlo a vše nasvědčuje tomu, že ani jen tak nedojde.

Alespoň mírnou záplatou se stal projekt Scars on Broadway, jehož první eponymní deska vyšla v roce 2008 a podíleli se na ní hned dva členové System of a Down, Daron Malakian a John Dolmayan. Což mně osobně vlastně stačilo. Vždyť právě Malakian vždy byl hlavní skladatelskou silou za System of a Down a i na „Scars on Broadway“ byl jeho talent zatraceně cítit. Šlo o skvělou záležitost. Dokonce jsem i toho názoru, že by se System of a Down bez Serje Tankiana, který je nyní zřejmě hlavní brzdou skupiny, klidně obešli, mně by nijak nevadilo, kdyby to celé odzpíval Malakian. Právě ve Scars on Broadway ostatně jednoznačně ukazuje, že na to má.

O to větší bylo zklamání, když se hned po prvním počinu zasekla i činnost Scars on Broadway. Již v roce 2012 se hovořilo o dalším albu, vyšlo dokonce demo jednoho songu a Daron názvy písniček zmiňoval v rozhovorech. Deska plánovaná na začátek roku 2013 ovšem nevyšla a jakékoliv informace o jejím případném vydání se dál neobjevovaly, nastalo regulérní ticho po pěšině.

Trvalo to dalších pět let, než se mlha protrhala a konečně se přiblížilo vydání druhé nahrávky „Dictator“. Z kapely se stal prakticky regulérní sólový projekt, v důsledku čehož se upravilo i jméno na Daron Malakian and Scars on Broadway, ale to je nakonec jen kosmetický detail, protože i ve dřívější sestavě bylo dost zřejmé, kdo je tím hlavním tahounem.

„Dictator“ nakonec vyšel přesně dekádu po „Scars on Broadway“ a s ohledem na dřívější informace není těžké si spočítat, že se na něm nacházejí skladby staré nějakých šest let. Snad i proto už je v přípravě třetí počin, přestože pro posluchače je „Dictator“ zcela čerstvou záležitostí. Může to sice znít jako klišé, ale chce se prostě říct, že je moc dobře, že „Dictator“ nakonec vyšel, protože stejně jako debut je to album opravdu dobré… moc dobré na to, aby zůstalo navždy ležet v šuplíku.

Daron Malakian zde opětovně potvrzuje svou skládat obyčejné rock/metalové písničky s triviální strukturou sloka-refrén neobyčejným způsobem. V jeho podání se totiž nejedná o plytkou konzumní mrdku, nýbrž skladby, které mají nějaké charisma a neznějí vůbec hloupě. Vezměme si třeba úvodní „Lives“, která má připomínat nešťastnou kapitolu arménské historie. Pořád je to písnička, ale Malakianova kytarová hra v kombinaci s melodií zpěvu dokážou navodit specifickou náladu a mají hloubku sahající daleko za hranice, kde se pohybují jiné velké a populární metalové skupiny typu Disturbed, Avenged Sevenfold nebo Five Finger Death Punch. Oproti nim System of a Down i Scars on Broadway jsou a vždy byli chytřejší a hodnotnější hudbou. Bez prvoplánovitosti, bez berliček v podobě vlezlých melodií, bez instantní hitovosti.

„Lives“ však na desce zdaleka není jediná taková. Podobně lze hovořit i třeba o titulní „Dictator“ s výtečným klenutým refrénem. Anebo o „Fuck and Kill“, jejíž název sice nemusí znít slibně, a přitom patří k nejzajímavějším kusům na desce. Anebo o skvěle vygradované „Guns Are Loaded“. Anebo „Talkin‘ Shit“. Anebo „Sickening Wars“.

Samozřejmě, že se na „Dictator“ najdou i méně strhující momenty. Naštěstí žádná skladba není vyloženě špatná, ale sem tam se objeví třeba nějaký přechod, který mi úplně neleze pod fousy. Celkový dojem z nahrávky je ovšem výborný a i po tak dlouhé pauze (budeme-li se orientovat dle vydání, nikoliv skládání) mám pocit, že Daron na výtečnou prvotinu navázal se ctí. Za mě spokojenost.