Země: Německo Žánr: progressive black metal Datum vydání: 31.5.2013 Label: Trollzorn Records Tracklist: 01. Genesis 2.0 02. Betonlethargie 03. Leiermann 04. Der Monolog des Antichristen 05. Thanatos 06. Antimensch 07. S.I.N. 08. Kyrie eleison 09. Monument Ende 10. – Hodnocení: Ježura – 8,5/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: web / facebook

Pokud jste se při toulkách blogem zatoulali na stránku s informacemi o všem možném, redaktory nevyjímaje, možná jste si všimli, že u mého profilu v kategorii nejoblíbenějších kapel dlí jméno, o kterém se v mnoha metalových médiích jen tak nedočtete. Fjoergyn jsou německá kapela, která mě před časem zcela uchvátila hudbou, ve níž se zcela ojedinělým způsobem míchá black metal s jemnou symfonikou, pagan metalovými vlivy a dokonce špetkou avantgardy. Albovou trilogii “Ernte im Herbst”, “Sade et Masoch” a “Jahreszeiten” jsem si i přes dílčí výhrady absolutně zamiloval a od dlouho očekávané novinky “Monument Ende” jsem si tedy sliboval další skvělou položku do diskografie Fjoergyn. A stejně jako jsem se na desku těšil, jsem s jistou nervozitou očekával, jaké změny přinese, protože jak už to tak bývá, alba, která již nepatří do ukončené tvůrčí nebo konceptuální série, otevírají svým tvůrcům dveře k nejrůznějším možnostem…

“Monument Ende” se od svých předchůdců skutečně liší, ale zase ne tak moc, aby to výraz kapely nějak zásadně převrátilo. Samotná hudba je tak spíše přirozenou evolucí dosavadní tvorby kapely a nejzásadnější změny se odehrály spíše na poli produkce a grafického zpracování alba. Nedá mi to a musím se zastavit hned u grafiky. Bohužel jsem si ještě nestačil obstarat fyzickou kopii alba, takže mohu soudit pouze artwork, ale už ten samotný mi stačí k opravdovému nadšení. Od svých předchůdců jde o obrat o 180° a tam, kde se dříve na čistě bílém pozadí vyjímal nějaký vypovídající objekt, tam je dnes skoro úplně temná obloha prozářená jen několika hvězdami a žhnoucí aurou vyhasínajícího Slunce. Je to sice dost jednoduchá kompozice, ale ve své jednoduchosti je neuvěřitelně silná a jakkoli má dnes již minulý koncept obalů starších desek Fjoergyn nápad a je rovněž působivý, přebal “Monument Ende” je jak z jiného světa. Fantastická práce!

Další zásadní posun nastal, jak jsem již nadnesl, na poli produkce, i když i toto je s přihlédnutím ke zvuku minulých alb vlastně jen další krok kupředu, jen je to tentokrát znát více než kdy předtím. O co jde? Zvuk “Monument Ende” je opravdu propracovaný a perfektně čitelný, aniž by však ztratil cokoli z jisté syrovosti, která k hudbě Fjoergyn patří od samého počátku. Dost velký podíl na tom nese produkce kytar, které se dostaly dost do popředí a zejména z nich album onu syrovost čerpá. Nechci říkat podobné, ale ke stejnému cíli rozhodně vedoucí péče se dostalo i ostatním nástrojům a dohromady to funguje takřka dokonale. Pro Fjoergyn typický feeling je totiž na místě a neztratil ani zlomek své intenzity a přitažlivosti. Jen je teď zabalen do krapet temnějšího kabátu.

A jak už zde zaznělo, hudba sama je po kompoziční stránce přirozenou evolucí toho, čím si Fjoergyn vysloužili ostruhy a v neposlední řadě nepočetnou, zato však oddanou suitu fanoušků. Ve zdánlivě nepochopitelné symbióze zde navzájem koexistuje skoro čistý black metal, klasicistní smyčce, jemné klávesy, občasné prog rockové momenty, vzácné záblesky lehce industriálních samplů, nepatrně avantgardní aura a hlavně zlá metalová tvář s nádhernými melodiemi, které v jistých momentech dovedou vehnat i nějakou tu slzu do oka. Zkrátka je tam toho strašně moc, ale složeno je to tak dobře, že to dělá dojem, jako by všechny ty dílčí složky byly od nepaměti stvořeny jedna pro druhou. Hudba je to svojská s nesmírně propracovaná, ale přesto posluchačsky relativně přívětivá. Co je ale důležité – je především dokonale upřímná, takže posluchač po nějaké době dost možná zjistí, že “Monument Ende” neposlouchá ani tak proto, že se mu to líbí, ale spíš proto, že k němu ta deska promlouvá. A ono vlastně není divu, protože výpovědní stránka hudby byla u Fjoergyn vždy důležitá. A důkazem, že se to Stephanovi L. a jeho spoluhráčům stále daří, je zřetelně slyšitelný posun v náladě desky. Zatímco první tři alba různými způsoby čerpala z přírody, jejích dějů a nestoudného chování člověka vůči ní, tentokrát máme co do činění s temným misantropickým dílem, ze kterého definitivní zavržení lidského pokolení vyloženě dýchá.

Jak je u Fjoergyn zvykem, album sestává ze skladeb, které svou délkou rozhodně převyšují standardní čtyř až pětiminutovky. Krom toho tu máme intro i outro a dokonce tři minuty čtyřicet pět sekund dlouhé intermezzo “Kyrie eleison”, a ačkoli se asi nedá hovořit o obdobě klasických kompozic, i vzhledem ke vznešenému charakteru hudby se “Monument Ende” tomuto formátu částečně blíží. Mnohem blíže než album jako celek jsou mu ale některé skladby. Napadají mě třeba “Thanatos” nebo titulní “Monument Ende”, což jsou oboje opravdu velice majestátní kusy s působivou vnitřní strukturou, ale svým způsobem se to týká i ostatních skladeb, protože i na nich je znát inspirace v klasicistním přístupu ke kompozici. A věřte mi, že je to zatraceně dobře, protože i tento aspekt hodně přidává na celkovém dojmu, který “Monument Ende” zanechává.

Jaký dojem to je? I při vědomí, že jsou Fjoergyn mojí srdcovou kapelou, na sebe beru veškerou odpovědnost a pravím, že je to vynikající dojem. “Monument Ende” je totiž neuvěřitelně silné album. Všechny skladby do jedné nechaly průměr daleko za sebou, a i když musím uznat, že to není absolutní hudební orgasmus po celou dobu čtyřiašedesáti minut, ničeho horšího než hodně vysokého nadprůměru se zde nedočkáte. Naproti tomu skladby jako “Betonlethargie” nebo “Thanatos”, druhá polovina titulní “Monument Ende” a nespočet dalších pasáží napříč celým albem patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos slyšel. Perfektní skladatelská práce, vynikající vokály (Stephan tentokrát překvapil i novou polohou) a jedinečná atmosféra desky dávají dohromady temné, ale přesto barvité dílo, které by neměl vynechat nikdo, kdo vyhledává neotřelou a kvalitní hudbu. Fjoergyn to zkrátka opět dokázali a po dlouhých čtyřech letech vydali nesmírně působivou desku, která pokud své předchůdce nepřekonává, tak se alespoň řadí na jejich úroveň. A ta je zatraceně vysoko, to mi věřte…

Další názory:

Myslím, že Ježura to ve své recenzi s tou masáží superlativů malinko přehání, protože jsou Fjoergyn jeho oblíbená kapela, takže se na to nedívá úplně střízlivě, nicméně i tak to nic nemění na tom, že “Monument Ende” je opravdu velmi kvalitní deska plná rozmanitosti, zajímavých nápadů a silných momentů. Nejvíce se mi nahrávka zamlouvá v těch tvrdších a agresivnějších momentech, kdy Fjoergyn sází především na riffy, protože tehdy je jejich muzika opravdu působivá a díky chytře, ale nevtíravě využitým orchestracím zní vážně majestátně, aniž by se jen na chvíli objevil byť i jen náznak patosu – nádherným příkladem může být třeba hned první regulérní skladba “Betonlethargie”. Na druhou stranu by mi vážně nevadilo, kdyby se Fjoergyn trochu krotili s délkou alba, ačkoliv 65 minut ještě taková vražda není… sice si nejsem úplně jistý, která písnička z deseti přítomných by měla jít pryč, přesto by “Monument Ende” takových 10-15 minut dolů slušelo… nechápu, proč je dneska takové množství kapel přesvědčeno, že deska musí mít hrací dobu minimálně hodinu. Ale jinak není nahrávce moc co vytýkat, jelikož se hudebně jedná o skvělou záležitost…
H.