Země: Velká Británie Žánr: ambient / experimental Datum vydání: 16.10.2020 Label: Trepanation Recordings Tracklist: 01. Day 1 (You Have No Enemy) 02. Day 2 (Can You Hear) 03. Day 3 (You Diminish Me) 04. Day 4 (I Am Digressing) 05. Day 5 (Zero) 06. Day 6 (And Then It Stops) 07. Day 7 (The Birds Sing) 08. Day 8 (Still Be) 09. Day 9 (The Sun Did Rise) 10. Next Hrací doba: 45:20 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Dewar PR

Moonlow je nový projekt britského muzikanta Duncana Evanse, i když v rámci téhle kapely si říká Dust. Jestli si jej budete odněkud pamatovat, pravděpodobně to bude díky jeho působení u A Forest of Stars, kde vystupoval pod jménem Henry Hyde Bronsdon a podílel se na deskách „A Shadowplay for Yesterdays“ (2012) a „Beware the Sword You Cannot See“ (2015).

Zachytit jste ale mohli i skupinu Electric Mud Generator, v níž nakonec působil vedle dalších členů A Forest of Stars, anebo jste si mohli všimnout jeho sólové tvorby. V jejím rámci Duncan prozatím vydal dvě alba „Lodestone“ (2013) a „Prayers for an Absentee“ (2018), která vyslali do světa Auerbach Tonträger, tedy neofolkový sublabel Prophecy Productions.

Určitě se dá říct, že v rámci Moonlow Duncan Evans zkouší zase něco nového, co doposud vůbec nedělal. Svoje napovídá už popis muziky na debutové desce „Who Are You?“, který zní: apocalyptic noise poetry. Zní-li vám to jako něco trochu experimentálnějšího, pak to odhadujete správně. Stejně tak lze bezpečně říct, že „Who Are You?“ rozhodně není taková pohodovka, jakou bylo třeba akustické a vesměs folkové „Lodestone“. Alespoň tedy v některých konkrétních skladbách, které na desce nejvíc řvou, ale právě těch si pravděpodobně všimnete nejvíc.

Hlučnějších kompozic se ale na „Who Are You?“ příliš nenachází. Do uší určitě praští „Day 4 (I Am Digressing)“ s poněkud nepříjemným motivem, ale tentokrát ne v tom dobrém slova smyslu. Naopak podobně stavěná linka v „Day 7 (The Birds Sing)“ se povedla a vzdáleně může připomenout třeba Swans v o hodně tišším podání.

Mimo hudby ale na „Who Are You?“ hraje zásadní roli také procítěný recitační přednes. Ten v zásadě není špatně, ale místy se mi zdá, že tlačí na pilu až moc a skoro až přehrává. Asi nejvíc na mě tímhle způsobem působí „Day 6 (And Then It Stops)“. Hned v druhém sledu pak určitě musím dodat ještě jeden postřeh, a sice že díky dané stylizaci a nakonec i díky hudební stránce se z „Who Are You?“ fakt echtovně táhne vliv Current 93. David Tibet je ale jenom jeden, víš jak.

Každopádně, většina „Who Are You?“ se vyladila spíš do minimalistického ambientu, který ale není vůbec špatný. Vlastně abych řekl pravdu, prvotina Moonlow mě nejvíc oslovuje právě v těch písních, které se striktně drží úsporných vyjadřovacích prostředků. Jmenovitě tedy „Day 2 (Can You Hear)“, „Day 3 (You Diminish Me)“ a „Day 5 (Zero)“. I ony ale mají své rozpoznatelné motivy, takže si nepředstavujte šumivé skoro-ticho, pořád se bavíme o skladbách.

Z celkového nastavení „Who Are You?“ trochu vystupují poslední dvě stopy. „Day 9 (The Sun Did Rise)“ se mi taky líbí a dopředu ji táhnou vintage klapky se zvukem jak od psychedelických formací z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mysli třeba na věci jako opus magnum Iron Butterfly. V menší míře lze tohle cítit i v „Day 2 (Can You Hear)“, ale „Day 9 (The Sun Did Rise)“ už se fakt nezapře.

Poslední „Next“ pak ladění „Who Are You?“ opouští úplně, což ostatně naznačuje i skutečnost, že jako jediná nedodržuje jinak konzistentní pojmenování jednotlivých stop. Akustika, písničkovost a zpěv připomenou spíš „Lodestone“. Za mě osobně trochu zbytečný dovětek , klidně nahrávka mohla skončit s „Day 9 (The Sun Did Rise)“.

Celkově vzato však „Who Are You?“ považuju za poměrně zajímavou desku. Odpustil bych si „Next“ a na chuť jsem nepřišel ani „Day 4 (I Am Digressing)“, ale zbytek se s klidem pohybuje mezi fajn až dobrý a vážnější výhrady už se objevují jen v lokálních momentech, typicky podání nějakého konkrétního verše. Navzdory zmíněným detailům mi ale debut Moonlow přijde výrazně lepší a poutavější než třeba „Prayers for an Absentee“. Na druhou stranu, nemám pocit, že by mě to k „Who Are You?“ mělo táhnout i v budoucnu.