Země: Česká republika Žánr: death / thrash metal Datum vydání: 2.12.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. V částečném rozkladu 02. Sběratel duší 03. Chuť krve 04. Mlhavá noc 05. Démon noci 06. Tábor smrti 07. Vatikán 08. Nekrofil 09. Pohřben za živa Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: bandzone K recenzi poskytl: Rain Shadow

Mladoboleslavská čtveřice Rain Shadow si právě kroutí svůj osmý rok existence, a během těch osmi let stihla vydat hned po roce fungování v roce 2007 debutové album s titulem “Invaze prvního stínu”, které si kapela vydala ve vlastním nákladu a na nějž nyní navazuje novinka “Chuť krve”. V mezidobí mezi oběma počiny se samozřejmě koncertovalo, proběhla i nějaká ta personální obměna, až se sestava ustálila na jménech Zoltán Kondás (basa, zpěv), Petr Lisler (bicí), Tomáš Arnold (kytara) a Ľuboš Šály na postu druhého kytaristy, což by na takový ten nezbytný úvod tak akorát stačilo, takže si pojďme novinku představit z pěkně zblízka.

“Chuť krve” se kupodivu z velké části natáčelo ve zkušebně samotné kapely, což mě osobně překvapilo, protože krom toho, že je zvuk pořádně špinavý, což stejně přisuzuji spíš stylovému záměru než technické nevybavenosti, by člověk ani pořádně nepoznal, že nemá co do činění s výtvorem (na české poměry) profesionálního studia. Na můj vkus by mohly kytary trošku víc chrastit, nicméně jako celek si jednotlivé elementy nemají co vytýkat, protože tvoří hutný, komplexní celek. Abych si hned z kraje odbyl nějaké ty výtky, tak ta nejpodstatnější z mé strany směřuje k vokálu Zoltána, jenž disponuje klasickým nečitelným murmurem, jemuž, ač funguje pouze v mezích mateřské češtiny, je bez textů v ruce (i s nimi si musím slova občas představovat) horko těžko rozumět a přišlo mi, jako by se zatoulal z nějaké death/grindové sebranky, které se v tomto snad i vyžívají. Ale věřím, že stejně jako mě nesrozumitelnost vokálu lehce iritovala, tak spoustě lidí tento projev, proti němuž z hlediska vhodnosti pro daný styl nelze nic namítat, skvěle sedne.

Hudební náplň “Chuti krve”, která jasně vychází ze stylového sevření death metalového hřmění s thrashovými rytmy, je sice velmi průhledná, ale neznamená to, že by se Rain Shadow nedali poslouchat. Naopak, celkově pozitivnímu dojmu přispívají dva faktory. Zaprvé, “Chuť krve” má velmi přívětivou stopáž čítající třicet minut, která prostě odsýpá sama, a když se k tomu připočte, že průměrná skladba má něco přes tři minuty při odpovídajícím množství nápadů, tak se ani nedá mluvit o vatovitosti materiálu. No a zadruhé, ty písně jsou tak šlapavé, že se dají téměř všechny označit za velmi zábavné. Možná by to chtělo ještě alespoň jeden kousek ve stylu “Táboru smrti”, což je jediná položka tracklistu, jež neuhání ve smrtícím tempu, ale je postavena na jednoduchém, střednětempém riffu, jehož doplňuje poctivá rocková rytmika. Ne, že by vypalovačky jako “Sběratel duší” nebo rychlovka “Chuť krve” nebavily, to ani v nejmenším, ale takový nečekaný rockový výlet docela dost potěšil. Krom doposud zmíněných skladeb patří mezi největší pecky určitě zabijácká “Vatikán” s vynikající zasekávanou kytarou v první minutě, již záhy vystřídá thrash/deathová řežba prostá jakýchkoli příkras. Protože se na stejné vlnové délce nese většina skladeb, tak se logicky nabízí pochybnosti o záživnosti “Chuti krve” jakožto celku, které ale nejsou v tomto případě na místě. Co píseň, to chytlavý ústřední riff, jenž díky hutně nazvučeným kytarám pronikne až do morku kostí, a věřím, že naživo to musí být patřičný masakr. Třeba titulka musela být s tímto vědomím zrovna i napsána, poněvadž si nedokážu představit, že by se při ní někdo jen tak pohupoval, protože má všechny předpoklady k tomu, aby strhla hned při prvním poslechu.

Nemá cenu polemizovat nad originalitou materiálu, jímž se Rain Shadow prezentují, to bychom se neměli o čem bavit, ale věřte, že ten jejich oldschoolově laděný death metal v rychlém tempu je podaný s takovou intenzitou, že na podobné úvahy vlastně ani není čas. Ačkoli je podobných kapel na scéně celá řada, jsou Rain Shadow jedním z případů, kdy obsah vítězí nad formou a podařilo se jim přijít s vyrovnaným materiálem, který nenudí. V konečném výsledku jsem vlastně spokojený, protože jsem dostal přesně to, co mi bylo slíbeno, takže někde mezi šestkou a sedmičkou si své místo “Chuť krve” bezesporu zaslouží.