Země: USA Žánr: atmospheric sludge metal Datum vydání: 10.6.2014 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. Jet Black Passenger 02. Collider 03. The Sea Beyond 04. Halcyon Blvd 05. Sacred Vine 06. The Old Believer 07. City of Light 08. Wynona 09. Hesperian 10. Blood Will Tell Hodnocení: Atreides – 8,5/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: facebook / twitter

Osobně zastávám heslo, že dobrého sludge není nikdy dost, a z daného žánru, který je sám o sobě dost široký, se snažím vstřebávat co největší množství kvalitního materiálu, kterého je v poslední době čím dál víc. Když ale nepočítám sludge/drone/doomové existence, osobně jsem si největší zálibu našel v kapelách, které bahnitý sludge mísí se silnou, podmanivou atmosférou, přičemž takhle z hlavy mě napadají třeba Year of No Light nebo dosti specifická domácí scéna v čele s Drom. O Američanech The Atlas Moth jsem již v minulosti párkrát slyšel a víceméně jsem jen čekal na příležitost k prvnímu rande, kterým se nakonec stala, nepřekvapivě, letošní deska “The Old Believer”.

Nemusím asi připomínat, že jsem byl zvědavý, co na mě vykoukne s tím, že se nechám překvapit. Vzhledem k žánru člověk může člověk tak nějak očekávat, co by jej při poslechu zhruba mohlo potkat, na druhou stranu sludge a stoner jsou tak široké pojmy, které se navíc velmi dobře mísí s jinými (sub)žánry, že mít přehnaná očekávání není na místě. Na první poslech mě deska překvapila hned ve dvou věcech. Jednak proto, že se v zásadě poslouchá docela příjemně, mnohem víc ale proto, že mi přišla docela nevýrazná, na sludge docela průzračná a snad i mělká. Nicméně prvotní šok z případné absence základních kamenů žánru velmi rychle vytlačily další poslechy, které desku nakonec ukázaly v mnohem lepším světle.

Ne, vážně jsem začínal během prvních poslechů pochybovat o tom, jestli to nakonec vážně bude stát za to. Ale ono stojí, jen prostě musíte dát “The Old Believer” čas a tak trochu věřit, že vám svá tajemství odhalí dřív než později. Prvotní přístupnost rychle opadla zjištěním, že postup nahrávkou je nakonec dost pomalý a první dojem značně mylný. Abych se totiž dostal k tomu nejlepšímu, chtělo to s albem strávit opravdu hodně času, než jsem prokousal rukopisem k jeho samému nitru, které je vyšperkováno, na atmosférický sludge dost netypicky, četnými detaily. Jakmile se k němu však dostanete, “The Old Believer” vás už jednoduše nepustí. A složitě nejspíš taky ne.

The Atlas Moth do svojí hudby zakomponovali slušnou škálu nejrůznějších vlivů, přičemž víc než bahno připomíná novinka neprostupnou masu vody. Místy rozbouřenou, někdy klidnější, stejně jako oceán je neustále v pohybu a její hlubiny jsou takřka bezedné. Základem jsou hutné, táhlé kytarové riffy, zvuk někde na pomezí sabbathovského doom metalu a modernějších sludgových kapel, do kterého kapela přimíchává řádnou porci vlastní invence a v neposlední řadě vokál. Majestátní, čistý vokál Davida Kushe, dodávající skladbám chladný, trochu odtažitý nádech doplňuje místy až zoufalý řev Stavrose Giannopoulose. To vše je doplněno o chytře použité syntetizátory, které se sice objevují docela sporadicky, pokaždé ale vhodně dokreslují atmosféru písně.

Přiznám se, že po proniknutí do alba se mi občas až tajil dech, s jakou lehkostí The Atlas Moth sází jednu úchvatnou melodickou vyhrávku za druhou a totéž platí i o riffech a struktuře skladeb celkově. Sloka-refrén-sloka a podobně tupá uspořádání nehledejte, chicagská smečka hledá v tomto ohledu méně tradiční cesty, což rovněž přispívá dojmu, že celá deska spíš sama od sebe pomalu plyne. A nevím, jestli bych nějakou skladbu byl schopen vyzdvihnout, prostě by mi to nepřišlo fér. Utkvěly mi v hlavě nejvyraznější melodie z “Halcyon Blvd” a “Sacred Vine”, repetetivní plochy z “Wynona”, úvodní vyhrávka druhé “Collider”, úchvatný závěr samého alba v podobě “Blood Will Tell” a řada dalších. To, že jsem tu nejmenoval nic z druhé pětice skladeb, je ovšem nedělá kvalitativně horšími, jen prostě nemá cenu vypisovat ten seznam místy až geniálních momentů, které “The Old Believer” nabízí, protože v takovém případě bychom tu byli hodně dlouho.

Je jedno, jestli mezi nimi najdete vypjaté kytarové plochy, excelentní vyhrávky, silné riffy nebo minimalistické chvilky hraničící s ambientem, směsice ingrediencí si vás chtě nechtě získá a nepustí. Když přihlédnu k faktu, že všechno výše popsané stačila kapela narvat do rovných 50 minut (ne, vážně, 40 by na tohle bylo málo), nezbývá než smeknout. “The Old Believer” je zkrátka úctyhodné dílo, o jaké nezakopnete každý den – a když už se vám to povede, zraje líp než víno. Snad jediná škoda je, že se The Atlas Moth nepokouší o trochu rozmáchlejší kusy, kde by podle mě jejich specifická atmosféra mohla vyniknout ještě o něco víc.

Další názory:

Je zajímavé, že mám hodně rád vedlejší projekt Stavrose Giannopoulose, dnes již nefungující (převážně) black metalovou superkapelu Twilight, ale muziku jeho hlavní kapely jsem doposud neznal. A to i přesto, že mám The Atlas Moth v hledáčku už nějaký ten pátek a mám je zaškatulkované mezi skupinami, které by se mi určitě líbily. Premiéra tedy přišla s aktuálním počinem “The Old Believer”, jenž mou předtuchu potvrdil – opravdu se mi to líbí, a to dost hodně. Láska na první pohled to ovšem nebyla, protože jsem z nějakého důvodu (asi kvůli příslušnosti ke sludge) od The Atlas Moth očekával větší bahno. Jakmile jsem si však zvykl, dostal jsem excelentní záležitost – skupina je na svůj žánr progresivnější, stále hutná, ale mnohem melodičtější, proměnlivější, nebojí se ani čistých vokálů. A jak vidno, rozhodně pánové vědí, co dělají, protože výsledkem jsou výtečné skladby “Collider”, “Halcyon Blvd”, “Sacred Vine”, “Hesperian” nebo uhrančivá “Wynona” (to “vynoisované” finále je skoro dechberoucí!). Nicméně i když jsem jmenoval jen pár konkrétních kousků, album mě ohromně baví jako celek a nemůžu jej přestat poslouchat i po velkém množství společných seancí, díky čemuž se neváhám odvděčit vysokou známkou.
H.