Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 22.4.2014 Label: Xtreem Music Tracklist: 01. Thru the Grey Path to Nowhere 02. His Hatred Breathes 03. Pessimistic Outcomes 04. Dragging My Soul Until the Sunset 05. I Thought I’d Woken Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Dvojice muzikantů, která stojí za tímto projektem, nepatří mezi žádné nováčky a vodami španělského undergroundu brázdí již nějaký ten pátek, nicméně jméno samotných Wrong je poměrně nové. Kapela vznikla v roce 2012 a hned následující rok, tzn. ten loňský, vypustila do světa svůj dlouhohrající debut “Memories of Sorrow”. Ten jsem já osobně slyšel pouze letmo, nepřišel mi úplně marný a jistě zde byl cítit nějaký potenciál Wrong do budoucna, zároveň však nebyl ničím extra výjimečným – což byl ostatně také důvod, proč jsem mu tehdy příliš času nevěnoval.

Trvalo to pouhých 14 měsíců a už je venku nástupce s názvem “Pessimistic Outcomes”. To není zrovna dlouhá doba, takže by bylo tak nějak logické neočekávat nějak zvlášť velký posun od “Memories of Sorrow”, ale ten rozdíl mezi oběma počiny je relativně velký (všimněte si slovíčka “relativně”) – a naštěstí ten posun proběhl směrem k lepšímu. Nicméně popořádku…

Jako první samozřejmě upoutá obal, který mi bohužel přijde dost nepovedený. Možná, že ten nápad úplně marný není, ale jeho zpracování dost pokulhává, takže mi ve výsledku ta nemrtvá oblůdka s visícíma lajdákama přijde spíš trapně vtipná, což předpokládám nebylo zrovna úmyslem. Přebal “Memories of Sorrow” sice taktéž nebyl žádný trhák, ale rozhodně to bylo lepší než tohle. Naštěstí je to asi tak jediný aspekt, v jakém Wrong laťku oproti debutu snížili. V tom, co je nejpřednější, tedy v hudbě, šla laťka naopak nahoru.

“Pessimistic Outcomes” samozřejmě v podstatě pokračuje v cestě nastolené “Memories of Sorrow”, ale přijde mi, jako kdyby si Wrong ze svého debutu vzali to dobré a dali tomu pevnější řád. Co si budeme povídat, stále se ani omylem nejedná o nějaké veledílo, které by mělo spasit black metalový svět, ale rozhodně se už dá tvrdit, že na rozdíl od místy rozpačitého prvního alba má “Pessimistic Outcomes” smysl a solidní výpovědní hodnotu. Wrong sice nehrají nějaké zpívánky pro kinder black metalisty, zároveň se však nejedná o nějaké opravdu brutální zlo, tudíž rozhodně pomohlo, že zvuk se trochu vyčistil a je čitelnější. Netvrdím však, že je to naleštěné jak psí kulky, stále jde znát, že jde o black metal (byť patří do méně extrémní větve), což je rozhodně dobře.

Pro ty z vás, kteří jste se s Wrong doposud neseznámili blíže, by rozhodně stálo za to se trochu konkrétněji zmínit, o co že se to tito Španělé snaží – ačkoliv nepřímo to vlastně již padlo. Je to black metal, jemuž nechybí trochu té žánrové špíny a samozřejmě ani obligátní misantropický odér, zároveň je to však muzika, které nechybí množství melodií, ať už kytarových nebo třeba klavírních. Všechny tyto melodie tomu dodávají mírně melancholický nádech, takže výsledkem je forma, jež stojí někde na pomezí obou těchto tváří, tedy špíny a melancholie, aniž by se dalo tvrdit, že by ta výsledná atmosféra byla vyloženě hnusná nebo naopak zádumčivá. Je to tak někde napůl a ani jedno pořádně, a jakkoliv to může znít ne úplně vábně, když se to řekne takhle neohrabaně, ta muzika hlavu a patu má a dohromady to funguje.

Probírat se jednotlivými skladbami nemá příliš cenu, protože “Pessimistic Outcomes” je počin dost jednolitý jak co do atmosféry, tak co do formy všech přítomných songů. Ostatně to trochu plyne už jen z toho, že se jich zde nachází pět a všechny jsou relativně delšího rázu. Osobně jsem si trochu víc oblíbil asi druhou “His Hatred Breathes” a čtvrtou “Dragging My Soul Until the Sunset”, ale netvrdil bych, že se jedná o nějaké vrcholy, protože jinak jsou ty písně opravdu vyrovnané všechny a zrovna v těchto dvou mě jen hodně baví jisté melodie, nic víc. Dost slušné nápady se nacházejí i v těch zbylých, takže se album poslouchá výborně jako celek, tudíž není moc co řešit. Zároveň je příjemné, že se i stopáž udržela v rozumných mezích tři čtvrtě hodiny… zdá se mi, že u desek vyplněných jen delšími songy je zvykem chodit klidně i vysoko nad hodinu, což je mnohdy spíš kontraproduktivní (lze vzpomenout třeba na taktéž španělský projekt Grim Funeral, jehož poslední album “Abdication Under Funeral Dirge” nesmyslně přepálená délka totálně pohřbila), takže se mi líbí, že měli Wrong trochu víc rozumu než třeba v závorce zmiňovaný krajan.

I když se skupina jmenuje Wrong, její muzika špatná není. I když se album jmenuje “Pessimistic Outcomes”, výsledek moc pesimistický není – tedy, myšleno co do kvality. A ono vlastně ani jakkoliv jinak, protože ačkoliv jde o hudbu, jež si neklade za cíl vás pobavit, žádnou depresi z toho rozhodně nedostanete. Možná mám už poté, co jsem doma začal pravidelně protáčet noisová pekla, trochu pokřivené vnímání, ale “Pessimistic Outcomes” mi přijde jako docela příjemné album, které se pohodově poslouchá, není hloupé, nenudí a vlastně vydrží na větší počet poslechů, než se zpočátku může zdát. Ve finále to vidím někde přesně na pomezí mezi 6,5 a 7…