Po nějaké době se opět hlásíme s několika organizačními drobnostmi.

Do levého menu konečně přibyla možnost přihlásit se k odběru newsletteru. Plánujeme, že bude chodit jednou týdně. Zadáte email, přijde zpráva s odkazem pro potvrzení, pak už jen budete dostávat výluh toho, co za předchozí týden vyšlo. Prostě klasika.

Další novou věcí je třetí eintopf. K albovému a koncertnímu se nově přidává i filmový. Můžete argumentovat, že jsme stránka o muzice, tak co to kurva vymýšlíme za hovadiny, ale… filmový koutek, který jsme zavedli na začátku letošního roku, se docela rozjel a hodně mě baví. Nevidím důvod, proč tedy kinematografii nedat další prostor, když už beztak patří k legitimnímu obsahu webu. Na zaměření primárně na hudbu to navíc nemění vůbec nic.

Jízdní řád eintopfů bude následující: předposlední den předešlého měsíce – filmový, poslední den předešlého měsíce – koncertní, první den nového měsíce – albový. Kdyby to chtěl někdo úplně polopaticky, tak viz listopadové eintopfy, které vyšly: 30. října filmy, 31. října koncerty a 1. listopadu alba. Podobně jako u koncertní, ani filmový není povinný pro celou redakci a každý z nás do něj bude přispívat dle svého uvážení.

Třetí záležitostí, o níž bych se tu chtěl zmínit, jsou změny v redakčních řadách. Po téměř šesti letech věrné služby nás před časem opustil Kaša. Mohli jste si všimnout, že jeho aktivita postupem času uvadala a v posledních měsících již byla sporadická. Změna životních priorit, časově náročné zaměstnání, rodina… však si to určitě umíte představit. Každopádně, Kaša tu po sobě zanechal mraky povedených článků a má na kontě druhý nejvyšší počet recenzí ze všech současných i bývalých redaktorů. Za což mu patří dík.

Vedle Kaši nás čerstvě opouští i Skvrn (dříve Kaňour), jenž tu strávil čtyři a půl roku. Jemu psaní pro Sicmaggot přestalo dávat smysl a zřejmě mu přestal vyhovovat směr, jakým se stránka ubírá. Což je ale v pohodě, protože samozřejmě nemá smysl se nutit, když se na to někdo necítí. Každopádně i Skvrn sem napsal hodně dobrých článků a rozhodně se nemá za co stydět. Za což i jemu patří dík.

Na druhou stranu, asi jste zaregistrovali, že už pár měsíců nazpátek jsme do redakce přijali nového borce s přezdívkou Mythago. Seznam jeho vydaných článků najdete tady.

V neposlední řadě mám na srdci ještě jednu věc. Když jsem na začátku letošního roku psal podobný článek jako tenhle, mimo jiné jsem zde zmiňoval, že do budoucna plánuju novou rubriku, kde budou dostávat prostor starší desky. Nicméně už tehdy jsem tak trochu tušil, že se k tomu asi nedokopu během prvního kvartálu. A jak vidno, tušil jsem správně.

Jde o nápad, který tu visí už mnohem déle, pomalu roky. Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou, že by to chtělo sekci, kde bychom měli možnost masturbovat nad legendárními alby, vytahovat zapomenuté obskurnosti nebo dávat prostor i skupinám, nad nimiž se již zavřela voda a jejichž existence patří minulosti. No, abych to zkrátil – jednu nudnou neděli (shodou náhodou to bylo dnes) jsem si jednoduše řekl, že dokud budu čekat, až na to bude víc času, nedočkám se nikdy. Navíc mám pocit, že tuhle sekci nutně potřebujeme, protože je prostě ostuda, že tu ani po víc jak jedenácti letech fungování nemáme jedinou recenzi na kapely jako Bathory, Celtic Frost a tuny klasik. Právě takovéhle veličiny zde nejspíš budou v počátcích mít převahu.

Samozřejmě, že by to šlo cpát i mezi normální recenze (jak se ostatně tu a tam nárazově stalo – takové články budou do nové sekce zpětně přesunuty), ale přijde mi lepší to mít ve vlastní rubrice s všeříkajícím názvem – minulost. Už jen z toho důvodu, že nepůjde o recenze v pravém slova smyslu, ten styl psaní se musí nutně lišit, když člověk píše o vykopávce a když o novince. Logicky naroste podíl historického balastu v textu. Přinejmenším takový je plán. Ale tak všichni víme, že plány jsou od toho, aby se měnily, takže kdoví, jak to bude reálně vypadat, až se to rozjede. A také nevím, v jakém duchu se svých eventuálních příspěvků zhostí kolegové, budou-li v budoucnu do minulosti (to je obrat, có?) také přispívat.

Musím ovšem říct, že primárním zájmem stále zůstanou recenze na novinky. Nerad bych se dostal do stavu, kdy bychom se proměnili v místo pro nostalgické vzpomínání a ztratili chuť sledovat aktuální dění.

Na závěr můžu snad jen dodat, že obal první desky Bathory tu není jen tak náhodou…