Země: Švédsko Žánr: experimental big band Datum vydání: 26.5.2014 Label: Rune Grammofon Hodnocení: 7/10 Odkazy: web

Pamatuji si jako by to bylo včera, když před rokem vyšel debut “Exit!” projektu Fire! Orchestra. Dvě rozsáhlé skladby mučící posluchače nekonečným jazzovým experimentem mě ve své době hodně chytily, o čemž svědčí i vysoké hodnocení (9/10), které jsem tenkrát kapele udělil. Rok po “Exit!” vychází jeho nástupce “Enter!”, který jen s malými změnami jde ve šlépějích svého předchůdce. Funguje recept Fire! Orchestra i podruhé?

Podobně jako na “Exit!” se zde skrývají jen dvě skladby a první z nich opět sahá po dvaceti minutách hrací doby. Po pomalém rozjedu a krátkém ambientním hlučení se skladba dostane do své střední části s jednoduchým rytmem a hlubokým ženským vokálem, za kterým se pomalu, ale jistě probouzí celý mnohačlenný orchestr, dokud nepřebere vůdčí roli a skladbu naprosto rozloží do spleti disharmonických tónů. Brzy se vše překvapivě zlomí, kapelu začne pohánět šlapající rytmus a nakřáplý mužský zpěv graduje spolu s hudbou v pozadí od relativně klidného zpěvu po frenetický řev. Právě zde fungují Fire! Orchestra na výbornou a jejich chaos postavený na jasném šlapajícím rytmu by si devítkové hodnocení určitě zasloužil.

První a druhá část alba je přemostěna dosti nečekaně několika minutami elektronického hluku, po kterém se jen velmi pozvolně vrství nástroje až do klasického klimaxu. Ve střední části skladby nechybí pro kapelu typické ženské skučení a další vokální radosti, a tak opravdu zajímavý je až závěr tohoto půlhodinového behemota, který je překvapivě melodický a chytlavý.

Odpověď na úvodní otázku je tak složitější, recept totiž funguje i nefunguje. Na jedné rovině mohu prohlásit, že “Enter!” je z mého pohledu lepší album. Je chytřejší, propracovanější a o něco snadněji se poslouchá. Posluchač “Exit!” zde však nalezne pramálo nového, a protože schopnost překvapit byla jednou z nejsilnějších vlastností debutu, logicky z toho vyplývá i slabší postavení novinky. Pokud jste o Fire! Orchestra nikdy neslyšeli, doporučuji však začít právě s “Enter!”.

Země: Švédsko Žánr: experimental big band Datum vydání: 11.1.2013 Label: Rune Grammofon Hodnocení: 9/10 Odkazy: web

Některá alba si kladou za cíl sofistikovanost, jemnost a eleganci. Jiná ho mají zcela jiný – ničit. “Exit!” je kombinace obojího, ovšem oné druhé složky na něm naleznete mnohem více. Kdo by však čekal, že mluvím o nějakém promyšleném nihilistickém black metalu, bude zklamán. Fire! Orchestra jsou big band, hrají tedy odnož jazzu, jejíž kořeny sahají až do dvacátých let minulého století. Jenže jak již přídomek “experimental” napovídá, rozhodně nejde o čajíček hodný našich prapradědů. Fire! Orchestra tvoří tři členové kapely Fire! a dalších dvacet čtyři hudebníků, mezi kterými najdeme množství bubeníků, basáků, kytaristů, saxofonistů, trumpetistů, i hráče na trombon či tubu. Hlavně však také pět vokalistek, které činí některé momenty alba “Exit!” vysloveným peklem.

První ze dvojice skladeb je se stopáží okolo 20 minut kratší a také mnohem přístupnější polovinou alba. Prvních pár minut jako by kapela posluchače testovala, nechtěla ho vyděsit hned z počátku. Jednoduchý rytmus, příjemný zpěv, žádné drama. Pak však vše začne gradovat a s úderem čtvrté minuty již nastoupí první mučení. Rytmus zůstává, kapela na něj však vrství sólo za sólem, mnoho různých nástrojů se střídá i hraje zároveň. Do všeho zmatku nastoupí i vokalistky a rázem tak máte nějakých deset víceméně různých melodií, které je třeba sledovat zároveň. Tento stav trvá až do zlomu přibližně v polovině, po kterém přijde další jednoduchý motiv, silný (ale krásný) zpěv a jedna z mála opravdu chytlavých částí alba.

Skladba druhá se na první pohled nese v duchu své předchůdkyně, a tak přeskočím až k deseti minutám v jejím závěru, které tvoří převážně různé hlasové kreace zpěvaček, občasně doprovázeny šílenými výjevy saxofonů a dalších nástrojů. Pokud jsem někdy vysloveně bojoval s touhou hudbu vypnout a zároveň si ji náramně užíval, tak je to právě zde. Fire! Orchestra váš úmyslně mučí, hrají si s vámi a odpírají vám právo na chytlavost. Přesto (nebo právě proto) je jejich deska jedním z nejlepších alb, které jsem letos slyšel. Pro někoho nesnesitelné utrpení, pro mě peklo a hudební extáze v jednom.