 |
|
Země: Itálie Hrací doba: 19:40 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Podívá-li se neznalý člověk na fotku Black Oath an Metal-Archives, mohl by usuzovat, že se jedná o nějakou blackmetalovou temnotu. A přebal aktuálního EP „Litanies in the Dark“ tento dojem nijak nevyvrací. Přesto je pravda trochu jinde, poněvadž tahle italská parta produkuje – doom metal.
Samozřejmě ani doom metal není jen jednoho druhu, tudíž se nejedná o až tak konkrétní určení toho, oč v případě Black Oath běží, a proto si to pojďme osvětlit trochu podrobněji. Na „Litanies in the Dark“ se Italové prezentují doom metalem hozeným trochu do retra… ale jen trochu. Nebo také řečeno jinými slovy – čerpají z minulosti a otáčejí se za dobami, od nichž již uplynulo nějakých třicet, čtyřicet járů, zároveň je však v jejich tvorbě cítit i vliv klasicky provedeného doom metalu v evropském střihu. Myslet můžete třeba na Candlemass, k nimž si přimyslete občasné náznaky sedmdesátkové vlny, jaká je nyní v kurzu. Sluší se ovšem říct, že se na ní Black Oath nijak výrazně nevozí, doom metal má v jejich případě výrazně navrch.
To nejzajímavější, co se na „Litanies in the Dark“ odehrává, nabízí hned první píseň „…from Here“. Zde se odvíjí velmi příjemný kousek s povedenými, byť jednoduchými riffy a solidní atmosférou. Trochu mě překvapil vokál (jen tak mimochodem čistý, žádný growling), u něhož jsem na první poslech trochu vykulil oči. A.Th zde totiž zpívá takovým způsobem, až zní skoro jako holka se silným rockovým hlasem. Až jsem se vážně sháněl po informaci, zdali tu Italům nevypomohla nějaká hostující děvčica, ale nic takového jsem nedohledal. Tak či onak se to ale poslouchá moc hezky, o tom žádná!
Následující songy už tolik nevytrhnou. Instrumentální šestiminutovka „A Funeral Alchemy“ není špatná, absenci hlavního vokálu nahrazuje jakýmisi sbory a klávesami, a i když několik vcelku povedených motivů obsahuje, nejde o nic, co by bylo nutno slyšet. Ještě méně mě baví předělávka „Reincarnation of the Highway Cavalier“, do níž Black Oath smíchali hned dvě skladby od britských veteránů Pagan Altar, jmenovitě „Reincarnation“ a „Highway Cavalier“. Proti tomu v zásadě nic, ale ty archetypální kytarové postupy mě v podání Italů nijak zvlášť neuchvacují. Ale nevím, třeba to bude dáno už předlohou, již neznám, protože zrovna Pagan Altar jsem nikdy neposlouchal. Poslední „A Song to Die With“ už je jen dvouminutové outro, které v závěru vygraduje do kytarové pasáže; mohlo by znít naděje, ale skončí dříve, než stačí předvést cokoliv pamětihodného.
„Litanies in the Dark“ ale není hloupý počin, jen nepříliš výrazný. Black Oath vlastně hrají docela sympaticky a jejich snažení je bezproblémově poslouchatelné. Zároveň tu však nenajdete nic zásadního, kvůli čemu by bylo nutno se zastavit. Vhodné jen pro fandy kapely nebo tohoto druhu doom metalu.
