 |
|
Země: Austrálie / Polsko Tracklist: Hrací doba: 41:22 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Australské kapele Runespell jsme se zde již věnovali poměrně intenzivně. Ostatně není zas tolik skupin, které by tu měly zrecenzovanou kompletní diskografii včetně neřadových počinů (jasně, svou roli hraje fakt, že pod hlavičkou Runespell toho zas tak moc ještě nevyšlo). Myslím, že nám tedy neuškodí, když si zde konečně pořádně představíme také Nightwolfovu druhou kapelu Blood Stronghold.
Pojmenování druhá kapela ovšem může být poněkud zavádějící, poněvadž Blood Stronghold ve skutečnosti vznikli dříve než Runespell, a i když na řadové desky jsou na tom oba projekty vyrovnaně, tedy oba mají tři dlouhohrající kusy, diskografie Blood Stronghold je díky delší činnosti bohatší na krátké nahrávky. V Blood Stronghold navíc nepůsobí jen sám Nightwolf. Společně s ním kapelu tvoří polský maniak Krew, který buší do bicích v asi tak miliardě kapel.
Pokud jste si Runespell oblíbili, ale s Blood Stronghold jste ještě neměli tu čest, pak si klidně můžete pustit i tuhle formaci, protože je tu vysoká pravděpodobnost, že se vám také bude líbit. Hudba obou kapel má totiž spoustu společných jmenovatelů a v lecčems se podobá. Což může být klidně dáno skladatelským rukopisem Nightwolfa. Hlavní nicméně je, že to nijak zvlášť nevadí. Obě skupiny se zároveň i trochu liší po zvukové stránce, takže s trochou nadsázky se dá prohlásit, že obě nabízejí trochu odlišný náhled to samé. Každopádně jde o dostatečný rozdíl, aby Runespell i Blood Stronghold mohli koexistovat a nepůsobit jako vzájemná vykrádačka.
Pravděpodobně nejvýraznějším společným elementem je kytarová stránka. I v případě Blood Stronghold se jedná o syrový, leč dost melodický black metal s důrazem na atmosféru, z níž plyne i jakási výpravná nálada. U Runespell je to ještě znatelnější, ale když si poslechnete třeba „Blood Dawn“ z letošního počinu, tak ten nádech epičnosti se tam prostě neoddiskutovatelně nachází – a rozhodně ne v nezanedbatelném množství.
Když ještě chvilku zůstaneme u porovnávání „Spectres of Bloodshed“ a Nightwolfovy druhé skupiny, pak Runespell je jednoznačně o něco přístupnější a jednodušší na poslech. Příčinu hledejte především v už zmiňovaném zvukovém ošetření. Vsadím se, že od „Spectres of Bloodshed“ mnohé posluchače odradí právě trochu divný a přidušený sound, jemuž vévodí duté třískání do bicí soupravy. Nějakým způsobem ale tři stěžejní složky – bicí dusot, melodické kytary a přiškrcený vokál – spolu dokážou fungovat. Na první poslech se může zdát, že bicí zbytek zbytečně přehlušují, ale ve skutečnosti má všechno svůj prostor. Člověk akorát musí přizpůsobit svůj mindset.
Za největší slabinu „Spectres of Bloodshed“ osobně považuji vokál, který z formálního hlediska není úplně povedený, a to to ještě říkám docela diplomaticky. Přesto mi nijak zásadně nevadí, i navzdory jeho jalovosti. Nějak ale tohle primitivní podání do primordiálního a neučesané zvuku vcelku sedí a vlastně i funguje, i když spíš ve smyslu dalšího nástroje, nikoliv sólového zpěvu. Ne, že by to bylo nutně špatně.
„Spectres of Bloodshed“ je každopádně docela povedené album. Nemá smysl se zaobírat jednotlivými songy, jelikož charakteristická atmosféra plynoucí z výborných melodických kytarových linek se nachází prakticky všude. Pokud tedy máte rádi Runespell a dokážete žít s ještě horším zvukem, určitě Blood Stronghold zkuste.
