 |
| Země: Nizozemsko Žánr: industrial black metal Datum vydání: 6.5.2013 Label: Code666 Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: Odkazy: K recenzi poskytl:
|
“The Prime Mover” je další deskou, na jejíž poslech jsem se v letošním roce těšil opravdu vydatně. Vzhledem k tomu, jak moc (ne)bohatou diskografii Holanďané Control Human Delete až doposud mají, je asi vcelku nasnadě, že je za tento stav zodpovědný jejich debut “Terminal World Perspective” z roku 2007, s nímž jsem svého času strávil poměrně velké množství času a popravdě jsem si jej tu a tam (vlastně ne úplně zřídka) pouštěl i v následujících letech až dodneška. Čekání na “The Prime Mover” bylo o to netrpělivější, čím více bylo jeho vydání odkládáno, na čemž pranic nezměnilo ani krátké EP “Construct the Road Through Space”, jež kapela – možná snad právě k alespoň částečnému zmírnění netrpělivosti těch, kterým podobně jako mně “Terminal World Perspective” uhranulo – vydala před dvěma lety. Samotná druhá dlouhohrající deska, resp. její oficiální vydání, však již konečně klepe na dveře, tudíž se pojďme podívat, zdali bylo šestileté čekání oprávněné…
Asi to nemá cenu příliš prodlužovat, protože se většina z vás stejnak jako první podívala dolů na hodnocení, tudíž lze jít s pravdou ven ihned. Byť tahle větička asi bude znít jako jedno z největších recenzentských klišé, v případě “The Prime Mover” se dá opravdu bezpečně tvrdit, že se čekání vyplatilo, neboť novinka svého předchůdce přinejmenším dorovnává, ba v lecčems dokonce i překonává. A to je vzhledem k tomu, jak moc bylo “Terminal World Perspective” v době svého vydání návykovou záležitostí, vskutku potěšujícím zjištěním.
Než se však pustíme do té části recenze, jež by se s dostatečnou dávkou shovívavosti dala nazvat čímsi jako rozborem desky, možná by se těm z vás, které předešlá tvorba Control Human Delete minula, slušelo objasnit, co jsou tihle Holanďané vůbec zač. Přestože by se dle aktuálních promo fotek mohlo na první pohled zdát, že Control Human Delete budou hrát cosi na způsobem Nickelback, zdání opravdu klame, protože po spuštění téhle muziky se na vás z reproduktorů vážně nevyvalí nějaký ubrečený rock, nýbrž ne zrovna přívětivý industriální black metal poměrně ostrého kalibru. “Terminal World Perspective” šlo v tomto ohledu relativně přímočaře na věc a nabídlo vcelku nátlakový a povětšinou rychlý black metal s industriálními ruchy, místy pročísnutý mrazivými ambientními vsuvkami. “The Prime Mover” se v tomto ohledu poněkud liší, až bych si dovolil tvrdit, že je na něm o něco méně black metalu ve prospěch industriální atmosféry… co do té pocitové stránky bych řekl, že je sekanější, strojovější a mechaničtější, ještě více odlidštěné – zdůrazňuji ovšem, že je to myšleno ve smyslu atmosféru, jaká tu muziku obepíná, ne, že by se mělo jednat o nějakou mechanickou řemeslně provedenou práci, jež by postrádala emoce, protože právě do toho má “The Prime Mover” dost daleko – i přes zmiňovanou odlidštěnost zde totiž emoce zcela jistě jsou, ačkoliv se jedná o chladnou industriálnost robotického věku.
Zároveň s tím je “The Prime Mover” strukturovanější a rozmanitější. Zatímco na “Terminal World Perspective” kapela pracovala s poněkud delšími a nezřídka i relativně repetitivními plochami, na novince Control Human Delete mění polohy mnohem častěji, překvapivěji a mnohem méně předvídatelněji, riffy mnohdy sekají v nepravidelných intervalech, přesto neustále s chirurgickou přesností i smyslem. Přestože by to nyní z jistého úhlu mohlo znít jako protimluv, stále bych si dovolil tvrdit, že i s takovýmto vysvědčením je “The Prime Mover” deskou soudržnější a pevněji stojící při sobě. Za tento názor však může spíše pojetí “Terminal World Perspective”, kde se – a to je nejspíš jediná věc, kterou bych této jinak úžasné desce s odstupem vytknul – místy až příliš měnila atmosféra. Mám tím na mysli především skoky od zhoubného industriálního black metalu k předlouhé instrumentální post-apokalyptické mezihře “Transpherium”… člověk se během jedenácti minut plně zahloubal do její temné atmosféry, aby se na něj hned po jejím konci vyvalila další black metalová sbíječka – byť stále s industriálními ruchy. V tomto ohledu je vlastně rozmanitější “The Prime Mover” paradoxně více konzistentní, protože již od úvodní “New Replicators” kapela střílí přechodně všemi svými zbraněmi a proplétá dílčí elementy i v rámci jednotlivých kompozic, tudíž se s tím posluchač nemá problém ztotožnit – tedy za předpokladu, že je schopen ocenit podobný druh dosti specifického subžánru.
Nechtěl bych však vzbudit dojem, že tu mám v úmyslu debutovou desku nějak hanit ve prospěch “The Prime Mover” – “Terminal World Perspective” totiž neustále považuji za naprosto výtečnou desku (fakt, že jsem ochoten to tvrdit šest let po vydání, snad mluví sám za sebe). “The Prime Mover” pouze nabízí trochu jiný pohled na Control Human Delete, který má bezesporu své kouzlo. Zjednodušeně řečeno by se to celé dalo shrnout vcelku triviální větičkou, že novinka ve své podstatě nabízí přirozený vývoj Control Human Delete, aniž by popírala minulost této nizozemské skupiny – jenom jsem byl přesvědčen, že muzika téhle kapely – a to samozřejmě platí i o “The Prime Mover” – je ve svém jádru natolik netriviální, že si tak úplně nezaslouží být shrnována jen heslovitě.
A co si z toho má čtenář vlastně odnést? Když pominu asi vcelku zřejmý verdikt o skvělé desce, dovolil bych si na závěr už jen dodat, že Control Human Delete s “The Prime Mover” potvrdili svůj status jedné z nejzajímavějších “mladých” industriálně black metalových skupin. Dovolím si tvrdit, že nikdo, kdo má rád black metal míchaný s elektronikou a industrialem, by “The Prime Mover” minout neměl, přestože konkurence například takových Aborym (jejichž novinka vychází jen o necelý měsíc později) nebo Mysticum, tedy samotných praotců industriálního black metalu, bude jistě vysoká. Možná to bude trochu troufalé tvrzení, ale Control Human Delete jsou na takové úrovni, že myslím mohou pomalu konkurovat i těm, kteří jejich žánr svého času utvářeli a dodnes stojí na jeho vrcholu.
Další názory:
Mé setkání s debutovým albem Control Human Delete před šesti lety nedopadlo nejšťastněji. Ne, že by nešlo o hudbu dostatečně kvalitní, já na ni však rozhodně nebyl připraven. O šest let později jsem se tedy se zvědavostí pustil do druhého alba kapely “The Prime Mover”, aniž bych očekával nějaké větší zázraky. Čas však uzrál, a i já tak konečně pochopil, v čem tkví kouzlo jejich hudby. Industriální black metal hraje kde kdo, jenže jen málo kapel dokáže vytvořit takto osamělou, nelidskou atmosféru chladného kosmu, jako právě Control Human Delete. I přes poměrně syrový zvuk, experimenty s hlukem a prakticky neexistující strukturu skladeb však nejde o nepříjemný poslech. Klávesy a vždy přítomná elektronika totiž vyvažují řezavé kytary, náležitě pekelný vokál a místy ultra rychlé naprogramované bicí. Díky delším skladbám kapela dokáže hudbu náležitě vyvíjet, díky kratší délce alba naopak není problém zvládnout poslech v jednom kuse. “The Prime Mover” mě potěšilo, a tak bych se měl vrátit k debutovému albu a zjistit, zda ten kdo se změnil byla kapela, či já.
Zajus