Norská stálice Crest of Darkness má nachystané nové album – jmenuje se „Welcome the Dead“ a vyjde 2. prosince u My Kingdom Music na CD a 2LP. Podrobnosti naleznete tady (na linku lze provést i předobjednávku).
Archiv štítku: Crest of Darkness
Crest of Darkness – Evil Messiah
 |
| Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 23.2.2015 Label: My Kingdom Music Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Crest of Darkness je kapela, která se na scéně pohybuje už spousty let a má za sebou poměrně velké množství desek, tudíž asi nikdo nebude proti, když tyto Nory označím jako veterány. Přesto se téhle partě okolo Ingara Amliena nikdy nepodařilo nějak výrazně prosadit, a to ani v rámci toho undergroundu. Nějaké jméno sice Crest of Darkness bezesporu mají, ale že by šlo o obecnou známost, to ani omylem.
Před dvěma lety vydali Crest of Darkness docela slušnou placku “In the Presence of Death”, na niž se čekalo celých šest let. S dalším novým materiálem však Norové evidentně tak dlouho čekat nechtěli, tudíž do světa aktuálně vypustili EP “Evil Messiah”, což je jen tak mimochodem první neřadový počin kapely od roku 1996 a vlastně druhá neřadová nahrávka vůbec.
Ačkoliv mi byla činnost Crest of Darkness nějakým způsobem vždy poměrně sympatická (nedokážu však přesně říct proč), z “Evil Messiah” jsem si na zadek zrovna nesednul. Nedá se sice tvrdit, že by Norové zapomněli, jak že by to měli hrát, to zase ne, jelikož každý z trojice vlastních songů obsahuje několik kvalitních nápadů, ale jako celek minialbum působí “jen” lehce nadprůměrným dojmem. To samozřejmě není nijak zvlášť špatný výsledek, ale taky to není žádná velká pecka. Titulka “Evil Messiah” nebo “Abandoned by God” (a vlastně “Armageddon”) se poslouchají úplně v pohodě, nemám s nimi sebemenší problém a vlastně se mi i relativně líbí, že bych měl však potřebu se k EP v budoucnu někdy vracet, to si při vší úctě nemyslím. Jednoduše je to taková ta nahrávka, jež se dá strávit, jejím poslechem nic nezkazíte, ale když ji neuslyšíte, nestane se vůbec nic.
Co se naopak vůbec nepovedlo, to je naprosto příšerná obálka – to je při vší úctě fakt humus. Stejně tak bych se bez sebemenších problémů obešel i bez finálního coveru “Sick Things” od Alice Coopera – už jen proto, že ke zbylému materiálu příliš nezapadá. Ale přece jen je tohle neřadové ípko, takže lepší takhle, než cpát předělávky na normální alba.
Crest of Darkness
 |
| Country: Norway Genre: black metal Questions: H. Odkazy:
|
Hello to Norway! Crest of Darkness was founded in mid-nineties, which means in the period of time that many of today’s fans consider to be something like “the golden age of black metal” despite the genre was on the pure edge of musical scene back then. I know that you used to play in a prog/power metal band Conception in that time – why did you decide to start a new project with a music belonging to maybe the most extreme genre in that time? It’s quite big difference between the Conception’s style and black metal…
It was great playing with Conception. We had a lot of fun, we released a few good albums, and we did also tour quite a lot in periods. You can say we had a pretty big success. Whatever, I’ve always been very much into the most extreme styles of music, I’ve always been interested in the dark sides of life. Vampirism, occultism, magic, religion… All this inspired me since I was a very young man. I think we played a lot of great music with Conception, some of the music did also have a dark spiritual side, but my darkest and most brutal ideas for making a musical concept didn’t fit in in the music of Conception. When I started up with Crest of Darkness it was strongly motivated by the idea about expressing the darkest sides of my soul through my own, very personal project. I can easily understand that some people wonder how I could change so drastically, but it wasn’t really a change for me… I just did the most natural thing in the world for me!
Black metal from early and mid-90’s is also connected with some infamous and controversial acts like burnt-down churches, murder or suicide. Have you ever faced any problems from other people because of playing the same genre? I wouldn’t wonder if the Norwegian society didn’t like all the people from black metal scene in 90’s after some of them burned down almost a 1000-years-old historical landmarks…
It’s not a big problem any longer, but if I go 10 – 15 years back in time I remember that it could be quite frustrating sometimes. Many people connected all people like me with murders and burnt-down churches. I was personally never involved in any of these acts, so it was quite annoying being reminded about this all the time.
Since you remember black metal scene from 90’s, I’d like to ask you which differences do you see between the early period of Norwegian black metal and black metal how it is nowadays. I’ve read many interviews with black metal musicians from Norway and they were asked the same question. It is quite interesting that some of them said they prefer the original form of black metal because the genre lost its aura with time, some on the other hand said they like the today’s scene more. How about you? Do you prefer the present black metal scene or do you recall 90’s as better time for black metal?
For sure some of the magic is gone! The scene isn’t the same as it was in the nineties. A lot of the music from that time was, and still is, absolutely great! We’re talking about the pioneers of black metal! It all felt so new, so dark and mysterious at that time, and everyone was taking it very seriously I remember! It was a hard competition between the bands, something that probably made the music and the performances even better… Whatever, I wouldn’t turn the clock back now. It’s a natural thing that the scene has changed, the music has changed, the people have changed, everything actually! The roots are there, but I think it’s a good thing that people are developing! I’m not sure what more to say… Quite often I’m traveling in time by listening to my favourite music from the nineties, but it’s just like a dream, dark memories from the past! But now is now! It’s a lot of dark and brutal bands performing great music also in 2013, and that’s great!
Many people see Norway as a something like “Mecca of black metal” – the reason for this is quite obvious I think. However, from your point of view of black metal musician from Norway, do you agree with that? I remember that one guy from the band Mord once said that this is a bullshit because there are no big differences between playing black metal in Norway or any other country… What do you think?
I’m really not sure what to say… Because of the past, beacause of the history of black metal I guess some people have this idea about Norway as the “Mecca of black metal”. It’s perhaps a kind of truth in it, but I must say that black metal can be made everywhere. This kind of music should come from the heart, and it doesn’t really mean anything when or where you’re making the music!
How do the Norwegian society see black metal and also other extreme/alternative genres today? It seems to me that Norwegians are way more open-minded compared to the people here in the Czech Republic for example. I know there were some avantgarde bands like Shining (I mean Shining from Norway) or The Residents performing in Norwegian TV NRK; I also remeber that Satyricon were once playing in suits at a fashion show connected with Ski Championships… I dare to say that anything like that wouldn’t be possible in the Czech Republic (and indeed I still haven’t noticed any black metal bands playing at sport championships here). It all seems like “ordinary” people in Norway take extreme and alternative genres, black metal including, just like they are, almost as a part of Norwegian culture. Would you agree or not?
I do agree. For sure! Compared to what it’s like in many other countries Norwegians seems to be very open-minded. For me it still feels like we have a long way to go here also, but I really shouldn’t complain. On the other hand, extreme metal and extreme art in general isn’t meant to be for everyone. If everyone likes it I guess you can’t call it extreme any more. I’m sure you know what I try to say…
When listening to “In the Presence of Death” album, the music doesn’t seem to be “oldschool” in the sense of “garage-sound” but I still would dare to say that it’s rather traditional which is ok of course. However, I would like to ask how do you – as a musician playing this, let’s say, more traditional black metal – like all those avantgarde and experimental black metal bands which appeared on the scene in the past years? There are people who reject this avantgarde offshoot as something what destroys the original feeling of black metal, but on the other hand many see it as a new direction of the genre. What do you think about it?
I agree in what you say… I mean, it’s a lot of tradition, it’s a lot of history in our music. I guess this has to do with the songwriting, but it’s also another important thing I’d like to mention. Our last albums are recorded very much “live in the studio”. We are not using klick-tracks, lead-tracks or anything like this to help us during the recordings. We’re recording the drums, bass and a guitar together in the studio-room, peforming like we were standing on the stage. Later on we’re of course doing quite a lot of editing in these sound-tracks, adding more guitars, vocals, and more… Whatever, these first energic, quite brutal recordings are following us during the whole recording-process, and they’re making us getting a kind of old-school feeling I guess, but in the end we’re presenting a much more modern sound, -our own special kind of sound I like to think!
Inconnection with the previous question – what music do you listen to when you have some free time? Do you prefer just metal genres or do you like also non-metal music? Also – do you listen to your own albums sometimes? Like old Crest of Darkness’ stuff and so…
I’m listening to all kinds of music if it gives me the right feeling. Of course metal music and extreme metal in particular is my biggest passion, but I’m also listening quite a lot to classical music, prog rock, pop music, electronica… I guess the list goes on forever. It’s only a few artist who have followed me through my whole life. I have to mention my big hero from my childhood, Alice Cooper. Other early bands are Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple. All these bands still means a lot to me today! Just to give you an idea about what kind of music I’m into I’ll give you a short list of some of my favourites: Wagner, Mozart, Chopin, Dead Can Dance, Depeche Mode, Fever Ray, Jethro Tull, Rush, Mayhem, Beherit, Marduk, Deicide, Morbid Angel, Emperor, Diamanda Galas, it’s so many of them!
When I mentioned the band’s old stuff in the previous question… I noticed that you made cover for Crest of Darkness’ very first EP “Quench My Thirst” and I have to say it appears to me as the best artwork from all the releases of Crest of Darkness. Did you paint it yourself? And why you haven’t made any other cover for Crest of Darkness?
I’ve made these paintings myself. Very nice that you like them – thanks! Why haven’t made any other covers?! I don’t have a good answer, but maybe I should make the next one myself, I have some ideas…
I have to confess that I haven’t heard Crest of Darkness’ old albums in a while but as far as I can remember, there were some let’s say unusual elements like female vocals (among others) on “The Ogress” album for example. “In the Presence of Death” sounds more straightforward compared to that I would say. Did you aim for more straightforward album this time?
Crest of Darkness is a very personal band for me, and I’m always trying to do what feels right for me in the moment. The main reason why I ended up with female vocals and other unusual elements as you say on “The Ogress” album has to do with the whole concept lying behind this release. This album was inspired by the true story about the Norwegian/American female mass murderer Belle Gunness. The title track is directly connected to the real happenings, and Kristin Fjellseth who did the female vocal parts on this song is here playing the role as Belle Gunness “The Ogress” herself. With this album I tried to create a special atmosphere, it’a more goth influenced album than any of the others. With our latest releases, especially the brand new album, we’ve searched for a more brutal sound. It’s still a lot of musical details in the music, but that’s lying more in the guitars and the drum arrangements.
I’d say that the most surprising song in the context of the rest of “In the Presence of Death” is “From the Dead” which is the most melodic compared to the other songs and also contains one really unexpected keyboard moment that is followed by a beautiful melodic solo. The result is that this song really stands out of the album so it just suggests itself to be asked about. Does “From the Dead” have any special position on the album from your point of view? Should we understand it as a something like experimental tendencies within “In the Presence of Death”?
We’re playing raw and brutal metal with Crest of Darkness, but I’ve always felt that it’s important to make the music as interesting as possible! I’m perhaps a litle bit old-fashioned when it comes to this, but from the first beginning when I’m starting to make songs for a new album I’m thinking in “album-format”. For me an album can be compared with a book. Listening to our albums is could be compared with being on a short journey through a dark landscape. I want people to get a touch of my darkest dreams and visions. I create music as I like to hear music myself. When I’m listening to an album I like to get small suprises when I’m listening. “From the Dead” is perhaps this kind of song?! From my side it comes very naturaly making these kind of songs, but it seems like many songwriters are afraid of mixing different styles of music in one song. I don’t know, but that’s my impression. Anyway, I love to make these kind of songs, and I guess this has becomes a kind of “trademark” for Crest of Darkness.
Why did you decide to shoot a video for “Demon Child”? It is of course a very good song but if I had to choose one “hit song” with a potential to kick the asses with a first listening, it would be “Welcome to My Funeral” which is surprisingly catchy…
You’re might right when you say that “Welcome to My Funeral” is a more catchy song, but one of the main reasons why we choosed “Demon Child” had to do with the fact that this song is presenting many of the different sides of Crest of Darkness. It goes from pure agression, blast beats, some quite melodic parts, and into a heavy metal, almost a litle bit psychedelic part. But it could perhaps been a better choose “Welcome to My Funeral”, it’s hard to say…
“In the Presence of Death” was released also as a LP version. As far as I know it should be the very first Crest of Darkness’ album released on vinyl, is that right? It also corresponds with renascence of LP format which is quite apparent in the past years. Do you like vinyls? And do you think it is possible for your old catalogue to be rerelased on LPs one day? There are many labels which concern on releasing the vinyl versions of the old albums so I wouldn’t be surprised if one of them asked also Crest of Darkness about this possibility…
It’s the very first Crest of Darkness album presented on vinyl, you’re right about that! And I love it!! For me vinyl has allways been “the real thing”! I grow up with vinyl, and it’s so great that it’s coming back more and more! I guess it’s most for the collectors, but any way I think it’s great! I’m quite sure that our albums will be presented on vinyl, at least some of them! I’ll definitely take a personal initiative to make that happen!
The line-up of Crest of Darkness seemed to be stable in the past few years but guitarist Kjell Arne Hudbreider left the band last year. I think that the reasons were described quite clearly in the statement so I would like to ask why did you accept Jan Fredrik Solheim as a new member of Crest of Darkness? If I remember well, there wasn’t anything what could be considered as a competition, it was just announced that he is the new member. Do you know him from the past?
Jan Fredrik has his own band Djevelkult, and they’re actually having a rehearsal-room right beside of the rehearsal-room of Crest of Darkness. He’s young, he has the right ambitions, he’s a good guitarplayer, and he has the right philosophy, he simply fits in perfectly in our band! You’re right, it was no competition, I just asked him because I knew him from before.
Well, we are slowly running out of the questions so let’s do the last three ones. We have already mentioned your former band Conception where you had played with Roy Khan who later joined quite well-known band Kamelot. How do you like his appearance in Kamelot? Have you heard all the albums he participated on? If so, do you like them (and which one the most)?
To be honest I think Roy is doing his best performances in Conception. I don’t know why, but he sounds more original, more unique there… He did of course also do some really great vocals in Kamelot, but I’ve never been the biggest fan of Kamelot. They always have a few songs on their albums I can like, some of them quite a lot, but it’s something with the whole concept… It’s really not my kind of music. I heard all their albums, but I don’t think I’m able to pick out a favorite. I’m might sounding a litle bit negative now, but I want you to know that I have a big respect for this band! They’ve always delivered top quality albums, great productions, perhaps too perfect for me?! I’ve seen them live a few times, and I must say they’re delivivering great shows most of the times, so I do have a lot of positive things to say, I’m just not their biggest fan.
Anyway, do you think it is possible to reunite Conception one day? One could say it would be more possible when Roy left Kamelot so he should have more time without their full touring schedule. I know that Conception played some gigs in 2005, I remember there were also some rumours about a possible reunion a few years ago but nothing happened in the end… So do you think it will be possible to see Conception playing again in the future, or is the band absolutely dead?
The band isn’t dead, and I do beleive that it’s still a chanse that we’ll play together again. I can’t say more, I have nothing concrete to come up with, but we’re still good friends, and I guess everything is possible…
And the last question… You contributed on Satyricon’s EP “Intermezzo II” in 1999 with bass guitar in two songs. Could you tell us something more about this collaboration? How did you get in touch with them, how it happened and so? Thank you very much for the interview! All the best!
Sigurd “Satyr” Wongraven just called me on the phone one day, that was the start of this collaboration. Satyricon needed a bass-player and I was asked for the job. We had a few intence rehearsels, and after some time we recorded the EP where I contributed on two songs. It was interesting for me doing this, but I must admit that all this happened in a period where playing their kind of music was pretty new for me. I was very much into dark and brutal metal, but I hadn’t played much blast beats for example, and I wasn’t really comfortable with the situation I remember. Whatever, I remember that Sigurd wanted me to continue playing with them, but without saying very much I remember that I by my own choise “drifted away” from them after a while… At that time it also started to happen quite a lot of things with Crest of Darkness, and even Satyricon couldn’t compare with my own band. Crest of Darkness has always been my main priority, no matter sales and success, and I’m glad today that I can say that Crest of Darkness is very much alive, and we’re probably sounding better than ever before!!
Crest of Darkness
|
| Země: Norsko Žánr: black metal Otázky: H. Odkazy:
|
Rozhovor s Crest of Darkness sice proběhl primárně díky vydání nové desky “In the Presence of Death”, nicméně při povídání s Ingarem Amlienem, hlavní postavou kapely, šlo jen těžko zůstat jen u jednoho tématu. Níže tedy najdete pestré povídání mimo jiné i o Ingarově krátké spolupráci se Satyricon, jeho bývalé kapele Conception či o black metalu obecně. A o Crest of Darkness a “In the Presence of Death” samozřejmě také…
Zdravím do Norska! Crest of Darkness byli založeni v půlce 90. let, což znamená v době, kterou mnozí dnešní fanoušci považují za cosi jako “zlatý věk black metalu”, přestože byl tehdy žánr na samém okraji hudební scény. Vím, že jsi v té době hrával v prog/power metalové skupině Conception – proč ses tedy vůbec rozhodl založit nový projekt, který hudebně spadal do nejextrémnějšího času své doby? Mezi stylem Conception a black metalem je docela velký rozdíl…
Hraní s Conception bylo skvělé. Užili jsme si spoustu srandy, vydali několik dobrých alb a také jsme v té době poměrně často koncertovali. Dalo by se říct, že jsme měli pěkně velký úspěch. Přesto jsem se vždy zajímal více o nejextrémnější styly hudby, vždy mě zajímaly temné stránky života. Vampyrismus, okultismus, magie, náboženství… To vše mne inspirovalo už od mládí. Myslím, že jsme s Conception skvělou muziku, část té hudby mě i temnější spirituální stránku, ale mé nejtemnější a nejbrutálnější nápady na vytvoření hudebního konceptu se do muziky Conception nehodily. Když jsem Crest of Darkness začínal, byl jsem motivován myšlenkou vyjádřit nejtemnější stránky své duše skrz svůj vlastní, velmi osobní projekt. Dokážu snadno pochopit, proč se někteří lidé divý, že jsem se mohl změnit tak drasticky, ale pro mě to vlastně změna nebyla… Udělal jsem jen tu nejpřirozenější věc na světě!
Black metal ze začátku a poloviny 90. let je spojený s některými nechvalně známými a kontroverzními událostmi, jako jsou vypálené kostely, vražda nebo sebevražda. Čelil jsi někdy problémům od jiných lidí jen proto, že hraješ stejný žánr? Nedivil bych se, kdyby norská společnost neměla v 90. letech v lásce všechny lidi z black metalové scény poté, co někteří z nich vypálili téměř 1000 let staré historické památky…
Dnes už to není problém, ale kdybych se vrátil 10-15 let nazpátek, tenkrát to občas mohlo být trochu frustrující. Mnoho lidí si spojilo všechny lidi, jako jsem já, s vraždami a vypálenými kostely. Osobně jsem s ničím takovým neměl nic společného a občas to bylo trochu obtěžující, když mi to někdo neustále předhazoval.
Vzhledem k tomu, že pamatuješ black metalovou scénu z 90. let, rád bych se tě zeptal, jaké vidíš rozdíly mezi prvotní érou black metalu a dnešním black metalem. Četl jsem mnoho rozhovorů s black metalovými hudebníky z Norska a byla jim položena stejná otázka. Je docela zajímavé, že někteří z nich tvrdili, že upřednostňují původní formu black metalu, protože žánr postupem času ztratil svou auru, zatímco jiní na druhé straně prohlásili, že se jim současná scéna zamlouvá více. Co si myslíš ty? Dáváš přednost současné black metalové scéně, nebo vzpomínáš na 90. léta jako na lepší časy black metalu?
Zajisté se část magie vytratila! Scéna už není stejná, jako bývala v 90. letech. Mnoho hudby z té doby bylo a stále je absolutně skvělé! Mluvíme o pionýrech black metalu! Vše v té době působilo tak nově, tak temně a mysteriózně, pamatuji si, že to každý bral naprosto vážně! Mezi skupinami byla tvrdá konkurence, což nejspíš hudbu a její podání jen vylepšovalo… Přesto bych dnes čas zpátky nevracel. Je to přirozená věc, že se scéna změnila, že se hudba změnila, lidé se změnili, vlastně všechno! Kořeny tu stále jsou, ale myslím si, že je dobře, že se lidé vyvíjejí! Nejsem si jistý, co víc k tomu říct… Docela často cestuji zpátky v čase poslechem mé oblíbené hudby z 90. let, ale je to jen jako sen, jako temné vzpomínky z minulosti! Ale teď je teď! Spousta temných a brutálních skupin stále předvádí skvělou hudbu i v roce 2013, což je skvělé!
Spousta lidí Norsko vnímá jako “Mekku black metalu” – důvod, proč tomu tak je, je myslím zřejmý. Nicméně, z tvého úhlu pohledu black metalového hudebníka z Norska, souhlasil bys s tím? Pamatuji si, že jeden člověk z kapely Mord kdysi prohlásil, že je to kravina, protože nejsou žádné velké rozdíly mezi hraním black metalu v Norsku a jakékoliv jiné zemi… Co myslíš ty?
Nejsem si jistý, co na to říct… Hádám, že kvůli minulosti, kvůli historii black metalu si někteří lidé mohou o Norsku myslet, že je “Mekkou black metalu”. Možná je v tom trocha pravdy, ale musím říct, že black metal se dá hrát kdekoliv. Tento druh hudby by měl vycházet od srdce, vůbec nesejde na tom, kdy a kde tu hudbu děláš!
Jak norská společnost vnímá black metalu a také další extrémní/alternativní žánry dnes? Připadá mi, že jsou Norové mnohem otevřenější v porovnání s lidmi například zde v České republice. Vím, že třeba norské televizi NRK vystupovaly avantgardní skupiny jako Shining (myšleno Shining z Norska) nebo The Residents; také si pamatuji, že třeba Satyricon kdysi hráli v oblecích na nějaké módní přehlídce spojené s mistrovstvím v lyžování… dovolím si tvrdit, že něco podobné by v České republice nebylo možné (a opravdu jsem doposud nezaznamenal, že by nějaké black metalové kapely hrály na místních sportovních šampionátech). Vypadá to, že “obyčejní” lidé v Norsku berou alternativní žánry, black metal nevyjímaje, tak jak jsou, skoro jako součást norské kultury. Souhlasil bys nebo ne?
Souhlasím. Určitě! V porovnání s tím, jak je to v mnoha dalších zemích, se Norové zdají být opravdu velmi otevření. Mně osobně to připadá, že to není ještě úplně ideální, ale nemohu si stěžovat. Na druhou stranu, extrémní metal a extrémní umění není obecně určené pro každého. Pokud to má každý rád, myslím, že už se to nedá nadále nazývat extrémním. Jsem si jistý, že chápete, jak to myslím…
Když poslouchám album “In the Presence of Death”, ta hudba mi nepřijde “oldschoolová” ve smyslu “garážového” zvuku, přesto bych si stále dovolil tvrdit, že je spíše tradičnější, což je samozřejmě v pohodě. Nicméně, rád bych se zeptal, jak vnímáš – jakožto hudebník, který hraje tento řekněme tradičnější black metal – všechny ty avantgardní a experimentální black metalové skupiny, které se na scéně vyrojily v posledních letech? Jsou lidé, kteří tuto avantgardní odnož odmítají jako něco, co ničí původní feeling black metalu, mnozí ji ale na druhé straně vidí jako nový směr žánru. Co myslíš ty?
Musím souhlasit s tím, co říkáš… Mám na mysli, že je v naší hudbě hodně tradic, hodně historie. Řekl bych, že to má co dělat se skládáním, ale je tu ještě další důležitá věc, kterou bych rád zmínil. Naše poslední desky byly nahrány “živě ve studiu”. Nepoužíváme žádné klikací stopy, lead-tracky nebo cokoliv jiného, co by nám pomáhalo během nahrávání. Nahráváme bicí, baskytaru a kytaru společně v místnosti studia, jako kdybychom stáli na pódiu. Později samozřejmě tyto zvukové stopy trochu upravujeme, přidáváme více kytar, vokálů a tak… Nicméně, tyto prvotní energické, poměrně brutální nahrávky nás provázejí během celého natáčení a dodávají nám trochu oldschool feeling, řekl bych, ale ve výsledku se prezentujeme mnohem modernějším zvukem – rád si myslím, že naším vlastním speciálním zvukem!
Ve spojitosti s předchozí otázkou – jakou muziku rád posloucháš, když máš trochu volného času? Preferuješ jen metalové žánry, nebo máš rád i nějakou nemetalovou hudbu? Kromě toho – posloucháš někdy svá vlastní alba? Třeba staré věci od Crest of Darkness a tak…
Poslouchám jakýkoliv druh hudbu, která ve mně vzbuzuje patřičnou náladu. Metalová hudba a extrémní metal jsou samozřejmě mou největší vášní především, ale poslouchám také množství klasické hudby, prog rocku, popové muziky, elektroniky… Řekl bych, že ten seznam je snad nekonečný. Jen pár umělců ovšem sleduji celý svůj život. Určitě musím zmínit svého velkého hrdinu z dětství, Alice Coopera. Dalšími prvními kapelami jsou Black Sabbath, Led Zeppelin, Deep Purple. Všechny pro mě mnoho znamenají i dnes! Abyste měli nějakou představu, jaká hudba se mi líbí, dám vám krátký seznam mých největších oblíbenců: Wagner, Mozart, Chopin, Dead Can Dance, Depeche Mode, Fever Ray, Jethro Tull, Rush, Mayhem, Beherit, Marduk, Deicide, Morbid Angel, Emperor, Diamanda Galas, je jich tak moc!
Když jsem v předchozí otázce zmínil starý materiál kapely… všiml jsem si, že jsi vyrobil přebal pro úplně první EP Crest of Darkness, “Quench My Thirst”, a musím říct, že se mi to zdá jako úplně nejlepší artwork ze všech počinů Crest of Darkness. Namaloval jsi to sám? A proč jsi pro Crest of Darkness neudělal žádné další obálky?
Namaloval jsem to sám. Je hodně pěkné, že se ti to líbí – díky! Proč jsem nevyrobil žádné další obálky?! Nemám pro to dobrou odpověď, ale možná bych se mohl ujmout nějaké budoucí, nějaké nápady bych měl…
Musím se přiznat, že jsem stará alba Crest of Darkness už nějakou dobu neslyšel, ale co si pamatuju, bývaly zde jisté řekněme netradiční prvky jako například ženský vokál (mimo jiné) na desce “The Ogress”. “In the Presence of Death” v porovnání s tím zní více přímočaře, řekl bych. Zamýšleli jste nyní více přímočarou nahrávku?
Crest of Darkness je pro mě velmi osobní skupina, vždy se snažím tvořit to, co mi v ten moment přijde nejsprávnější. Hlavní důvod, proč se na “The Ogress” objevil ženský zpěv a další netradiční prvky, jak říkáš, měl co dělat s celým konceptem v pozadí tohoto počinu. Deska byla inspirována pravdivým příběhem norsko-americké masové vražedkyně Belle Gunness. Titulní skladba je přímo spojená se skutečnými událostmi, Kristin Fjellseth, která zpívá ženské vokály v této písni, zde hraje roli Belle Gunness, samotné “Obludy” [“The Ogress”]. S tímto albem jsem se snažil vytvořit speciální atmosféru, je mnohem více ovlivněné gotikou než ostatní desky. S našimi posledními počiny, zejména se zbrusu novou deskou, jsme hledali mnohem brutálnější sound. Pořád je zde mnoho hudebních detailů v té muzice, ale je to spíš záležitost aranží kytar a bicích.
Řekl bych, že nejvíce překvapivá píseň v kontextu zbytku “In the Presence of Death” je “From the Dead”, která je v porovnání s dalšími songy nejvíce melodická a také obsahuje jeden neočekávaný klávesový moment, který je následován pěkným melodickým sólem. Ve výsledku skladba z alba doela vyčnívá a přímo si říká o to, aby se na ni člověk zeptal. Má “From the Dead” z tvého pohledu na desce nějakou speciální pozici? Měli bychom ji vnímat jako cosi jako experimentálnější tendence na “In the Presence of Death”?
S Crest of Darkness hrajeme syrový a brutální metal, ale vždy jsem byl přesvědčen, že hudba má být tak zajímavá, jak jen to jde! Možná jsem v tomto ohledu trochu staromódní, ale vždy když na začátku začínám pracovat na písních pro nové album, přemýšlím ve “formátu desky”. Pro mě lze desku porovnat třeba s knihou. Poslech našich alb by mohl být přirovnán ke krátké cestě temnou krajinou. Chci lidem předat kousek svých nejtemnějších snů a představ. Tvořím hudbu, jakou bych sám chtěl poslouchat. Když poslouchám nějaké album, rád dostávám malá překvapení. “From the Dead” nejspíš bude právě takový song?! Z mé strany tvorba takových písniček přichází přirozeně, ale vypadá to, že spousta skladatelů se bojí míchat různé styly do jedné skladby. Nevím, ale je to můj dojem. Jinak mám opravdu rád tvorbu takových písní a hádám, že se to stalo jistým “trademarkem” Crest of Darkness.
Proč jste se rozhodli natočit video pro “Demon Child”? Je to samozřejmě velmi dobrý song, ale pokud bych měl vybrat nějakou “hitovku” s potenciálem nakopat zadky hned s prvním poslechem, volil bych “Welcome to My Funeral”, která je až překvapivě chytlavá…
Nejspíš máš pravdu, že je “Welcome to My Funeral” chytlavější song, ale jeden z hlavních důvodů, proč jsme si vybrali “Demon Child”, má co dělat s faktem, že ta skladba prezentuje více odlišných tváří Crest of Darkness. Postupuje od čisté agrese, blastbeatů, pár melodických melodických momentů až k heavy metalu, skoro až k psychedelické pasáži. Možná by bylo lepší vybrat spíše “Welcome to My Funeral”, ale to je těžko říct…
“In the Presence of Death” vyšlo také jako LP. Pokud se nemýlím, mělo by to být úplně první album Crest of Darkness vydané na vinylu, je to tak? To by korespondovalo s renesancí formátu LP, který je v posledních letech jasně zřetelný. Máš rád vinyly? Myslíš, že je možné, aby na LP někdy vyšla i vaše stará tvorba? Je mnoho labelů, které soustředí jen na vydávání vinylových verzí starých desek, takže bych se nedivil, kdyby některý z nich ohledně téhle možnosti kontaktoval i Crest of Darkness…
Je to úplně první album Crest of Darkness na vinylu, v tom máš úplnou pravdu! Miluju je!! Pro mě byl vinyl vždycky ta “správná věc”! Na vinylu jsem vyrostl, takže je skvělé se víc a víc vracet zpátky! Řekl bych, že je to spíše pro sběratele, ale i tak si myslím, že je to skvělá věc! Jsem si docela jistý, že naše alba na vinylu vyjdou, přinejmenším některá z nich! Zcela jistě se osobně budu snažit o to, aby se tak stalo!
Sestava Crest of Darkness za posledních pár let vypadala stabilně, ale kytarista Kjell Arne Hudbreider minulý rok kapelu opustil. Myslím, že jeho důvody byly poměrně jasně popsány v prohlášení, takže bych se spíš zeptal, proč jste přijali Jana Fredrika Solheima jako nového člena Crest of Darkness. Pokud si správně pamatuju, nedělali jste nic, co by mohlo být považováno za konkurz, jen bylo oznámeno, že je novým členem. Znáte jej z minulosti?
Jan Fredrik má svou vlastní kapelu Djevelkult, která má ve skutečnosti zkušebnu hned vedle zkušebny Crest of Darkness. Je mladý, ambiciózní, dobrý kytarista a má tu správnou filozofii, jednoduše se do kapely perfektně hodí! Máš pravdu, že nebyl žádný konkurz, jen jsem se ho zeptal, protože jsem ho znal z dřívějška.
Inu, pomalu nám dochází otázky, tak pojďme na poslední tři. Už jsme zmínili tvojí dřívější kapelu Conception, kde jsi hrál s Royem Khanem, jenž později vstoupil do velmi známé skupiny Kamelot. Jak se ti líbí jeho působení v Kamelot? Slyšel jsi všechny desky, na nichž se podílel? Pokud ano, líbí se ti (a která nejvíce)?
Abych byl upřímný, myslím si, že Roy své nejlepší výkony předváděl v Conception. Nevím proč, ale zní zde originálněji, unikátněji… Samozřejmě nazpíval pár skvělých vokálů i v Kamelot, ale osobně jsem nikdy velkým fanouškem Kamelot nebyl. Na každém albu mají pár písniček, které se mi líbí, některé dokonce docela hodně, ale má to co dočinění s celým konceptem… Opravdu to není můj šálek kávy. Slyšel jsem všechna jejich alba, ale nemyslím si, že bych mohl vybrat své nejoblíbenější. Možná teď zním trochu negativně, ale rád bych, abyste věděli, že i tak mám k téhle kapele obrovský respekt! Vždy nahrávali desky nevyšší kvality, skvělá produkce, ale na můj vkus možná až příliš dokonalá? Viděl jsem je několikrát živě a musím uznat, že ve většině případů předvedli skvělou show, takže o nich můžu mluvit hodně pozitivně, jen nejsem jejich největší fanda.
Mimochodem, myslíš, že je možné, aby někdy došlo k obnově Conception? Někdo by mohl říct, že to teď bude reálnější, když Roy opustil Kamelot, takže má víc času bez jejich plného koncertního diáře. Vím, že Conception hráli nějaké koncerty v roce 2005, také si pamatuji, že před pár lety běhalo pár klepů o možném reunionu, ale nakonec se nic nedělo… Myslíš si tedy, že bude někdy Conception vidět opět hrát, nebo je už kapela úplně mrtvá?
Kapela mrtvá není, stále věřím, že tu je šance, že někdy spolu budeme opět hrát. Nemůžu říct víc, nemám k dispozici nic konkrétního, ale jsme stále dobří přátele, řekl bych, že všechno je možné…
A poslední otázka… V roce 1999 ses baskytarou ve dvou písničkách podílel na EP “Intermezzo II” od Satyricon. Mohl bys nám o téhle spolupráci říct víc? Jak ses s nimi dostal do kontaktu, jak se to seběhlo a tak? Díky mnohokrát za rozhovor! Ať se daří!
Sigurd “Satyr” Wongraven mi jednoho dne prostě zavolal, to byl začátek téhle spolupráce. Satyricon potřebovali baskytaristu a oslovili mě. Měli jsme pár intenzivních zkoušek a po několika z nich jsme nahráli EP, na němž se podílel na dvou skladbách. Bylo to pro mě zajímavé, ale musím připustit, že se to odehrálo v době, kdy hraní jejich druhu muziky pro mě bylo poměrně nové. Zajímal jsem se o temný a brutální metal, ale nehrál jsem s mnoha blastbeaty například, a pokud si pamatuju, nebyl jsem s tou situací úplně spokojený. Nicméně, vzpomínám si, že Sigurd chtěl, abych s nimi pokračoval, ale pokud si pamatuju, byla to moje vlastní volba na čas od nich “zmizet”… V té době se také začalo dít dost věcí u Crest of Darkness a dokonce ani Satyricon se nemohli rovnat mojí vlastní kapele. Crest of Darkness vždy byli má největší priorita, bez ohledu na prodeje nebo úspěch, a s radostí můžu prohlásit, že jsou Crest of Darkness stále naživu a silnější než kdy dřív!!
Crest of Darkness – In the Presence of Death
|
| Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 25.2.2013 Label: My Kingdom Music Tracklist: Hodnocení: 7/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Norsko, black metal – víc asi netřeba říkat, aby měl úplně každý více či méně představu, oč zde běží. Crest of Darkness jsou opravdu další black metalovou formací z této skandinávské země, kolikátou už, to je nad lidské síly spočítat, až by se občas mohlo zdát, že těch žánrových kapel je tu tolik, že v tom Norsku snad nikdo jiný než black metaloví hudebníci být nemůže. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že ačkoliv Crest of Darkness nejsou nějakým vyloženě zavedeným jménem v tom smyslu, že by o jejich existenci věděl snad úplně každý, jak tomu je u nejlegendárnějších místních jmen, žádní cucáci to také nejsou. Ve skutečnosti se jejich zrod datuje do roku 1993, čili do nejslavnějšího období black metalu (i když… nejslavnější z dnešního poněkud zidealizovaného pohledu, kdy si z této éry mnozí fanoušci udělali jakési “zlaté období”, toho času byl black metal na samotném okraji a skoro nikoho nezajímal), avšak nikdy nedosáhli na stejné mety, jako se to povedlo některým dnes známějším kolegům. Crest of Darkness se již od počátku drží trochu v pozadí – jak co do věhlasu svého jména, tak i co do kvality samotné hudby.
Uskupení okolo zpěváka a baskytaristy Ingara Amliena, jenž jako jediný v kapele působí od založení celou dobu, na úplnou žánrovou špičku jednoduše nemá, a to navzdory všem firemním reklamním cancům, které pomalu mluví o nejlepší black metalové skupině všech dob, do toho mají Crest of Darkness při vší úctě pěkně daleko. Neznamená to však, že by šlo o špatnou hudbu, která by neměla šanci zaujmout a najít si své fanoušky. Sám si vzpomínám, že po vydání předcházející “Give Us the Power to Do Your Evil” jsem tu placku s chutí jeden čas protáčel a rozhodně to stálo za pozornost. Ve zkratce řečeno Crest of Darkness odvádějí takovou tu černou práci vzadu, na výsluní zájmu se nevyhřívají, přesto své nezpochybnitelné místo na black metalové mapě mají.
Co se týče čerstvé novinky “In the Presence of Death”, tak ta žádný velký posun nepřináší a Crest of Darkness na ní víceméně pokračují a plynule navazují na to, co již předváděli v předcházejících letech, což není žádné velké překvápko. Opět se tedy jedná o velice slušný black metal, který se k nějakým žánrovým odbočkám hlásí jen na té nejminimálnější úrovni (ještě bude řeč), kapela odvádí svůj nastavený standard, jenž sice po nejvyšší lize může jen pokukovat, vytýkat mu ovšem rovněž nejde nic. Jedná se o takový “pohodový” black metal, který si člověk vcelku rád poslechne a bude se mu to líbit – někomu možná trochu víc, někomu trochu míň, dovolím si však tvrdit, že vyloženě zklamaný z “In the Presence of Death” snad nemůže být nikdo, kdo má black metal v oblibě.
Možná by se ovšem slušelo zdůraznit, že Crest of Darkness se neprezentují nějakou špínou a garáží, jejich black metal je spíše techničtějšího rázu, nezřídka až s mírně death metalovým nádechem, ačkoliv vokál je typicky black metalově krákoravý, zcela výjimečně se v pozadí ozvou i nepříliš výrazné klávesy, slyšet je to například v několik momentech v hned úvodní “In the Presence of Darkness”. Z konkrétních songů určitě zaujme “Demon Child”, která patří mezi “nejhitovější” položky – snad i proto si ji kapela vybrala pro klip. Podobně je na tom i až překvapivě chytlavá “Welcome to My Funeral”, nebo třeba “Redemption”, v níž najdete sice ne moc složitý, ale naprosto funkční riff a také hodně povedené linky sólové kytary. Moji osobní favorité se ovšem skrývají až v samém závěru desky v podobě “From the Dead”, což je asi nejrozmanitější položka v tracklistu. Zajímavý melodičtější rozjezd příjemně navnadí (melodie jsou však povedené i v dalším průběhu písničky), potěší zde také baskytara, která je konkrétně v této skladbě asi nejvýraznější z celého “In the Presence of Death”. Kromě toho se právě v tomto songu vyskytuje asi nejpřekvapivější moment nahrávky v podobě několikavteřinových jetých synťáků, ale proč ne… Druhým favoritem je pak závěrečná “The Day Before She Died”, která v první polovině jede ve výborném monotónním tempu, aby se v té druhé zlomila do poklidného outra.
“In the Presence of Death” rozhodně není album, jež by komukoliv převrátilo svět, přesto se jedná o velmi solidní a dobře odvedenou práci, jejímž poslechem rozhodně nic nezkazíte. Zároveň deska opětovně potvrzuje postavení Crest of Darkness v roli kapely, která sice není příliš nápadná, ale když jí to člověk dovolí, bezezbytku se mu odmění 40 minutami poctivé black metalové muziky.