 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 33:43 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Na zámořský projekt Earthen Sea jsem prvně narazil díky předešlému albu „An Act of Love“, které se mi poměrně zalíbilo. Nejednalo se o tak seriózní uhranutí, aby mě to donutilo si zpětně dostudovat i starší tvorbu Earthen Sea, kterou tudíž dodnes neznám, ale deska sama o sobě se mi poslouchala moc hezky a jméno skupiny jsem si tím pádem zapamatoval.
Na doposlouchávání dřívější tvorby sice úplně náladu ani čas nemám, ale novou deskou jsem už nedokázal pohrdnout. Novinkový počin nese název „Grass and Trees“ a doprovází jej až nečekaně padnoucí obal. Ten je sice velmi abstraktní, ale koresponduje s výrazovou čistotou hudby Earthen Sea a zároveň svým barevným laděním ladí i se samotným názvem „Grass and Trees“. Hodně se mi líbí, že se podařilo nahrávku takhle esteticky sevřít i s takhle nekonkrétním přebalem.
Hudebně už to nicméně až tak jednoznačné není. Respektive abych nebyl špatně pochopen – hudební náplň „Grass and Trees“ sama o sobě bez kontextu je poměrně fajn. Vůbec není zlá, a pokud si někdo ujíždí na poklidném lo-fi ambientu, může se mu tahle nahrávka líbit i docela dost. Mně osobně ovšem trochu kazí dojmy vzpomínka na „An Act of Love“, které se mi zdálo o dost lepší. Pokusím se vysvětlit proč…
„An Act of Love“ průběžně ukazovalo dvě tváře Earthen Sea. První z nich byl odpočinkový lo-fi ambient, jenž se nachází i na „Grass and Trees“. Vedle toho se tu však objevovaly i rytmicky přímočařejší skladby, jejichž prostřednictvím se Jacob Long vydával do ambient techna. Bavilo mě to střídání světů, a kdybych si musel mezi nimi vybrat, asi mě o něco víc zaujal ten druhý jmenovaný. A právě tahle podoba hudby Earthen Sea na „Grass and Trees“ prakticky kompletně absentuje.
Pokud se někde ambient techno objeví, jedná se pouze o nesmělé náznaky. A vlastně možná zbytečně používám množné číslo, poněvadž u předešlé věty jsem myslel pouze na druhou polovinu „Window, Skin, and Mirror“. Jednoduše mi na „Grass and Trees“ chybějí skladby jako „About That Time“ či „The Flats 1975“, které mě jednak bavily samy o sobě, jednak se staraly i o to, aby „An Act of Love“ bylo trochu rozmanitější, a tím i prodlužovaly jeho životnost.
„Grass and Trees“ nabízí pouze chillout ambient, který sám o sobě hloupý není, ale dost často jsem měl problém, že deska díky jisté jednotvárnosti padala do pozice pouhé kulisy. Paradoxně nejvíc se mi pak líbily ty nejvíc minimalistické záležitosti jako „Spatial Ambiguity“ nebo „Living Space“. Ani ty mi toho ale nedávají tolik, abych mohl s klidným svědomím prohlásit, že „Grass and Trees“ budu chtít poslouchat i do budoucna. Už nyní jsem si prakticky jistý, že vztah mezi mnou a tímhle albem skončí s dopsáním poslední věty této recenze.
Zpočátku jsem si říkal, že „Grass and Trees“ přece není tak špatné, že jako odpočinková věc / kulisa si svou existenci pořád obhájí. Když tak nad tím ale přemýšlím, nejsem si jistý, nakolik je tohle skutečná pochvala. Poslouchat se to samozřejmě dá, dokonce docela příjemně, po technické stránce je nahrávka zhotovena s jistotou a Jacob Long vypadá jako sympaťák, přesto všechno se tentokrát nedokážu ubránit určitému zklamání. Chápu, že si možná budu stěžovat na základní autorský záměr desky, ale mně tomu chybí o něco víc šťávy.
