 |
| Země: Německo / Chile / Itálie Žánr: black metal Datum vydání: 25.3.2015 Label: SixSixSix Music Tracklist: II. Eternal Spell III. Chiral Odkazy Nebel über den Urnenfeldern: Odkazy Eternal Spell: Odkazy Chiral: K recenzi poskytl:
|
Trochu se mi zdá, že na to, že vlastně nejsem žádný velký fanda split alb a vždy jsem radši dával přednost klasickým dlouhohrajícím deskám, poslouchám podobných počinů poslední dobou vlastně relativně dost. Aktuálně se mi dostala do ruky placka, která se jmenuje „Sed Auiis“ a ukrývá ve svých útrobách ukázky tvorby hned od tří smeček z různých koutů světa.
Všechny tři přítomné formace mají společné dvě věci – jedná se o jednočlenné projekty a ve všech případech je hlavním vyjadřovacím prostředkem black metal. I přesto si však naštěstí při poslechu „Sed Auiis“ nelze stěžovat na jednotvárnost, neboť všechny tři skupiny svůj žánr uchopují trochu odlišným způsobem. Potěšující zprávou je také to, že soudě čistě na základě poslechu „Sed Auiis“, jsou mezi těmi třemi kapelami i jména, jež zřejmě za trochu pozornosti stojí, jelikož se na splitu představují v relativně dobrém světle. Sice to bohužel neplatí o všech třech, ale i tak je to víc, než co člověk od splitu tří takřka bezejmenných smeček v předstihu očekává.
Jako první se slova na „Sed Auiis“ ujímá německý projekt s názvem Nebel über den Urnenfeldern. Sice se jedná o úplně nové jméno na scéně, které začalo hmatatelně (tj. začaly být vidět nějaké hudební výsledky) operovat až v letošním roce, přesto by ten název mohl být někomu povědomý. „Nebel über den Urnenfeldern“ je totiž skladba od kapely Nocte Obducta, jež se objevila na desce „Galgendämmerung – Von Nebel, Blut und Totgeburten“ z roku 2002. A věřte tomu nebo ne, není to náhoda – obě skupiny sice nic společného nemají, ale muzikant C., jenž za projektem Nebel über den Urnenfeldern stojí, se k odkazu staré tvorby svých krajanů hrdě hlásí a nijak se netají tím, že inspiraci pro svou hudbu hledal právě v prvních albech Nocte Obducta.
Jedna věc je jistá – v obou skladbách od Nebel über den Urnenfeldern, tedy v „Asche über dem Leidensweg“ i „Ein Riss im ewigen Kreis“, je onen vliv starších Nocte Obducta skutečně silně cítit, jak po hudební, tak po zvukové stránce. Očekávejte tedy atmosférický black metal s lehce zašpiněným soundem (ale zase ne nějaký kanál), v němž nechybí množství povedených vyhrávek, předělů nebo zajímavých momentů. V tomto ohledu Nebel über den Urnenfeldern vlastně obstál, jelikož u obou přítomných písní lze tvrdit, že jim atmosféra skutečně nechybí, a abych řekl pravdu, je to právě tento německý příspěvek, který mě z celého „Sed Auiis“ baví nejvíce. Jediné, co lze tedy Nebel über den Urnenfeldern úspěšně vytýkat, je právě ona inspirace u známějšího jména. Trochu víc osobitosti by neškodilo, ale jinak se jedná o poměrně povedenou záležitost a dokážu si představit, že budu mít chuť si pustit i případné další počiny Nebel über den Urnenfeldern.
Oproti tomu druhá přítomná formace je – proč to neříct hned a na plnou hubu – absolutně příšerná. Jedná se o projekt Eternal Spell, za nímž stojí Tons. Místo původu: Chile, Jižní Amerika. Chilská metalová scéna je taková nenápadná, jak v globálním měřítku, tak i jen v rámci Jižní Ameriky, ale několik zajímavých skupin se zde jistě najde. Eternal Spell však do téhle sorty nepatří ani omylem. Eternal Spell totiž předvádí totálně oldschoolovou black/thrash metalovou špínu, z níž na všechny strany doslova křičí fakt, že Tons bude asi fanda Venom. Hodně velký fanda Venom.
Právě styl téhle britské kultovky je totiž alfou i omegou toho, co se v muzice Eternal Spell děje. Jenže… já vám nevím, vždyť tohle je v roce 2015 těžká nuda i v podání samotných Venom. Jak to asi vypadá, když se o to samé pokusí podprůměrná záležitost z Chile, to si nejspíš dokážete představit. Ani nadprůměrný výskyt „ugh“ totiž nijak nezakryje fakt, že hudba Eternal Spell je při vší úctě blábol. Pro Chile je sice na „Sed Auiis“ vyhrazen nejkratší čas, jelikož „Black Mysticism“ i „Forces of Occult“ (obě se jen tak mimochodem objevily i na loňském demosnímku – víc songů zatím pod hlavičkou Eternal Spell ani nevyšlo) dohromady trvají 8 minut, ale pocitově to ubíhá nejpomaleji.
Úkolu celý split zakončit se ujal poloostrov ve tvaru vysoké boty. Nebo přesněji řečeno projekt Chiral, který pochází právě z Itálie a je – opětovně – jednočlenný. I když všude různě najdete tlachy o tom, že se jedná o elitní black metal, prog black metal, že tam jsou vlivy kapel jako Opeth nebo dokonce Porcupine Tree, věřte mi, že to jsou všechno kraviny. Chiral je totiž docela normální black metal, který je zcela solidní, ale do toho, aby mělo smysl jej nazývat elitním, má pěkně daleko. Muzika je tak napůl rozkročena mezi klasickým pojetím black metalu a jeho atmosférickou podobou, jež vlastně nemá zas až tak daleko k výše jmenovanému kolegovi z Nebel über den Urnenfeldern. Na něj sice Chiral dle mého nemá a první místo tak stále drží Německo, ale po žumpě od Eternal Spell spraví italský příspěvek chuť, jelikož špatné to také není.
První „Queste voci Ch’Eclissano la luce I“ nabízí spíše rychlejší podobu muziky Chiral, a i když rozjezd nebo krátká pasáž před poslední sypačkou tempo zvolní, většina songu se nese převážně ve vyšších obrátkách. Bezhlavé kopání brambor to naštěstí není a nějaké ty nápady se urodily, ale o něco zajímavější je přece jenom druhý track „Queste voci Ch’Eclissano la luce II“. Ten je mírně delší (přes sedm minut), nese se ve středním tempu a vcelku znatelně se snaží klást důraz víc na atmosféru, a i když to není žádná extratřída a člověk si z toho na prdel nesedne, výsledek je poměrně dobrý a zábavný.
Celkově vzato je „Sed Auiis“ poslouchatelný počin, především díky Nebel über den Urnenfeldern a částečně i díky Chiral. Naopak jalová hoblovačka Eternal Spell sráží dojem výrazně dolů. Stejně tak je dobré se na tu nahrávku dívat spíše jako tři různé ukázky hudby tří kapel, jelikož brát „Sed Auiis“ jako jeden ucelený celek, nutně by muselo dojít ke kritizování roztříštěnosti. Splitu však nelze upřít to, že v případě prvního a třetího jména ukazuje přítomnost nějakého potenciálu, byť – a to si zase řekněme upřímně – nečekám, že by se od nich někdy objevil nějaký skutečný majstrštyk.