 |
|
Země: Itálie Tracklist: Hrací doba: 48:19 Odkazy:
|
Fides Inversa tvořila po více než deset let dvojice Void a Omega, kteří se v jeho rámci častují dodatkem A.D.. Zatímco první jmenovaný člen propouští muzikální ventil pouze po směru Fides Inversa, Omega A.D. se pyšní několika zastoupeními v kapelách, jako jsou Blut aus Nord, Frostmoon Eclipse nebo Darvaza.
Účast v Blut aus Nord bude pro většinu zásadním faktorem při rozhodování, zda dát Fides Inversa šanci. Pro recenzi je ale stěžejnější Darvaza, kde Omega A.D. tvoří agresivní black metal s nidrosia-like atmosférou po boku Wraatha (taky známého pod přízviskem Luctus), jehož hudební vyžití je podobně plodné a v mnoha ohledech dokonce zásadnější. Odteď je Wraath členem i Fides Inversa – na „Historia Nocturna“ přispěl vokály.
Vliv Darvaza v aktualizovaných Fides Inversa ovšem u vokální linky nekončí. Z „Historia Nocturna“ jde slyšet hned několik autorských paralel, které se objevují napříč třemi krátkými počiny Darvaza. Na novince se vliv odráží v psaní riffů, umírněné, byť melodické práci se zpěvem, trochu i ve zvuku obecně. Nelze přitom říct, že by za vliv Darvaza mohl jen Wraath. Booklet sice tvrdí, že za veškerou autorskou prací stojí Void, patrné autorské charakteristiky Omegy však slyšet jdou a nepotvrzuje to jen práce na Darvaza, ale taky jeho nový sólový projekt Nubivagant, který je perfektní fúzí podobně laděných riffů, zpěvně-uřvaných vokálních kreací a omamného fluida Urfaust.
Patrná inspirace Darvaza nicméně původní zvuk Fides Inversa nepřebíjí. „Historia Nocturna“ si zachovává rychlejší spád, klade větší důraz na tremolo a k žánru přistupuje tradičněji. Kapela se mírně liší i tématikou – stále jde o oddávání se okultním a mystickým praktikám, v případě Fides Inversa ale nejde o primitivní vzdávání holdu temným silám, nýbrž o snahu spojit se s nimi skrze pohanské praktiky.
Propojení autorství Darvaza s Fides Inversa je patrné hned po intru. Na „A Wanderer’s Call and Orison“ rozjíždí Wraath od začátku frenetickou dikci za doprovodu svižných riffů a bryskních bicích. Právě tato kombinace je jádrem desky. Kontinuitu potvrdí hned následující „Transcendental Lawlessness“, která od nastoleného neuhýbá, ale nabízí jej v obměněné podobě. Na kýžené změny ale dochází, ať už jde o periodické zvolnění či o inkorporaci a vrstvení dvou vokálů. Téměř každý track navíc nabídne katarzní vyvrcholení – nejpůsobivěji Fides Inversa uzavírají skladby „The Visit“ a „I Glance You with a Touch, I Touch You with a Gaze“. V obou případech si opět půjčují aspekty Darvaza, v prvním případě jde o vyřvaný, polo-melodický hlahol, v druhém o vrstvený zpěv Wraatha a Omega A.D. (dobře známý z masivní „The Silver Chalice“), který je postupně budován od začátku skladby. Právě zde se pojí epičnost a žánrová syrovost nejlépe.
Nahozenou hudební rovnici nabourává jen kratší „Syzygy“, jež upouští od svižnosti a trochu na sílu tlačí na „ritualistickou“ rovinu, bez níž se ortodoxnější blackmetalové desky dnes už jaksi obejít nemohou. Z širšího pohledu skladba nicméně nabourává momentum, což stvrzuje i finální „I Am the Iconoclasm“, která opět navodí rychlejší tempo prokládané dynamickými, vokálně-instrumentální obraty.
Účast Wraatha spojená s větší odvahou Omegy A.D. půjčovat si skladatelské trademarky z ostatních (byť jeho vlastních) kapel dělají z „Historia Nocturna“ nejpoutavější desku Fides Inversa. Vlivy jsou sice rozpoznatelné, zároveň ale zapracované se záměrem, nejen z nouze, a tak materiálu ve všech ohledech přidávají. Desku proto jde doporučit jak fanouškům kapely, tak příznivcům rukopisu obou členů.
