Země: Švýcarsko Žánr: black metal Datum vydání: 6.5.2016 Label: Northern Silence Productions Hrací doba: 42:04 Odkazy: web / bandcamp K recenzi poskytl: Northern Silence Productions

„Facilis descensus averni“ lze z latiny přeložit jako „Jedu do pekla“, ale se stejnojmennou vypalovačkou od domácí EBM kultovky Vanessa (Gun) to nemá nic společného. Jedná se totiž o název debutové desky švýcarských blackmetalistů Hån, která vyšla loni v květnu. A když už jsme u toho překládání, tak výraz Hån znamená Opovržení – v norštině. Myslím, že ve světle této skutečnosti už všichni začínáme tušit, odkud (severské) větry vanou.

Z dřívějška měla švýcarská čtveřice na kontě pouze demosnímek „Distant Light“ z roku 2012, jenž mě ovšem minul, tudíž je „Facilis descensus averni“ mým prvním setkáním s Hån. A nutno dodat, že je to setkání vcelku nepřekvapivé – produkce Švýcarů je docela průhledná, ale co také čekat, když to label promuje s nálepkou „oldschool skandinávský black metal“. Přesně takhle výsledná nahrávka skutečně zní.

Zvuk je trochu zašpiněný, ale nijak extrémně; řekl bych, že spíš než o nebezpečný zlo-bordel se Švýcaři snažili o takový ten mrazivý severský sound, což se vlastně docela vydařilo. Hudebně Hån rovněž dokazují, že skandinávské blackmetalové učebnice studovali dosti důkladně. Takřka po celou hrací dobu na vás tedy bude čekat chladné kytarové tremolo, které je alfou a omegou celých cca 40 minut. Někdy je to trochu melodičtější a hymničtější jako třeba ve třetí písni „Desublimation“, ale to je vesměs marginálie, která nic moc nezmění na skutečnosti, že většina alba dost splývá.

Hån vlastně nehrají nijak špatně. Sice jen předvádějí standardní přehrávačku známých žánrových postupů, ale nutno uznat, že nějaká vyslovená píčovina to opravdu není, takové tvrzení by vůči snažení Švýcarů bylo značně nefér. Poslouchá se to docela v klidu. Problém však tkví v tom, že je to celé takové obyčejné. „Facilis descensus averni“ ničím nevyčnívá, nevybočuje z řady, je to jen důstojně odvedená žánrovka. Jestli vám tohle stačí ke štěstí, to už si rozhodněte sami.

Stojí tedy dle mého „Facilis descensus averni“ za poslech? Na rovinu říkám, že mi muzika Hån nijak nevadila a že jsem fošnu několikrát otočil, aniž by mi to způsobilo jakékoliv zažívací potíže. Nicméně mi ten počin nepřijde natolik dobrý, abych jej mohl doporučovat dále. Tím pádem bych řekl, že za poslech bude stát asi jen lidem trpícím chronickou potřebou slyšet vše, aby náhodou neměli pocit, že jim něco uniklo. V takovém případě ano, klidně si „Facilis descensus averni“ dejte, neznechutí vás to a pár poslechů je to do jisté míry i zábavné. Ale něco pamětihodného zde nenajdete ani omylem.