 |
| Země: Polsko Žánr: death metal Datum vydání: 15.5.2014 Label: Selfmadegod Records Tracklist: Hodnocení: 7/10 K recenzi poskytl:
|
U Poláků vždycky bylo silné podhoubí pro death metalové i grindcorové kapely různého ražení. Scéna se soustředí do několika oblastí, z nichž výraznou pozici zaujímá též Bělostok. Na nedostatek silných uskupení si zde skutečně nemohou stěžovat a je jedno, zda mám zmínit legendární goregrinďáky Dead Infection, Squash Bowels nebo death metalové Effect Murder. Mezi tamní veterány však patří i přes 22 let fungující Incarnated, kteří zrovna servírují novou fošnu s návem “Try Before Die”. Jde o třetí dlouhohrající placku za posledních třináct let, tudíž je vidět, že se kapela s vydáváním desek dvakrát nepřetrhne. Zajímavostí je, že kytarista, basák a vokalista v jednom Pierścień má prsty v současné sestavě Dead Infection a mihnul se i na dvou řadovkách výše zmíněných Squash Bowels.
Devítka našlapaných skladeb hrdě ctících pravidla death metalu s příměsí grindu v následujících pětatřiceti minutách jednoduše vytlouká díru do palice. Produkce je zabijácká, jak se sluší a patří, však Pierścień jako producent musí nejlépe vědět, jak má jeho kapela znít. Hoši zřejmě chodí do regulérních prací a nahrávali cédéčko po večerech, jelikož nahrávání proběhlo v jejich městě Bělostoku v jejich studiu Blooodline. Opatřili album pěkně odporným kečupovým obalem, který celý dojem sráží tak o dvě třídy dolů.
Hoši řádně vytočili své pedály a dosáhli zvuku, ne nepodobnému nedávno zesnulým Vomitory. Přebuzené kytary, dodávající správný pocit hniloby a hnusu, materiálu dominují. Nepříliš komplikované riffy, které mají především vytvářet nátlak, což se společně s agresivní rytmikou bicích daří. Album totiž takřka nezpomaluje, jede se v rychlých tempech nebo se rovnou sekají hlavy pomocí blast beatů. I když jsem zde zmínil švédský zvuk, styl skládání má relativně daleko k švédskému pojetí death metalu à la Dismember, kteří nezapřeli silný vliv heavy metalu. Prasopal je spíš made by již zmínění Vomitory nebo staří Nihilist. Žádné speciální melodické odbočky či atmosférické zpomalování. Především riffing, riffing, riffing. Grindcorový styl hraní tu má velmi dominantní pozici. Občas se objeví nějaká ta harmonie, ale rozhodně se nedá říct, že by byla zrovna libozvučná.
K onomu grindcoru svádí i občas pěkně kanální vokální práce Pierścieńa, který se s tím doslova nemaže. Skladby se pohybují v průměru okolo čtyřminutové stopáže, ale na to zas neobsahují příliš výhybek, tudíž v průběhu poslechu začínám pociťovat mírnou nudu. Občas mám pocit, že celou skladbu jede jeden a ten samý riff, což je naprosto ubíjející fakt. A to i přesto, že je zde plněn účel tlaku a agrese. Musím se však přiznat, že mě hrozně baví, když poleví ten death metalový riffing a začne se spíš uvolněněji mlátit do strun a naberou se grindové grády. V tu chvíli si můžu začít poklepávat nohou a užívat si poslech. Třeba taková “Grave Is Where Your Heart Is” má strašně chytlavý riff i kulervoucí groove, ale už někdy v polovině začínám být tím stále opakovaným motivem poněkud umlácen.
Deska je to dobrá, fakt že jo. Je na ní vidět, že za sebou mají muzikanti léta zkušeností. I si ji dokážu poslechnout dvakrát dokola, jen se obávám, že její hodnota postupně klesá. Ale i tak se zasekne někde na nadprůměru žánru, rozhodně se nevyplatí album strhat. Jako vždy si myslím, že příznivci žánru si tohle album budou vtloukat do hlavy s chutí třeba i půl roku v kuse. Oproti nedávno recenzovaným Near Death Condition musím tentokrát vlepit poněkud slabší známku, ale i tak mi nebyl poslech alba nepříjemným. Jen je to taková rutina.