 |
| Země: Francie Žánr: death / groove metal Otázky: Ježura / H. Odkazy:
|
Infectious Hate jsou kapela sice mladá, ale ambice a vize těmto Francouzům rozhodně nechybí. Proto si u nás také jejich debutové EP “Insanity Begins” vysloužilo velmi pěkné hodnocení, a když se nám naskytla možnost pány trochu vyzpovídat, rádi jsme tak učinili. Odpovědí se zhostili kytarista Léo, zpěvák John a baskytarista Rémi, a co pěkného jsme se od nich dozvěděli, to si můžete přečíst jen o pár pixelů níže, takže směle do toho!
Zdravíme do Francie! Povězte nám nejdříve něco o sobě… vím, že je to klišé otázka, ale jak byste představili kapelu někomu, kdo o ní nikdy dříve neslyšel? Čeho byste pod hlavičkou Infectious Hate chtěli dosáhnout? A jaké je vaše hudební pozadí? Hráli jste nebo hrajete v nějakých skupinách, nebo je Infectious Hate vaším prvním hudebním projektem?
Léo: Obvykle nás představuji jako death metalovou kapelu, která míchá i další vlivy, což nám umožňuje zůstat přístupnými, i když hrajeme extrémní muziku. Můj osobní cíl je si tohle užívat a zatím se to dost daří. Opravdu doufám, že někdy budeme hrát na větších místech a s kapelami, kvůli nimž jsem také chtěl hrát hudbu!
Osobně hraju na kytaru osm let, jsem samouk, učil jsem se songy, které jsem měl rád a tak. Podílel jsem se na pár projektech a napsal pro ně slušný počet písniček, ale nikdy to nebylo úplně ono (především problémy se sestavou), dokud jsem se nedostal k Infectious Hate; s nimi jsme makali a konečně můžeme ukázat výsledky!
Podle materiálů, které jsme dostali s promo balíčkem k “Insanity Begins”, začíná historie Infectious Hate v roce 2013, ale jiné zdroje říkají, že to byl rok 2009, kdy se kapela zrodila. Mohli byste to nějak objasnit?
John: Koncept Infectious Hate byl stvořen v roce 2009 mnou a Danem (rytmická kytara). Sestava se dala dohromady v roce 2013.
Spousta kapel jednoduše skládá pořád dokola a jejich sound je přirozeným výsledkem takového procesu, ale ve vašem případě to vypadá, že “Insanity Begins” bylo vytvořeno s jasnou představou v hlavě. Mám pravdu, nebo je to jen můj chybný názor? Každopádně, jak dlouho vám to trvalo, než jste našli svůj zvuk?
John: Jo, máš pravdu. Jak už jsem řekl, stvořili jsme Infectious Hate v roce 2009, pár let nám trvalo, než jsme svůj zvuk nalezli. Teď už ale víme, jak správně fungovat a kam v budoucnu směřovat.
Vaše muzika zní velice sebejistě, jako kdybyste si byli opravdu jistí tím, co chcete hrát. Je mi jasné, že je asi příliš brzo se na něco takového ptát, ale dokázali byste předpovědět nějaký progres ve vašem soundu? Nebo máte v plánu spíš pracovat na tom současném a udělat jej ještě intenzivnější, sofistikovanější, cokoliv…
Rémi: Samozřejmě nechceme zůstat na úrovni, na níž jsme teď. Je pro nás docela přirozené udělat nějaký posun v každém ohledu kapely, což znamená v kompozici našich songů, ve zvuku, který chceme na pódiu nebo na další nahrávce, a ještě pro každého člena zlepšení jeho techniky. Těšíme se na nové skladby, které zůstávají v duchu Infectious Hate, ale obsahují víc technických pasáží nebo něco trochu odlišného s více ambientními momenty. Na druhou stranu se musíme pořád soustředit na zlepšování našeho zvuku (na pódiu i při nahrávání), abychom dostali něco, co reprezentuje kapelu, ale také vás nakope do prdele, když to posloucháte!
Tato otázka souvisí s tou předcházející – co takhle nějaká další muzika? “Insanity Begins” je vaše debutové EP, takže co plánujete propříště? Možná dlouhohrající album?
Rémi: Ano, chceme napsat nějaké nové věci, nechat “staré” Infectious Hate a přijít s novým materiálem. Právě teď píšeme docela dost písniček, abychom mohli koncem roku 2014 nebo začátkem 2015 natočit dlouhohrající desku.
Zjevně věnujete slušné úsilí i své image. Jak důležitá je ta vizuální podoba pro všechno, co s kapelou tvoříte? Hádám, že v těch maskách hrajete i živě. Pokud ano, myslíte, že by to fungovalo stejně dobře i bez nich? A není to trochu nepohodlné odehrát celý set s takovouhle výbavou na sobě?
John: Naše podoba je stejně důležitá jako naše hudba, chtěli jsme pro tuto skupinu silnou identitu, a pokud bychom hráli bez masek, to poselství by stejné nebylo. Snažíme se, abychom při nošení těch masek měli maximální pohodlí, ale abych řekl pravdu, není to tak jednoduché, jak to vypadá, na pódiu je v tom horko a také je obtížné v tom pořádné dýchat…
Téměř každá kapela, jejíž členové nosí masky, bývá porovnávána se slavnějšími maskovanými skupinami jako Slipknot například, ale mně osobně ty vaše masky spíš připomínají film “Mlčení jehňátek” a jeho ikonického záporáka Hannibala Lectera. Na druhou stranu, strašidelný pytel, jenž zdobí tvář vašeho zpěváka, mi připomíná Scarecrowa ze snímku “Batman začíná”. Inspirovaly vás tyto filmy, když jste přemýšleli o tom, jak by vaše image měla vypadat? Jestli ne, tak nám aspoň řekněte, jestli se vám ty filmy líbí…
John: Žádný z těchto filmů nás neinspiroval. Mám je rád, ale lidé vždycky potřebují to, co vidí, s něčím ztotožnit. Takže když máš masku a hraješ v metalové kapele, automaticky tě přirovnávají ke Slipknot a nezájem, o čem tvoje hudba je. Bude to trvat, ale pokusíme se dát maskovaným skupinám novou tvář.
Vaše muzika je docela přímočará, tvrdá a brutální, a když něco takového hrajete, domnívám se, že také posloucháte spoustu podobných žánrů. Jaké jsou vaše nejoblíbenější kapely? Na druhou stranu, každý si občas potřebuje odpočinout a poslechnout si něco jiného, takže další otázka je jednoduchá – jakou další hudbu mimo death/groove metal máte rádi jako posluchači?
Léo: Ano, samozřejmě máme rádi brutální záležitosti, ale nejen ty. Když mám chuť na něco brutálního, užiju si kapely jako Nile, Cryptopsy nebo Fleshgod Apocalypse, a když na něco ne tak ostrého, tak Bloodbath nebo Carcass a spousty dalších!
Musím se přiznat, že mám problémy poslouchat něco jiného než metal; ne, že by to bylo špatné, ale jednoduše mě to nevzrušuje tolik jako metal. Ale v něm můžu poslouchat skoro jakýkoliv žánr od symphonic metalu k brutal deathu. Obzvlášť rád mám ale melo-death, kde jsou moje nejoblíbenější skupiny Arch Enemy, Dark Tranquillity nebo Kalmah (mohl bych ještě chvíli pokračovat, takže s tím radši přestanu).
Na “Insanity Begins” se v textech zaobíráte tématy jako post-apokalyptický svět poháněný šílenstvím a dalšími příbuznými záležitostmi. Je to jen tematický leitmotiv, nebo jste do nahrávky vložili také nějaký koncept? Je možnost, že bychom v budoucnu měli očekávat opravdovou koncepční nahrávku?
John: Tohle EP je pro nás koncept, takový první pokus. Náš hudební styl je death groove. Nic jsme nevynalezli, jen se snažíme, aby byl tento styl současný.
Vzhledem k tomu, že se vaše texty týkají post-apokalyptické tématiky, jak máte tento kulturní fenomén rádi osobně? Filmy “Šílený Max” nebo videoherní série “Fallout” jsou pěknými příklady kultovních reprezentantů tohoto žánru – znáte je, líbí se vám? Nebo si z nich dokonce berete inspiraci?
John: Miluju všechno, co přímo nebo nepřímo souvisí s post-apokalyptickým světem. Znám ten film a “Fallout” jsem hrál, mám je rád, ale naše inspirace pochází přímo z našeho vlastního úhlu pohledu na svět. Stačí se jen podívat, co všechno se děje, a dojde vám, že žijeme v temných časech.
Myslíte, že něco jako apokalypsa nebo katastrofa, která by vedla k takovému post-apokalyptickému světu, by doopravdy mohla nastat? Myšleno jestli by k tomu mohlo dojít třeba tak lehce jako ve filmech… Přemýšleli jste někdy o tom, co byste v post-apokalyptickém světě dělali, kdyby něco takového nastalo a vy byste tu vlastní katastrofu přežili?
Léo: Předpokládám, že ano, jen se podívej na ten bordel, ve kterém žijeme, a na destruktivní sílu, jakou máme v rukách, stačí jenom špatná osoba na správném místě a budeme si psát vlastní post-apokalyptickou historii. Hrál jsi třeba hry “The Walking Dead” (ty od Telltale, u odpadu od Activision bych dělal, že nikdy nevyšel)?
Jde tam o to žít příběh s následky vašich rozhodnutí a děj se reálně odvíjí od toho, jaká rozhodnutí učiníte. Občas mají dopad, jaký by vás vůbec nenapadl. Každopádně si nemyslím, že by něco takového stálo za neustále promýšlení skrz naskrz: pokud k něčemu dojde, existuje možnost, že nebudete žít dost dlouho na to, abyste viděli, co bude následovat, tak proč si neužít, co máte rádi, dokud je to možné, namísto toho, abyste se změnili v nějakého šílence posedlého přežitím, který se připravuje jen na jeden scénář z mnoha a drží svůj život zkrátka jen pro případ, že by se ten scénář mohl naplnit.
Z našeho českého úhlu pohledu nám francouzská metalová scéna připadá velmi silná se spoustou skvělých kapel, které mají hodně unikátní sound. Vidíte to – jako někdo ze samotné Francie – stejně? Myslíte si, že skupiny ze zemí jako Francie mají lepší startovní pozici než kapely ze země třeba jako Česká republika, nebo si myslíte, že původ nehraje roli a hudební kvality jsou přednější?
Rémi: Francouzská metalová scéna vypadá hodně široká, ale když jste její součástí, zjistíte, že se všechny ty kapely více či méně navzájem znají. Pointa ale je, že Francie není nejlepší země na hraní metalu; metalová hudba v téhle zemi není moc zažitá, zůstává hodně v undergroundu. Dnes se to však pomalu mění, více lidí se snaží organizovat festivaly, koncerty atd.…
Nevíme toho moc o české metalové scéně, ale víme, že východní země jsou do metalu hodně bláznivé! Všímáme si spousty vznikajících skupin pocházejících z východních států (hodně známá je polská scéna s Behemoth, Decapitated, Vader nebo Hate…). Základem pro francouzský metal je koncertovat na východě Evropy (Česká republika, Německo, Polsko, Ukrajina, Rumunsko…), takže i tyhle země jsou skvělé pro hraní metalu. Takže si myslíme, že skupiny i z ostatních států mají šanci, nezáleží na tom, odkud jsou.
Došly nám otázky, takže už zbývá jenom poslední věc – díky moc za rozhovor a pokud máte něco, co byste chtěli dodat, sem s tím!
John: Díky mnohokráte za rozhovor, zdravíme z Francie české metalisty!!! Stay brutal and sick!!!
