 |
| Země: Itálie Žánr: melodic death metal Datum vydání: 10.2.2012 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 7/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Říkají si Joyless Jokers, pocházejí z Itálie a zatím toho za sebou moc nemají. Od svého vzniku v roce 2006 totiž nahráli jen jedno EP (2010) a pak až loňskou řadovou fošnu “Taste of Victory”, která je předmětem dnešní recenze. Stejně jako nad každou mladou kapelou se tedy i nad Joyless Jokers vznáší stín pochybnosti, jestli má co nabídnout. Čas strávený v přítomnosti “Taste of Victory” však tyhle pochybnosti celkem snadno rozmetal, protože není sporu o tom, že zrovna tahle banda si své místo na slunci určitě zaslouží.
Metalové anály hovoří o tom, že Joyless Jokers hrají melodický death metal, a tahle informace je v zásadě správná. Jen bych dodal, že v jejich podání jde o značně přímočarý melodeath, který navíc místy přesahuje do moderních a žánrově neurčitých vod, ve kterých se pohybují spolky typu Gojira a jim podobné. Tím nechci tvrdit, že by Joyless Jokers nahráli podobně inteligentní album jako třeba právě Gojira, ale jen to, že hudební výrazivo obou kapel je příbuzné. Z toho se dá odtušit, že to je docela nářez, a ono to tak vážně je. Deska sice prokládá čistokrevné rubanice melodičtějším materiálem, čímž naplňuje svůj melodic death metalový charakter, ale obecně vzato jde o rychlou a poměrně dost agresivní hudbu, která ani na chvíli nezpomalí. To je ale dost ošemetná záležitost, protože není třeba dlouhého přemýšlení, aby si člověk dal dvě a dvě dohromady a nepostihly ho obavy, jestli to brzy nezačne splývat a nebo hůř – obtěžovat.
“Taste of Victory” je skutečně možná trochu jednotvárná záležitost, nicméně ono to ve výsledku vlastně ani nevadí, a to ze dvou důvodů. Prvním z nich je skutečnost, že ta muzika má dostatečný tah na branku na to, aby si dovedla udržet posluchačovu pozornost. Prakticky pořád se něco děje a chytře poskládaný instrumentál disponuje dostatkem přitažlivosti, aby to posluchače zkrátka a jednoduše bavilo. Neříkám, že jde o kdovíjak strhující záležitost, ale funguje to přinejmenším dostatečně. Druhý důvod je o poznání prozaičtější, ovšem co do důležitosti naprosto srovnatelný s prvním. Je jím velmi střízlivá délka alba; to se v přehrávači ohřeje jen něco málo přes půl hodiny a za rozhodnutí stopáž nechat na této hodnotě musím kapele vyseknout poklonu, protože v době, kdy se průměrná délka alba nezřídka kdy blíží dvojnásobným hodnotám, prokázali Joyless Jokers obdivuhodně střízlivý přístup, ze kterého ve výsledku jedině profitují. Vzhledem k charakteru hudby je třiatřicet minut přesně tak akorát vhodná doba, za kterou deska stíhá posluchače bavit, a ačkoli je to jen spekulace, řekl bych, že být “Taste of Victory” třeba o deset minut delší, zejména závěr už by byl asi dost těžkopádný. Toho se ale v současném stavu není třeba obávat, protože z řadového debutu Joyless Jokers se vyklubal svižný a koncentrovaný hudební počin, kterému ani na moment nechybí odpich.
A z čeho že je deska vlastně poskládaná? Většinu pozornosti na sebe nečekaně strhávají kytary. Pracuje se tu zejména s riffy, které ač nejsou vyloženě převratné, svojí kvalitu mají a místy dovedou velice příjemně potěšit. Kytary obecně nepostrádají solidní nápady, takže nejen že mají čím zaujmout, ale dokonce to stačí na obstojnou zábavu v celé délce alba. Především od kytar se rovněž odvíjí drive celého počinu, ačkoli tady jim velmi zdatně sekundují bicí. Bubeníkovy party v souladu s duchem celé nahrávky pěkně odsýpají a místy je to velice solidní palba, která k charakteru desky přispívá spíš určitou lehkostí, než aby posluchače zatloukala do židle. Co do kvantity dost omezenou, avšak v celkovém měřítku takřka nezastupitelnou roli pak hrají i klávesy. Ty se podílejí na melodických prvcích desky a v neposlední řadě dost přispívají k modernímu feelingu, jakým “Taste of Victory” disponuje. Klávesové rejstříky koketují spíše s lehce industriálním soundem, a pokud bych měl srovnávat se zavedenými spolky, klávesy Joyless Jokers se svým zvukem vzdáleně blíží spíš klasikům švédského melodeathu než třeba takovým finským melancholickým skoroklavírům. O žádné vykrádání nejde a stejně jako zbytek desky je i její klávesová složka příjemně svěží.
Hledám, co bych ještě dodal, ale nic moc mě nenapadá. Jistě, Joyless Jokers nenahráli žádné dech beroucí dílo a přehnané nadšení z “Taste of Victory” není příliš na místě. Musí se však nechat, že je to deska napsaná a nahraná na úrovni, prakticky netrpí žádnými dětskými chorobami tak typickými pro mladé kapely a nabízí něco přes půl hodiny velmi obstojné zábavy, na které neulpívá ani stín guilty pleasure a nad kterou není potřeba jakkoli přivírat oči. Mohl bych tu namítat, že Joyless Jokers nepřišli s ničím novým, ale proč bych to dělal, když dokázali známé postupy zpracovat tak, že to funguje… “Taste of Victory” se nebojím označit za vynikající debut a představa, že kapela do budoucna najde nějaký skutečně vlastní a jedinečný výraz, je vážně lákavá. Jestli se tak stane, můžeme se od mladých Italů dočkat ještě moc zajímavých věcí.