 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 51:03 K recenzi poskytl:
|
Psychedelickou muziku mám osobně dost rád. Kdybych si musel, jestli je mi milejší psychedelický rock nebo psychedelický black metal, ani bych nemusel váhat moc dlouho, abych upřednostnil rockovou variantu, což možná leckoho překvapí, ale když na to přijde, ani psychedelickou formou black metalu vůbec nepohrdnu a vlastně mě mrzí, že tato není běžnější.
Pokud tedy na nějakou takto onálepkovanou formaci narazím, moc rád ji zkusím. Jako třeba německé Kalmen. Ti jsou jako psychedelic black metal označování běžně, ačkoliv oni sami na svém profilu svůj styl nazývají spiritual black. Tak jako tak, oba pojmy vzbuzují očekávání nějakého silně atmosférického požitku, který nebude klouzat jen po povrchu a vydá se pořádně do hloubky, kde se nechají nalézt ty nejvytříbenější posluchačské požitky.
Jak už to tak ale bývá, vysoká očekávání bývají předchůdcem zklamání. Někdy i velkého zklamání, což sice není úplně případ Kalmen respektive jejich druhého alba „Funeral Seas“, ale i přesto mám pocit, že jsem ve finále dostal mnohem méně, než v kolik jsem doufal.
Pokusím se nejprve popsat, co jsem od „Funeral Seas“ požadoval, abychom si rozuměli. Těšil jsem se na hypnotický black metal, který se bude vyznačovat vysokou náladotvorností a schopností poslat mysl mimo reálný svět. Myslel jsem si, že dostanu hypnotické rytmické smyčky, tolik typické pro psychedelické žánry, které se budou znásilňovat blackmetalové riffování a řev. Chtěl jsem každopádně silné album a silný zážitek. Není to nakonec to, v co doufáme prakticky u každé desky, již vkládáme do přehrávače? Pouze prostředky jsou jiné.
„Funeral Seas“ rozhodně není blbost. Jde o album, na němž je znát, že jej nahrála kapela s nezanedbatelnými tvůrčími schopnostmi i určitou vizí. Nicméně skutečná síla, o níž jsem hovořil v předešlém odstavci, probleskuje pouze občasně v dílčích pasážích. Pár chvilek tuhle nebo támhle se najde, z čehož lze usuzovat, že by na to Kalmen i měli. Namátkou můžu zmínit jeden určité motivy třeba v „Uninfinite Black“ nebo „Searenade“.
Zásadně proti jsou ale dlouhé minuty, kdy se neděje nic zvláštního a deska plyne okolo, aniž by dokázala urvat pozornost. Kalmen dost často sklouzávají ke vcelku standardnímu modernímu „zahloubanému“ (možná i „okultnímu“) black metalu, navíc oproštěnému o jakoukoliv agresi, protože Kalmen se věnují primárně střednímu až pomalejšímu tempu. To samo o sobě problém samozřejmě není, ale přivádí mě to k další myšlence.
Dost tvrdě by šlo rozporovat označování Kalmen jako psychedelický black metal nebo psychedelický black / doom metal, chcete-li. Je to totiž klamavá reklama. Toho, co si já osobně představuji pod nálepkou psychedelie, se na „Funeral Seas“ nachází tolik, co by se za nehet vešlo. Spíš si představte něco na styl Secrets of the Moon v éře „Seven Bells“.
Abych řekl pravdu, vlastně mě dost mrzí, že mě „Funeral Seas“ nebaví víc. Když to totiž poslouchám, tak nemůžu přeslechnout, že nahrávka svou nespornou kvalitu má a že se v jádru jedná o dobře odvedenou práci. Na druhou stranu ale kolem mě ta muzika proplouvá až příliš bezproblémově a bez zaujetí na to, abych mohl skutečně chválit. Možná byla očekávání příliš vysoko, ale uspokojen se bohužel necítím.