 |
|
Země: Švýcarsko Tracklist: Hrací doba: 46:52 K recenzi poskytl:
|
Lvx Hæresis ze Švýcarska jsou novým přírůstkem do rozsáhlé rodiny začínajících blackmetalových formací, jejichž produkce se na první pohled tváří zajímavě. Jak ovšem známo, první pohled nemusí být a zpravidla také nebývá tím nejdůležitějším. Vizuální stránka, atypické znaky v názvu kapely i desky, římsky očíslované skladby a dokonce i letmý poslech ukázek mohou sice leccos napovědět, ale jen těžko dokážou suplovat informaci, jak na tom ta která skupině hudebně opravdu je a jestli je skutečně zajímavá. Dnes jsme se zde sešli, abychom se pokusili přijít na to, do jaké sorty Lvx Hæresis patří a zdali jejich hudba stojí za hlubší pozornost, anebo se pod zdánlivě atraktivní slupkou skrývá jen nafouknutá bublina.
Abychom učinili zadost informativní části recenze, zmiňme alespoň to, že se vznik Lvx Hæresis datuje k roku 2013, kdy kapela povstala z prachu předchozího (samozvaně obskurního) projektu. Následuje standardní rozšiřování původně dvoučlenné sestavy, na jehož konci stojí výsledek v podobě debutové dlouhohrající desky „Descensŭs Spīrĭtŭs“.
Sami Lvx Hæresis svou produkci přirovnávají ke skupinám Mortuus, Funeral Mist nebo Ondskapt, které mají všechny společnou jednu věc – zemí původu je Švédsko. Nemusíte od Švýcarů čekat stoprocentní obšleh právě jmenovaných, ale asi lze souhlasit s tím, že muzika na „Descensŭs Spīrĭtŭs“ opravdu pokukuje po švédském black metalu v podobném stylu, jak jej tři zmiňované formace prezentují – a nejen ony, jistě bychom nalezli víc kapel, jejichž jména by šlo nadhodit. Zároveň s tím se ale Lvx Hæresis snaží tento přístup zkombinovat s novodobou okultní vlnou žánru.
Kdybych se ovšem měl konečně přesunout k dojmům, musím přiznat, že mě „Descensŭs Spīrĭtŭs“ nedokázalo přesvědčit takovým způsobem, abych z toho seděl na zadku a zíral s otevřenou hubou. Což o to, muzika Lvx Hæresis je vlastně vcelku solidní a s jejím poslechem nemám žádný zásadní problém, ale nenacházím zde nic, co by Švýcary odlišovalo hromady jiných. Prostě taková normálka, proč ne muzika, ale nemá smysl tu básnit o nějakém prvotřídním opusu, když to tak není. Lvx Hæresis občas dokážou přijít s relativně povedenými riffy i bicími linkami, líbí se mi i hrdelní projev zpěváka D.H., jenže…
Jenže jako celek „Descensŭs Spīrĭtŭs“ nemaká a nedokáže strhnout. Občas mám pocit, jako kdyby se Lvx Hæresis nedokázali nebo snad dokonce ani nechtěli pořádné rozjet. Například v úvodní písni „I“ se nachází jeden výborný motiv, kdy muzika spadne do překvapivě chytlavého tempa a kytaristé hrají úplně primitivní hobling, ale je to super a Lvx Hæresis to v téhle téměř black‘n‘rollové poloze sluší snad nejvíc. Jenže Švýcaři místo toho, aby tuhle pasáž nechali naplno rozkvést, tak ji co pár vteřin přeruší a zabrzdí nic moc pomalým riffem, aby se po pár vteřinách zase na chvíli vrátili. Jako budování napětí to nefunguje, spíš jsem získal dojem zabíjeného potenciálu. Nemlich stejná situace se pak opakuje třeba i v „IV“.
Další věc, co mi na „Descensŭs Spīrĭtŭs“ výrazně vadí – nedokáže si udržet pozornost. V obou zmiňovaných skladbách se nacházejí alespoň nějaké zapamatovatelné momenty, byť si myslím, že jejich potenciál není naplno využit, ale po „IV“ už pozornost odpadá úplně. Druhá polovina nahrávka mi těžce splývá a nedokážu si z ní vybavit žádný výraznější motiv.
Jak vidno, „Descensŭs Spīrĭtŭs“ mě příliš nepřesvědčilo. Říkal jsem si, že by Lvx Hæresis mohli nabídnout dobrý black metal, ale bohužel jsem v tom nenašel víc než pohodově odvedený průměr, který možná má ambice, ale rozhodně nemá kvality, aby se nějak odlišil od davu. Kapela v kapucích možná na posledních koncertních fotkách vypadá docela cool, ale to je trochu málo. Za chvíli už si ani nebudu pamatovat, jak „Descensŭs Spīrĭtŭs“ znělo, a nepochybuji o tom, že už se k němu nikdy nevrátím. Ne všechno může být kult.