 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 40:46 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Možná je to jen můj dojem, který samozřejmě může být mylný, ale mám pocit, že Mirrors for Psychic Warfare je relativně přehlížený projekt. Obzvlášť s ohledem na to, kdo za ním stojí, že jeho alba vycházejí na značce Neurot Recordings a – a to především, v první řadě a zejména – jak dobrou muziku produkuje. Pro ty, kteří úplně netuší, o co se jedná, si Mirrors for Psychic Warfare představíme, poněvadž po odhalení sestavy by se měli začít chytat skoro všichni.
Formaci tvoří dva hudebníci. Tím prvním je Scott Kelly známý především díky post-metalovým titánům Neurosis a jejich spřízněným vedlejšákům, ale má za sebou i poměrně rozsáhlou sólovou tvorbu. Jeho parťákem je Sanford Parker, jehož portfolio kapel je ještě širší. Znát jej můžete z Buried at Sea a v minulosti i z Minsk, Nachtmystium nebo Twilight, ani nemluvě o tom, že Parker je rovněž aktivní producent, díky čemuž spolupracoval s velkým množstvím dalších zajímavých jmen, jejichž vyjmenováváním se nyní nemusíme zdržovat.
Mirrors for Psychic Warfare navíc není jediný projekt, v němž spolu Kelly a Parker hrají. Z jejich životopisu jsem vynechal ještě Corrections House, což je také kurevsky dobrá záležitost, v níž se dále angažují Mike IX Williams z Eyehategod a Bruce Lamont z Yakuza. Corrections House mají na kontě dvě skvělé desky „Last City Zero“ a „Know How to Carry a Whip“, takže je neváhejte omrknout, pokud ještě neznáte!
Nicméně zpátky k Mirrors for Psychic Warfare. I o nich se dá nakonec tvrdit, že mají na kontě dvě výborná alba. To první, bezejmenné vyšlo v roce 2016, a pokud zapátráte v našem archivu, i na něj tu najdete recenzi. To druhé vyšlo loni na podzim pod názvem „I See What I Become“ a teď se mu budeme na chvíli věnovat.
Mirrors for Psychic Warfare hrají takový zvláštní experimentální mix, jenž v sobě mísí elementy mnoha různých žánrů, ale prakticky žádný z nich nepřevažuje natolik explicitně, aby se o nich dalo hovořit jako o industriální, metalové nebo noisové skupině. Oproti debutu je navíc „I See What I Become“ víc „písničkové“, což paradoxně ještě víc rozmazává hranice mezi propojovanými světy.
Když ale odhlédneme od žánrových škatulek, máme tu před sebou desku, která dokáže být opravdu hodně působivá. Neříkám, že se tak děje nepřetržitě po celou dobu jejího trvání, ale v těch vrcholných momentech je „I See What I Become“ síla jako prase. Už jen díky těmto, nebojím se říct, ohromujícím pasážím stojí za to Mirrors for Psychic Warfare respektive jejich druhému albu věnovat pozornost. Abych vás trochu navedl, mohu zmínit, že k těm nejsugestivnějším skladbám řadím „Animal Coffins“, „Tomb Puncher“ a „Crooked Teeth“.
Všechny tři se mohou pochlubit jednou vlastností – na mysli mám odzbrojující gradaci. Mirrors for Psychic Warfare na „I See What I Become“ nikdy nehrotí atmosféru do maxima hned od začátku písní. Vždycky se začíná spíš pozvolna, v ambientnějším duchu, z něhož posléze narůstá napětí a kráčí se k mohutnému finále. Což je na jednu stranu fajn, baví mě, navíc to nahrávce dodává pocit jakési „horské dráhy“, kdy se pravidelně osciluje mezi plíživějšími rozjezdy a vypjatými závěry.
Na druhou stranu, dle daného receptu jsou vystavěny všechny skladby na albu, což může po čase trochu omrzet. Mně osobně to ovšem nevadí ani zdaleka tolik jako druhý neduh. Občas mám dojem, že začátky písní slouží jen jako vybudování očekávání pro to zásadní, co přijde až v závěru, aniž by tyto samy o sobě dávaly větší přidanou hodnotu. První poloviny některých songů plní roli pouhého „držáku“ nálady, nikoliv však jejího tvůrce.
Nicméně díky tomu, jak skvělé jsou ty stěžejní momenty, lze leccos odpouštět. I přes zmiňované mušky si upřímně myslím, že „I See What I Become“ stále stojí za pozornost a že uděláte lépe, když to album uslyšíte, než když ho neuslyšíte.
